Přejete si na úvod postrašit? Tak čtěte, co vás kolem padesátky čeká podle zažitého klišé: deprese, nervozita, tloustnutí, pocení, návaly horka v tu společensky nejhorší chvíli, ochabnutí pleti, padání vlasů, ztráta chuti na sex (stejně evidentně nebude s kým, že?).
Sakryš, nedal by se ten přechod přeskočit? Ale – kam vlastně? Bude to ještě někdy lepší? S podobně chmurnými myšlenkami jsem odcházela před pár lety od své doktorky, která mě informovala, že už se můžu na to krásné období pomalu chystat.
Četla jsem toho o menopauze dost, abych věděla, že to je malá soukromá tragédie. O to víc mě překvapila máma, které jsem novinku sdělila do telefonu. „Paráda, to bylo nejlepší období mýho života,“ zahlaholila. „Všechny ženský v práci mi záviděly, že už mám konečně klid.“ Zajímavé! V generaci našich matek evidentně nebyla menopauza takový postrach, jako je v té naší.
Realita je taková, že menopauzu snášíme každá jinak. Některou naprosto zdeptá, jiná si jí ani nevšimne. Jako kostymérka Jolana, která mi kdysi mezi řečí popsala svůj přechod: „Já si to ani nijak neuvědomila. Furt práce, děcka v pubertě, cestování… Jednoho dne mi najednou došlo, že už jsem to strašně dlouho nedostala. Prostě to skončilo a ani nevím kdy.“
Opačným případem byla Iva, moje dlouholetá spolupracovnice. Po jednom dokončeném projektu jsem se jí s dalším neozvala, protože naše poslední spolupráce byla zkrátka strašná. Dohadování o banalitách, urážení se, když něco nebylo podle Ivy, a podobně. Po nějaké době mi volala a ve mně hrklo – byla jsem tak vystresovaná z jejího jména na displeji telefonu, že jsem automaticky čekala problém.
Jenže tentokrát se ozvalo: „Čau, prosim tě, já ti chci jen říct, že vím, že to se mnou naposledy nebylo lehký. Byla jsem v přechodu a nějak jsem to špatně snášela, tak jsem asi byla hysterická. Ale už jsem úplně v pohodě, neboj.“ Měla pravdu. Po turbulentním období se z ní vylíhla stříbrovlasá kočka s rudou rtěnkou, akční a šťastná ve své kůži.
Dejte vale stresu i neřestem
Co rozhoduje o podobě našeho přechodu? Můžeme to nějak ovlivnit, nebo musíme jen čekat, jaké nadělení nám příroda sešle? Napoví zkušenost vaší mámy. Pokud ona při přechodu trpěla jako zvíře, připravte se předem. Nemyslím tím připravit se na nejhorší. Myslím tím, udělejte maximum pro svou pohodu.
Jaká žena jde do přechodu dobře připravená? Podle lékařů je to do velké míry otázka fyzické i duševní kondice, a tedy hlavně životního stylu. Cigarety, alkohol, dortíčky, smažáky s hranolky, noci strávené u seriálů – toto všechno zvládne třicetiletý organismus mnohem líp než padesátiletý. Ve výhodě je tedy žena, která si užila dostatečně na to, aby se dokázala nezdravých návyků před padesátkou pustit. Třeba i s klasickou větou: Já už jsem si svůj rybníček vypila.
Stejnou zátěží je i velký stres. Kdysi jsem si na přednášce zaznamenala lakonický výrok obezitoložky Kateřiny Cajthamlové: „Ženská po padesátce má dělat klidnou seniorskou práci, hodinu denně se hejbat a nehulit.“ Letos mi bylo padesát a musím Kateřině dát za pravdu. Práci mám vcelku klidnou (ano, vlastně seniorskou!), nehulím už čtyři roky, a když se dokážu hodinu denně hýbat, je mi strašně fajn.
Načasování menopauzy je skvělé. Kolem padesátky už většina z nás nemá malé děti. Leckomu se doma ještě vyskytují puberťáci, ale nejsou už ve stadiu, kdy by vyžadovali každodenní taxikaření a neuměli si namazat chleba. Už vám zkrátka pořád nevisí kolem krku.
Někdy je to člověku líto – malé děti visící kolem krku jsou sice zátěží, ale tak nějak milou. Jenže zrovna tak je pěkné, když se velké dítě přijde přitulit, vypovídat, ale už nepotřebuje kontrolovat na každém kroku. Hodně ale záleží i na kondici našich rodičů. Protože když se menopauza sejde s každodenní péčí o staroušky, výhoda velkých dětí se tím poněkud eliminuje.
Pokud máte štěstí a můžete se věnovat sama sobě, je přechod šancí vybudovat si novou identitu. Zamávat té holce, kterou jste byla, a přivítat její dospělou verzi.
Pokud máte štěstí a můžete se věnovat sama sobě, je přechod šancí vybudovat si novou identitu. Zamávat té holce, kterou jste byla, a přivítat její dospělou verzi. Dopřát si konečně nepraktické světlé oblečení, které se na dětské hřiště nehodilo. Pořídit si co nejkvalitnější kosmetiku. Dovolit si celý víkend s knihou v křesle. Najít si konečně čas na každodenní procházku, na lekce jógy. Vysázet kolem chodníčku hortenzie.
Vidím to na vlastní oči v nutriční poradně. Polovina mých klientek jsou ženy kolem přechodu. Jednou z jejich prvních vět bývá: Chci se konečně začít věnovat i sama sobě. Když to řeknou, celé se zatetelí blahem, že to fakt řekly! A já se zatetelím s nimi, protože je přesně chápu.
