Obě maminky jsou na rodičovské. Pavla z třípokojového panelákového bytu v Ostravě se stará jen o osmnáctiměsíční dceru Klaudii, Martina ze čtyřpokojového panelákového bytu na okraji Plzně má patnáctiměsíční Barboru a ve střídavé péči s nimi žijí další tři děti manželů z předchozích vztahů.
Pár výměnu bere jako „rozvod na zkoušku“ „Myslela jsem si, že se to zlepší s alkoholem, ale pochopila jsem, že tu nejsem proto, abych někomu určovala, co má a nemá dělat, takže si spíš myslím, že se nic nezmění.“
Na první pohled se mohlo zdát, že Martina si v ostravské domácnosti s jedním dítětem odpočine a mladá Pavla si s tolika dětmi a náhradním manželem holdujícím alkoholu nebude vědět rady, ale ani jedno se nepotvrdilo.
Lokla si koly, no a?
Martina, která jinak pracuje u mentálně a tělesně postižených, je zvyklá na rušno. Jenže v ostravském bytě byl klid, a tak bylo třeba si důvod ke komunikaci stále hledat.
„Snídani si uděláš sám?“ zeptala se první ráno a Radim, zvyklý na manželčin servis, byl zaskočený. „Kdybys ji udělala, tak bych se nezlobil,“ reagoval a jen pro diváky trochu uraženě podotkl: „Já si ji sám neudělám, tak asi budu o hladu.“
Martina z Plzně se stará o čtyři děti.
Diváci si vyslechli i komentář Martiny, která svému muži Martinovi říká střídavě Matěj nebo Matyáš: „Já ji Matyášovi nedělám. Tak velkej kluk! Dospělí lidé už se umí obsloužit sami.“
Radima od samého začátku Martina vytáčela svými dotazy a komentáři. „Někam přijedeš a jsi tam doma, tak dělej, jak umíš. A jak se mi to nebude líbit, tak tě sprdnu,“ byla jeho strategie. A tak, když odešel do práce, kde dělá jako vedoucí směny, a Martina našla v ložnici na prádelníku naskládané ruličky od toaletního papíru, přeskládala je na záchod. „Já bych je teda v ložnici neměla,“ nechápala, ale netroufla si je vyhodit.
„To nevyhazuj!“ zděsil se po příchodu domu Radim. „Moje viděla z ruliček adventní kalendář, tak je schováváme.“
Martina se dala do uklízení a malá Klaudie za ní chodila po bytě. „Jsem pro pořádek, ale myslím, že by se raději měla věnovat malé, než se věnovat úklidu,“ komentoval situaci Radim do kamer a s Martinou nebyl spokojený ani na výletě do plzeňské zoo.
„Horem dolem do ní cpe jídlo. Snad se nám nepoblije,“ odtušil a pohádali se i kvůli coca-cole. „Lokla si koly, no. Myslím, že táta je moc úzkoprsej,“ vysvětlila Martina, ale Radim oponoval: „Je to škodlivé. Je to, jak kdybys jí dala potáhnout cigarety. Končím debatu,“ rozčiloval se a pro diváky prohodil: „Mluví pořád dokola, toleruju to ještě, ale v příštích pěti dnech vybuchnu.“ Jenže Martina chtěla mít také poslední slovo: „Už jsem se ti omluvila, už se to nestane.“
Co akce, to spor, zdálo se v Ostravě. U večeře například Radim trval na tom, aby Klaudie jedla to, co pro ni po dohodě Martina uvařila, ale ta jí ustoupila a nabídla raději párek se slovy: „Táta jí taky jen to, co mu chutná a ty seš maličká a řekni, že taky budeš jíst jen to, co ti chutná,“ mluvila s Radimem prostřednictvím jeho dcery a jen do kamery dodala: „Než abych mé děti do jídla nutila, tak jim dám jinou nabídku na to, co jim chutná.“
Pájka je pro mě všechno
„Bude mít doma volnější morálku,“ pochopil Radim a snažil se Martině vyhovět i po změně velení po pěti dnech. Souhlasil, že si bude hrát s Klaudií, opraví zásuvky, lištu na záchodě a k snídani udělá palačinky s ovocem a domácí šlehačkou.
