Jak vzal manžel fakt, že se bude starat doma o děti?
Úplně automaticky, bylo jasné, že doma zůstane ten, kdo v tu chvíli vlastně vydělává míň peněz. On by se přel, že nevydělával míň, ale myslím, že měl chuť se o dítě starat, zatímco já se bála, že kdybych vypadla z pracovního rytmu, tak budu mít problém. Nakonec se ukázalo, že to jde a že nejsem krkavčí matka, která by neměla mít děti, jak se o mně psalo ve zraňujících komentářích na internetu.
Navíc jste se jako pár představili v dokumentárním seriálu Čtyři v tom. Nevadila vám v tak citlivé době ztráta soukromí?
Do toho seriálu se mi nechtělo, ale můj muž byl naopak nadšený. „Jéžiš, to by bylo skvělý!“ říkal. Už tehdy jsme byli domluveni, že půjde na mateřskou dovolenou, on i já jsme si uvědomila, že tohle je ten smysl, kvůli kterému jsem ochotna do toho jít. Před těmi osmi lety – ano, Filípkovi už je osm – byl tatínek na „mateřské“ bohužel taková první vlaštovka, ačkoliv všude jinde v západní Evropě to byl celkem standard. A musím říci, že děti – hlavně tedy starší Filípek – mají k tatínkovi opravdu skvělý vztah.
Jak model „táta doma“ fungoval?
Musím říct, že hlavně v době, kdy se žena učí všem novým obtížným a neznámým rolím, choval se můj muž jako velký parťák a to trvá – většinou (smích) dodnes. Všem mužům bych ke spokojenosti jejich i celých rodin doporučovala, aby byli víc parťáci a méně vykonavatelé úkolů nebo donašeči peněz.
 |
Zalitovala jste někdy toho, že jste si ty děti víc sama neužila?
Nemám pocit, že bych si je neužila. Věnovala jsem jim veškerý svůj volný čas a opravdu jsem se na ně soustředila. Užili jsme si spolu opravdu nádherné chvíle. Jako každý rodič už vidím, jak strašně rychle rostou, takže jsem až teď trošku v panice, že bych neměla být v práci, ale víc s dětmi. Ačkoliv i ony mě už několikrát utvrdily v tom, že jsou velké, že jsou velmi pyšné na to, co dělám, takže mě těší, že jim mohu být do budoucnosti příkladem v práci, kterou by třeba jednou mohly dělat.
Posunula otcovská váš partnerský vztah?
Uvědomili jsme si potřebu parťáctví, že se na sebe musíme spolehnout a práci si dělit. Ale žádný vztah není úplně stejný, čili nevím, zda zrovna tento náš by měl být pro druhé vzorem. Často naopak říkám, že jsme jedno z nejhorších manželství na světě (smích), ale máme se tak rádi, že jsme schopni všechno překonávat. Martin, můj muž, si udělal hokejovou trenérskou licenci a kluci s ním teď tráví dost času a já jsem šťastná maminka, která se raduje z toho, co má doma.
Máte za sebou úspěšné televizní projekty i ředitelování festivalu Serial Killer. Jaké to je být festivalovou ředitelkou?
Kdyby mi někdo líčil, jaké to je, asi bych mu nevěřila, ale každopádně po těch zkušenostech, co mám, už bych do toho nikdy, nikdy, nikdy znovu nešla, ale zároveň je to skvělé.
Co si pod tím představit?
Příprava trvá celý rok. Nejsme festival, kam můžete filmy přihlašovat, my si je vybíráme, což je mnohem náročnější na hledání a rešerše v té oblasti. Je to však i důvod, proč o nás tolik zahraničních společností stojí jako o partnery pro východní Evropu. Na festivalu byli například přítomni i zástupci Warner Brothers, kteří nás požádali, abychom jim doporučovali tituly pro východní Evropu, do nichž by mohli finančně vstupovat jako koproducenti. Tohle je pro mě skvělá zpráva a zároveň potvrzení toho, že jdeme správným směrem.
