Proč jste se vrhla do hubnutí?
Obézní jsem sice nebyla, ale při mé výšce 154 cm jsem se po porodu dostala na hmotnost 64 kg. Byla jsem oplácaná a začínalo mi to vadit. Zpěvačka se potřebuje na pódiu pohybovat a nezadýchat se při tom. A taky jsem chtěla, aby na mě byl pěkný pohled. Pomohla mi k tomu vegetariánská strava i pohyb. Ve třiapadesáti letech se cítím líp než kdy dřív. Vážím teď 50 kg a nosím velikost 34.
Kdo vám s vegetariánskou stravou radil?
Má starší dcera Magdalenka je vegetariánka a ta mi tu cestu ukázala. Jsme zásadně proti zabíjení zvířat, to byl ten hlavní důvod. Navíc mi taková strava vyhovuje. Miluju tofu, sýry, těstoviny, špagety, vegetariánské paštiky s rajčátky. Třeba taková bramborová kaše a smažené tofu nebo smažený sýr je pro mě opravdová pochoutka. Mám ráda i polévky, třeba chřestové, dýňové s mrkvičkou nebo tomatové, a zeleninu. A taky ovoce! Hlavně banány, které jsou plné minerálů. A s chutí si dám občas, nebo spíš docela často, kousek čokolády. Teď mi začala chutnat i bílá.
Jaký pohyb vám v hubnutí pomáhal?
Chodím na dlouhé procházky k Vltavě v Bráníku. Miluju to tam. Snažím se ujít nejmíň dvacet tisíc kroků denně. Střídám to také s procházkou přes Karlův most na Pražský hrad. Beru to jako velký relax. To je takový můj rituál. A těším se, až se zase budu pohybovat na pódiu a zpívat.
Všichni se těšíme, až se zase zpěváci vrátí na pódia a herci do divadel. Kde jste naposledy naživo zpívala před posluchači?
Naposledy v prosinci u kamaráda Martina France na Praze 10 u něj na balkoně, odkud uspořádal dva velmi pěkné vánoční koncerty. Zpívala jsem písně V půlnoční hodinu a Adeste fideles a byl to zážitek. Ale také jsem si zazpívala s úžasnými kolegy v jabloneckém divadle na krásném koncertě ve spolupráci s ředitelem divadla Pavlem Žurem.
Kromě toho zpívání jste hlavně maminkou dvou krásných dcer. Jak se mají, co je baví?
Devatenáctiletá Magdalenka studuje gympl. Je to živel. Miluje tanec, zpívá, čte, na internetu si píše blog a má hodně kamarádek. Její tatínek je kameraman a zdá se, že po nás obou zdědila umělecké sklony. Chtěla by mít takové povolání, ve kterém by se cítila svobodně. Kancelář by pro ni asi nebyla to pravé ořechové. Tak jsem zvědavá, kam se budou její kroky ubírat. Hlásí se teď na práva, kde má větší možnosti na budoucí uplatnění. Fandím jí a věřím, že to vyjde.
A její sestra Tereza?
Jedenáctiletá Terezka je introvert, který má svůj vnitřní svět. Je šikovná na práci s rukama, krásně maluje a taky moc hezky zpívá. Na mých koncertech spolu zpíváme duety a vždycky mě překvapí, že na jevišti vystupuje před tisíci lidmi a jako introvert s tím nemá problém. Jsem docela zvědavá, jaká bude v dospívání…
Magda Malá
|
Jak zvládáte pubertu, zvlášť když jste na dcery sama?
S Magdičkou jsme na sebe dost fixované, v důležitých věcech se spolu shodneme, ale přeme se kvůli blbostem. Však to zná asi každá máma, která má dceru. To víte, kolikrát k ní do pokoje nepřijdu úplně klidná a za chvíli vycházím pěkně naštvaná. Nejvíc se asi přeme kvůli jejímu bezpečí, nechápe totiž, že mám o ni strach. Je přece plnoletá! Nelíbí se mi, když se vrací pozdě večer domů za tmy. Ale vždy mě uklidňuje: „Mami, neboj, večer v deset je v Praze plno lidí.“ A já se ale uklidnit nedám a odpovídám: „Přijedu pro tebe! Chodit večer v ulicích je pro samotnou holku nebezpečný.“ Je mi úplně jasné, že se o své holky budu bát, dokud budu žít.
Vaše dcery mají každá jiného otce a vy jste se ani za jednoho z nich neprovdala. Jak jste to všechno sama zvládala?
Bylo to těžké, ale zvládla jsem to. Strašně moc mi záleželo na tom, aby holky viděly příklad dobrého vztahu mezi rodiči, protože já sama jsem to bohužel nezažila.
Vídají se dcery se svými tatínky?
Magda se s otcem vůbec nestýká, potkala ho jen jednou v životě, a to ještě náhodou. S otcem Terezky to je jinak, ten si dokonce Magdu adoptoval. Přáli jsme si, aby měly holky jednoho tátu, který o ně opravdu stojí. A i když jsme se nakonec rozešli, máme spolu všichni čtyři hezký vztah.
Jaké bylo vaše dětství a dospívání?
Dětství jsem měla moc pěkné. Bylo nás hodně sourozenců. Pamatuju si, že jsme si pořád všichni hráli na zahradě a jedli jsme ovoce. Jablka, švestky, hrušky… Vyrůstala jsem v chudé rodině, maminka, která na nás byla sama, se musela opravdu ohánět, aby nás uživila. Od malička jsem zpívala a smutné chvíle, co taky přicházely, vystřídaly i ty pěkné, a to hlavně díky zpěvu. Zpívání mi dělá radost a léčí mě dodnes.
Vaším životem se prohnalo hodně těžkých situací. Co vám v takových dobách kromě zpívání pomáhá?
Mé děti, přátelé, víra a dobří lidé.
Jste věřící?
Jsem a věřím v Boha a také v anděly, kterých jsem pár za svůj život potkala. Andělé jsou poslové Boha a pomáhají nám bez podmínek.
Kdo byl nebo je pro vás v životě takovým andělem?
Je to moje letitá kamarádka a manažerka Dášenka, která při mně stojí už řádku let a je mi velkou oporou v profesi i v životě. Je to empatická holka s velkým srdíčkem, která miluje i moje děti. Jsem ale vděčná i za všechny další lidi, kteří do mého života patří. Nemůžu napsat jejich jména, protože nechci na nikoho zapomenout. Ti, kdo tam patří, to vědí. A jim děkuju.
I když se to nezdá, je tu jaro. Máte ráda toto období?
Počasí ani roční období neřeším. Každé počasí má něco do sebe a jaro je krásné tím, že se příroda probouzí a znovu vše začíná. Já chodím denně na procházky, ať prší, mrzne nebo je třeba 40 stupňů nad nulou. Na světě je krásně. Jsem vděčná za všechno, co mi život přináší.
K jaru patří i láska. Jaká jste, když jste zamilovaná?
Jo, láska je mocná čarodějka. Dává mi pocit přesně takový, jaký má láska mít…