Jenomže Martina, zřejmě z nedostatku jiné zábavy, mu stála věčně za zády, kibicovala a radila. „Můj Matěj je nervák, ale vidět tě s nožem, kterým krájím rajský... Já na něj nadávám, že je makovec, když je opilej, ale na ruce je milionovej!“
„Takže já jsem na ruce levej? To tak vyznělo! Přestaň mi předhazovat Matěje, nebo mě nasereš. Na jedné straně na něj nadáváš a na druhé mi ho předhazuješ. Nevadí mi, když se o Martinovi bavíme, ale přestaň mě přirovnávat k někomu, na koho sama nadáváš. Ty ho máš doma a já to tu budu dělat po svém a ty po svém.“
„Kdyby sis našel na práci doma čas a byl důslednej, tak by to bylo cajk. Ale nemluvila jsem o tobě, ale o Matějovi. Když se napije, tak je to vůl a sám to uznává, ale aby se takhle vytočil...,“ divila se Martina a divákům vysvětlila: „V manuálu Pavla píše, že Radim je klidnej člověk, no teda není.“
Z opravené zásuvky měl Radim radost, stejně jako z představy, že to potěší i jeho ženu „Pájku“. „Snažil jsem se rodinu zabezpečit a došlo to tak daleko, že jsem rodinu zabezpečil a práce mě začala bavit. Obětoval jsem jí rodinu, což je chyba, protože Pájka a rodina je pro mě všechno,“ přemýšlel u práce nahlas a s chutí se pak zhostil dalšího úkolu, hrát si s Klaudií.
Jenže u toho asistovala Martina, která Radima brzy vyřadila ze hry. „Ty mi dáš nějaký úkol, že se mám věnovat malé, a pak si tam sedneš a začneš si s ní hrát a já tam stojím jako čur... jak debil a čumím na vás, jak si hrajete. Proč to děláš?“ zeptal se náhradní manželky.
„No tak se zapoj! Chyba je v tom, že jak mám kupu dětí v práci i doma, tak mi sepne instinkt, že se musí zapojit,“ vysvětlila Martina a znovu se divila, že „pan kliďas“ se nechal tak vytočit.
„Já jsem si s ní měl hrát sám, nebo ne? Snažíš se svou práci a výchovu tahat domů,“ rozčiloval se dál Radim, ale už věděl, že hádka eskaluje a snažil se ji ukončit. „Stop, končím, nebo se tu ještě sežerem tak, že spolu pak nebudeme do konce výměny mluvit. Přece jen ji chci v klidu a bez hádek dožít.“
Radek přiznal, že by s Martinou nedokázal žít ani hodinu. „Pája má v domácnosti nějaký řád, funguje jinak, stýská se mi strašně, chybí mi neuvěřitelně. Výměna mi otevřela oči, protože opravdu není práce priorita, číslo jedna je rodina,“ řekl.
S Výměnou i sama se sebou byla spokojená Martina: „Roli náhradní manželky jsem v téhle rodině zvládla výborně, protože jsem skvělá máma, skvělá teta, takže za mě za jedna. Radima bych za manžela v životě neměla. Nemá v sobě energii, žádnej elán a je to takovej páprda. Co se týče výchovy, uznávám, že Matěj měl pravdu, že bych měla být důslednější a tvrdší, těším se na něj, těším se na děti.“
Pravda o telefonu
Pavla měla v plzeňské velké rodině zastoupit Martinu. Ve chvíli, kdy její náhradní manžel Martin prohlásil, že na hyperaktivní poruchu u dětí (ADHD) vždycky platil pantofel nebo rákoska a bylo vyléčeno, se zdálo, že tu bude mít problém, ale nakonec si oba docela notovali.
Pavla (28) přijela na deset dní z Ostravy do Plzně.
Jakmile se Pavla z manuálu dozvěděla, že pětiletý Mirek usíná u pohádek na mobilu, rozhodla se s tím skoncovat. Stejně důsledná byla i při čištění zoubků u patnáctiměsíční Barborky, když zjistila, že to vůbec neumí.
Další dny se pustila spolu s Martinovou dcerou Viktorkou (13) do úklidu kuchyňské linky a špajzu. „Viki, ještě máš pocit, že tu teta Martina uklízí?“ ptala se sugestivně, když odhalila útroby skříněk.
„Ráno se děti nasnídaly, vysálo se, vytřelo, uklidili jsme linku, špajz a mohla jsem si dloubat třetí díru do nosu,“ oznámila večer náhradnímu manželovi a vysvětlila mu, proč Martina tvrdí, že doma nic nestíhá.
„Sekne se na telefonu, ty přijdeš z práce, chceš být v klidu a ona je nervní, že nestíhá, tak tě nevnímá. Ty jdeš do obýváku a ona přijde a kritizuje tě, že sedíš jen na gauči. Zbytečně se pak hádáte,“ popsala možný scénář a Martin uznal, že s tím telefonem je to pravda.
„Kolikrát nevnímá, nebo odpovídá na něco jiného, a když to zopakuju, řekne, ať počkám, že něco musí dopsat. Tak se seberu a jdu raději do obýváku. Už jsem si na o zvykl,“ připustil.