Menopauza jako dar. Jak přejít přes přechod a ještě si to užít |
Chlapi by to měli cítit stejně
Zodpovědní muži celý střední věk makají jako zběsilí, aby dosáhli úspěchu, zabezpečili rodinu, postavili dům, našetřili na stáří, koupili dobré auto a lyžařské vybavení a bůhví co ještě. A po padesátce najednou padají jako mouchy s různými nemocemi (bohužel v případě některých našich přátel i fatálně).
Zátěž mladého kluka se zkrátka nedá táhnout navěky. I chlap by měl poznat chvíli, kdy si může dát pohov. Být si vědom toho, co vybudoval, i své vlastní ceny. Heslo muže po padesátce by mohlo znít: Jsem tak dobrej, že si můžu dovolit zvolnit a užívat si radost ze života.
Druhá část života by totiž mohla být jak u žen, tak u mužů odměnou za vykonanou práci. Víte, jak to říkala Coco Chanel: „Po padesátce má žena takový obličej, jaký si zaslouží.“ Pojďme to rozšířit. Po padesátce máme takový život, jaký si zasloužíme. Kdo strávil poslední tři desetiletí dobře, byl užitečný světu a pěstoval vztahy s fajn lidmi, ten má v době přechodu na čem stavět.
Brát, či nebrat?
Mluvím o hormonální substituci. Užívání ženských hormonů po menopauze má nejen spoustu vášnivých odpůrců, ale i příznivců, jedna věc je však jasná: univerzální řešení neexistuje. Některým ženám substituce zásadním způsobem zlepší život (většinou těm, na něž nepříjemné příznaky menopauzy dopadly velkou silou). Pro jiné je vcelku zbytečná, protože svým přechodem prosviští bez větších potíží.
Univerzální rady dávají jen šarlatáni, pro každou z nás je lepší poradit se s lékařkou, která nás dobře zná. Pokud vás užívání hormonální substituce neláká a nemáte zásadní potíže, může klidně stačit třeba estrogenový krém na intimní oblasti, prášek na spaní, někdo nedá dopustit na náplasti s gestagenem.
Druhá část života by mohla být jak u žen, tak u mužů odměnou za vykonanou práci. Kdo strávil poslední tři desetiletí dobře, byl užitečný světu a pěstoval vztahy s fajn lidmi, ten má v době přechodu na čem stavět.
Existuje také spousta přírodních doplňků stravy, třeba s červeným jetelem či kotvičníkem. Podle řady lékařů je jejich účinnost přibližně stejná jako účinnost zdravého životního stylu. Takže hodně vysoká, že? Co vám určitě nemůže uškodit, je vitamin D a vápník. Protože až odezní akutní přechodové potíže, přijde období klidu, kdy se však může tiše rozvíjet osteoporóza. Proto je dobře na své kosti myslet, dokud je čas.
Ono to přejde
Ať už protančíte přechodem jako svěží víla, nebo se jím budete potácet jako opilý námořník, jedno je jisté: za pár let zase najdete svou rovnováhu. Bude to ve chvíli, kdy si vaše tělo i mozek zvyknou na nové hladiny hormonů, přizpůsobí se jim, uklidní se.
Nebude to návrat do stavu „před“. Budete to vy, ale v nové kvalitě. Jak to líčí učitelka Lída: „Já jsem si přechod docela užila se vším všudy. Návaly horka před třídou puberťáků byly celkem nepříjemná zkušenost, jsem ráda, že je to za mnou. Nechala jsem si pak předepsat prášky a docela to zafungovalo. Brala jsem je dva roky, pak jsem je po dohodě s paní doktorkou zkusila vysadit a už se k nim nevrátila, nebyl důvod. Je mi teď fajn.
Deset mýtů a faktů o menopauze. Znáte je? |
Jasně že vypadám jinak, ale už jsem si na sebe zvykla. Mám takovou metodu – vždycky zakrývám, když mi na mně něco nového vadí, a postupem času si zvyknu. Třeba jsem rok nosila kouřové brýle, abych schovala vrásky kolem očí. Už to nedělám, zvykla jsem si na ně a neštvou mě. Lidé mě kupodivu mají rádi i se zmačkaným obličejem. Asi už nesbalím dvacetiletého kluka, ale proč bych to dělala, copak jsem blázen?“ směje se Lída.
Srozumitelné. Když jsme u balení kluků, pojďme se ještě zmínit o sexu. Když jsem se kdysi v obavách zajímala, jestli tuto oblast života musí ženská po přechodu navždy opustit, našla jsem nenápadnou školní práci jedné studentky medicíny. Nechala na stolku v jednom zdravotním středisku dotazník s prosbou, zda by se jí ženy mezi 50 a 70 lety mohly anonymně vyjádřit a pak dopis hodit do přiložené schránky.
Odpověděly desítky žen. Výsledek se dokonale vysmál představám o tom, že po přechodu můžete sexuální život zabalit. Důvody, proč některé respondentky sexuálně nežily, byly dva – buď neměly partnera, nebo žily v dávno vyhořelém vztahu. Všechny ostatní (tedy ty, které chtěly a měly s kým) si užívaly sex i nadále; když bylo potřeba, použily lubrikant.
Shodovaly se také, jak je fajn nemít strach z otěhotnění. Právě tato svoboda zdá se být pro dobu po menopauze typická. Máte čas zařídit si život podle sebe. Dělat, co vás baví. Pokud tedy máte toto období ještě před sebou, rozhlédněte se kolem sebe a objevte zajímavou starší ženu. Sledujte ji a naplánujte si, že jednou budete jako ona. Svobodná, veselá, spokojená. Prostě ženská po přechodu.
