Toužila jste vždy po velké rodině?
To mě nikdy ani nenapadlo, i když sama pocházím z vesničky ze čtyř holek. Měli jsme hospodářství, takže my holky jsme zastávaly i klučičí práce. Abych pravdu řekla, tak v mém okolí nebylo žádné miminko ani mě nikdy nebavilo koukat do kočárků a někomu je vozit. Dokonce si naopak vzpomínám, že jsme měli v deváté třídě předmět – něco jako výchovu k rodičovství a já byla hodně překvapená, co se tam řešilo. Například jsme dostali otázku: Kolik si přejete holčiček a kolik chlapečků? Nebo: Jak by měl vypadat váš manžel?
Je skutečně v rodině dost lásky pro všechny, když má člověk jedenáct dětí?
Asi byste se musel zeptat dětí, ale funguje to dobře. Nepřicházely najednou, ale postupně. Nejsme však neomylní, jsme také jenom lidé a já myslím, že se snažím. Když se člověk snaží, může dělat chyby, ale s láskou.
Jaká máte doma nastavená pravidla?
Jestli je pravidlem myšlena nějaká velká nástěnka s úkoly dětí, tak nic takového nemám. Neměla jsem to nikdy ráda, ale hlavně jsem si vždycky stála za tím, že děti jsem chtěla s manželem pro sebe a ne aby se ty starší staraly o mladší. Ačkoli – teď si vzpomínám! Jedno pravidlo máme: Nechodit s jídlem po bytě. Protože kdo by to uklízel? Děti vědí, že maminka má ráda čistou podlahu, čisté sedačky, takže platí, že nesmějí s jídlem do obýváku, na gauč. Ty starší už si to uhlídají, ale malé děti opravdu jedí u stolu.
Jak to děláte, aby se na vás starosti všech dětí nesesypaly najednou?
Když je třeba něco řešit, probírá se to ve větším kolektivu i se sourozenci. Ať se jedná o výběr zaměstnání, nebo jiné rady, tak jsme s taťkou u toho. Jak my, tak sourozenci poradíme svoje, ale každý si pak vybere vlastní cestu.
Kdy nacházíte s manželem čas pro sebe?
Spolu trávíme čas s ostatními ve společných prostorách. Děti mají své pokoje a my jsme většinou ve velké jídelně nebo v obýváku. Zároveň má každý z nás spoustu koníčků a navzájem se respektujeme a jsme spokojení, když vidíme, že si oba užíváme čas po svém.
Při dvou dětech jsem se hroutila, směje se devítinásobná matka |
Dovolené se u vás tráví na etapy, nebo je to vždy jedna velká výprava?
Jednu velkou výpravu jsme podnikli se sedmi dětmi někdy před osmnácti lety k moři. Jinak tráví děti léto na chalupách u našich rodičů. A ještě tedy musím pochválit manžela – je schopen se o celou bandu postarat sám, a to si pak mohu doma sama krásně odpočívat. Když nevychází velká dovolená, užíváme si malých výletů – hrady, zámky, různé vody. Nedávno už byly děti samy i na vodě, starší brácha si vzal mladší, nebo spolu stanovaly. Ale krásnou dovču k moři plánujeme a všichni se už moc těšíme.
Čemu se vy sama ráda věnuje?
Všemu. Vždycky něco vyzkouším, napadne mě něco, tak si to užiju, prožiju a zase se mi otevřou nějaká jiná dvířka jiné kreativity. Vždycky jsem šila, háčkovala, pletla. Když přicházely děti jedno po druhém, v obchodech nic nebylo, takže jsem se naučila šít podle Burdy, šila a pletla jsem na ně i na sebe. Do toho jsem vázala různě květiny, dělala věnce. Poslední dobou mám ráda vintage styl.
Kolik profesí musí člověk mít, aby uživil tak velkou rodinu?
Tak u nás je to jednoduché. Jednu velkou profesi má náš taťka a můj manžel, který nás byl schopen vždycky všechny uživit.
Vyčítalo vám některé z dětí, že strádalo?
Ne a myslím, že nikdo nestrádal. Naopak. Všichni naši potomci mají svoje hudební nástroje i vlastní mobilní techniku. Tatínek vždycky dbal na to, aby děti nebyly žádní outsideři, aby měly všechno s dobou.
Kolikanásobnou babičkou si myslíte, že jednou budete?
To nevím, je mi to asi v podstatě jedno, ale už teď jsem trojnásobnou a čtvrté vnouče je v očekávání. Hlavně ať si to všichni užívají a jsou spokojení a žijí to tak, jak to cítí sami.
Jaký je věkový rozdíl mezi vašimi dětmi a vnoučaty?
Nejmladší vnouče dělí od mého nejstaršího dítěte dvacet šest let. Mezi mým nejstarším dítětem a nejmladším je rozdíl dvacet tři. Moje poslední holčička je pouze o tři roky starší než její neteřinka.
Ve kterém roce jste rodila poprvé a ve kterém naposledy?
Poprvé to bylo v roce 1991 a naposledy 2014.
Jak připravujete jídla a oslavy? Pomáhá vám někdo, když se sejdete všichni?
Holky rády přidají pomocnou ruku, ale i kluci se nabízejí. Všichni oslavy milujeme, všude je spousta květin, skla, jídla, pití. Užíváme si je. Všichni hrají na nástroje, jsou schopni se sladit, dodat repráky… Peču dorty, koláče, vařím v pětilitrových hrncích, ale mám i desetilitrové a ty mám na moje výborné sirupy. Mám docela malou kuchyňku, protože čím větší prostor, tím víc máte práce. I svíčkovou dělám, ale usnadňuji si ji, že všechnu tu zeleninku a co tam patří házím i s masem do opravdu velikého pekáče do trouby na málo stupňů. Pak se to rozmixuje a to je výborná svíčková.
Hana Švédová
|
Maminky se bojí, co jim porod udělá s tělem. Myslíte si, že je to také o tom, jak si to sama nastavíte v hlavě a jak se o sebe po porodu staráte?
Určitě. Asi taky na sebe prásknu, že já jsem byla těhotná vždycky šťastná. Neříkám, že porod nebolí, ale byla jsem na něj sama za sebe připravená, aniž bych procházela nějakými těhotenskými přípravami. Zpočátku ani nic takového vůbec nebylo. V tom mají dnes maminky velkou výhodu. Já vždycky cvičila. Buď pilates, nebo mám takové svoje cviky, ale je to vždycky o tom, jak člověk chce, aby vypadal, a hlavně o přístupu k životu. Důležité je být šťastný a rozdávat radost, protože se to pak všechno vrací.
Pozorujete nějaké generační rozdíly mezi dětmi? Jaké byly děti devadesátých let a jací jsou teď ti nejmladší?
No jasně. My to máme doma rozdělené na první a druhou bandu. Taková spojka mezi nimi je Šarlotka. Na první bandě jsme se hodně učili a myslím, že druhá banda už to má o to jednodušší. Já jsem mnohem dál, třeba i v posuzování toho, co musí a nemusí. Mladší děti mají rozhodně větší cílenou volnost. Ne že by si mohly dělat, co chtějí, ale už vím, že když vyrůstají v radosti, jde všechno snáz a lépe.
Je vám jasné, že byste jednou mohla být i stonásobnou babičkou?
To si myslím, že se nestane, a kdyby snad, tak manžel říkal, že dá každému na zadeček čárový kód. Prostě že už si to nebudeme pamatovat, tak si vezme čtečku a řekne: Jo, to je ten a ten. OK. (smích)
