Moje matka mě odmalička zásobovala různými rčeními, pomalu na každou situaci měla jedno nebo dvě po ruce. Co jen jsem se jich naposlouchala. Máma se jimi denně řídila, takže bez práce nebyly koláče a z postele mě tahala se slovy: ranní ptáče dál doskáče.
Ovšem dnes nesnáším další její oblíbená: každý svého štěstí strůjcem a štěstí přeje připraveným. Byla jsem připravená na lásku už od puberty, vysnila jsem si muže a dvě děti, krásný dům a hlavně štěstí a lásku. Byla jsem přesvědčená, že mě to štěstí potká, že se mi sny splní. Jenže všechno je jinak, nevím si se životem příliš rady.
S manželem to napoprvé nevyšlo
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Měla jsem pár kluků, než jsem poznala svého současného manžela. Seznámili jsme se ve fitku, kam jsme s kamarádkou vyrazily shodit povánoční kila. Naše první setkání bylo kuriózní. Byla jsem tam poprvé, spletla si sprchy a vlítla pochopitelně do pánských, kde se on sprchoval. Pohled na něj mě málem dostal do kolen, i během té pikosekundy, než jsem celá rudá vycouvala ven, jsem si všimla, jaký je to pěkný chlap. Pochopitelně jsme na sebe narazili při odchodu z budovy, dělala jsem, že tam nejsem, on se smál, tak jsem se začala smát taky. Pozval nás i s kamarádkou na nějaké nealko, ale nakonec se to protáhlo na posezení u vína. Kamarádka brzy pochopila, že je navíc a my zůstali sami.
Nějakou dobu jsme se scházeli, pak jsme spolu začali bydlet. Zpočátku nám to celkem klapalo, jenže po čase náš vztah začal skřípat. Přítel měl hodně náročnou práci a já měla pocit, že mě zanedbává. On si nosil problémy z práce domů, já byla naštvaná a dávala jsem mu to najevo. Začali jsme se hádat a pomalu se blížil konec našeho vztahu. Po jedné velké hádce jsem už měla všeho dost, sbalila jsem si kufr s pár věcmi a odešla od něj. Na čas jsem měla azyl u kamarádky, než jsem si našla jiné bydlení.
Dítě, rozchod a „nový“ začátek
Po nějaké době jsem potkala svou bývalou lásku ze střední školy. Opět to mezi námi zajiskřilo a začali jsme se scházet. Byl sice ženatý, ale mně to bylo jedno, byl to jeho problém, on si se mnou začal, on byl své ženě nevěrný, já byla svobodná a bez závazků. A ani jsem neměla v úmyslu jeho manželství rozvracet. Jenže jsem otěhotněla a předpokládala, že se k tomu postaví čelem. Ale on jen mlžil, že musíme počkat, že na to musí ženu nějak připravit. Nějakou dobu jsem to vydržela, ale když se k ničemu neměl, řekla jsem to jeho ženě sama. On si vybral ji.
Narodila se mi holčička. Ještě před jejím narozením jsme se dali opět dohromady s mým předchozím partnerem. Vyhledala jsem ho a řekla mu, co se mi stalo. Chtěla jsem si vlastně jen postěžovat, byla jsem tenkrát dost na dně a on navrhl, že bychom se k sobě mohli vrátit. Nevadilo mu, že čekám dítě s jiným. Tak jsme znovu začali spolu žít. Když byl dceři rok, vzali jsme se.
Opět jsme tam, kde kdysi
Ale ani manželství náš vztah nikam neposunulo, jsme na tom stejně jako kdysi. Nefunguje to, máme stále problémy, hádáme se. Manžel se zajímá jen o sebe, občas je zlý i na dceru. Nepomáhá mi, a když něco potřebuji, tak je to veliký problém.
Abych přišla na jiné myšlenky a nebyla na manželovi finančně závislá, našla jsem si brigádu. V práci jsem poznala kolegu, padli jsme si do oka. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, občas si šli zakouřit, psali si. Jednou jsme se viděli i mimo práci a skončili jsme v posteli. Zamilovala jsem se do něj, a on prý taky ke mně něco cítí, ale když chci, abychom se viděli, tak se dost často na něco vymluví. Sice píše, že se těší, až se znovu uvidíme, ale většinou se vidíme jen v práci.
Už nevím, co mám dělat. Rozvést se, nebo to s manželem dál zkusit? A s přítelem to je taky na nic, i když ho mám ráda… Mám prostě na muže smůlu, každý, kterého jsem potkala, byl a je pro mě velkým zklamáním.
Adéla
Názor odbornice: Štěstí skutečně přeje připraveným
Vážená Adélo! Kdybychom spolu seděly v poradně, ptala bych se vás, co jste doposud udělala pro to, aby váš vztah s manželem fungoval. Tedy ne, co udělal či neudělal on, ale jaký je váš přístup, co jste do vztahu investovala. Z vašeho povídání to totiž přečíst neumím. Co naopak čtu, je, jako byste stále čekala, co učiní ta druhá strana. Jak se postaví ženatý milenec k těhotenství, co udělá váš manžel, abyste měla pocit, že se vám víc věnuje…
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Ptala bych se tedy, co děláte pro společný vztah, abyste se v něm cítila lépe? A také co děláte sama pro sebe? Máte nějaké koníčky, kterým byste se věnovala individuálně či s kamarádkou? Co vám dělá radost, po čem se cítíte jako znovuzrozená? Jak trávíte čas s dítětem? Plánujete čas společně ve třech? Je možné, aby s dcerou občas trávil nějakou chvíli i váš muž sám?
Abychom dobře fungovali v dyádě, za kterou partnerský vztah považujeme, musí být v pořádku obě její části. V pořádku znamená být spokojen, srozuměn, srovnán sám se sebou. Neodvozovat své štěstí či neštěstí od toho druhého, od jeho příspěvku do vztahu. Naopak být schopen existovat sám se sebou. A taky být ochoten, ve vašem případě ochotna, do vztahu investovat. Čas, pozornost, lásku.
Z vašeho stručného popisu vyznívá, jako byste vztahy spíše konzumovala, když je vztah na atraktivním začátku, jde to, ale jakmile sklouzne do stereotypu, ten druhý se věnuje práci, tak ó běda, rychle se přesunout o dům dál. Nevylučuji, že tomu může být i jinak, ale z vašeho popisu to, žel, vyčíst nedokážu.
Tato reakce na váš příběh je pochopitelně velmi stručná, nedá se srovnat s psychoterapií. V té byste pravděpodobně svou prací a za asistence psychoterapeuta postupně odhalila, kde je možné se sama k sobě i ke vztahu postavit jinak, výhodněji pro jeho dobré fungování. V tomto by mohlo mít pravdu i vámi nenáviděné rčení vaší matky. Štěstí totiž skutečně přeje připraveným. Nespadne do klína někomu, kdo si jen stěžuje a pasivně čeká, až přijde změna zvenčí. Dokážete-li prolomit tento bludný kruh, nakročíte na cestu vedoucí ke štěstí v partnerském vztahu.
PhDr. Magdalena Dostálová