Druhý den ráno nachystal překvapené Pavle snídani. „To jsem naposledy doma zažila ani nevím kdy. Radim nemá čas, je furt v práci,“ konstatovala, zatímco Martin vysvětloval, že, když je doma, udělá všem snídani. „Já dřív byl taky pořád v práci a člověku pak utíkají pokroky dětí.“
Pavla má čas přemýšlet. „Taťka je tady víc doma. Pořád trávíme čas spolu, jako rodina, to je to, co mi doma chybí. Tam pořád slýchám, že penízky jsou potřeba. Jenže ne za každou cenu, když je pak Radim doma, tak spí, nebo je ve vaně. Myslela jsem si jeden čas, že někoho má. Šel z ranní na noční a pořád zmiňoval kolegyni. Nemusí být každý víkend doma, ale když má ranní, tak třeba se můžeme všichni jít odpoledne aspoň projít.“
V náhradní rodině Pavle podle jejích slov nic nechybělo. Byla spokojená, že Mireček v klidu usíná i bez telefonu. „Ani si na něj nevzpomene. S taťkou si rozumíme, na výchovu máme stejný názor. Mamka je prý měkká, vždycky povolí. To já ne. Mně se třeba malá vztekala dvakrát, tak jsem ji zavřela do pokojíčku, ať se vyřve a víckrát už to neudělala.“
Martin s ní souhlasil. „Nemůžeš nechat děti vyrůstat jako dříví v lese. Až budou starší, tak ti budou skákat po hlavě. Já jsem si potvrdil teď, že nejsem sám, kdo má stejný přístup k výchově,“ ujistil se ve svém názoru.
Bez hádek se udusíme
Po pěti dnech Pavla dál trvala na tom, aby zůstal Mireček bez telefonu. „Musíš pak mamce říct, žes to vydržel a že to jde.“ Na procházce pak s Viktorkou probíraly, že Martina ve zlosti sprostě nadává. „Mě by můj chlap hnal, kdyby mě slyšel na malou mluvit sprostě,“ komentovala to Pavla a doma se pak vrhla na úklid hraček.
Martin si za těch několik dní uvědomil, že, ať je Martina jakákoliv, je jedinečná. „Kdyby ty hádky nebyly, tak se asi udusíme, protože my jsme po nich tak do hodinky oba úplně v pohodě a teď mi to chybí. Moc se na ni těším. I když byla někdy nepříjemná, já taky byl. Dneska bych dal já nevím co za to, aby už se vrátila zpátky a klidně zase nadávala,“ přiznal sám sobě, ale také ocenil, že náhradní manželka se snažila být důsledná.
„Za mě tu fungovala domácnost stejně, až na to, že Martina na děti víc křičí,“ viděla výměnu třináctiletá Viktorka. Poslední den si celá rodina vyšla do centra Plzně, Martin Pavle domluvit tetování, jak si přála. „Tetování mi udělalo radost,“ popsala později Pavla kamerám a dodala, že se utvrdila v tom, že má doma milující rodinu a doufá, že Radim zbrzdí s prací. „A já budu nejšťastnější ženská na světě.“
Boj o poslední slovo
Rozpravu mezi osmi očima na závěr desetidenní výměny zahájila Pavla. Pochlubila se, že Mirek měl u sebe před spaním telefon jen první večer a od té doby už si na něj ani nevzpomněl.
„On ho nemá, ani když je u svého taťky,“ kývala hlavou Martina a Pavla pokračovala: „Uklízíš denně, ale podle mě jen po povrchu. Když jsem vlezla do linky, tak jsem se zděsila.“
„Tys to taky neměla úplně pintlich,“ vracela jí stejnou Martina. „Ale já mám jiné priority. Nevadilo mi, že je to za sporákem špinavý, povznesla jsem se nad to,“ řekla, a to rozčílilo Radima. „Za sporákem jsem to před Výměnou osobně uklízel, tak to tam nemohlo být špinavé.“ „Jsem si naprosto jistá, že to, co říkáš, je blbost,“ odtušila Pavla a Martina pokračovala: „Já jsem totiž k tobě nejela dělat uklízečku.“
„Ale ze mě jsi ji v manuálu skoro udělala. A když říkáš, že prioritou jsou děti, tak za prvé jsi na ně sprostá...,“ nedala se Pavla a Martina připustila: „Někdy nadávám svým dětem, že jsou to debilové, blbci.“ Pavla její děti pochválila. „Jsou super, ale Viki je strkaná na poslední kolej, je jí třináct, kde má ta holka dětství? A chlapa máš super,“ shrnula a Martin přikyvoval: „My jsme se ani jednou za těch deset dní nepohádali.“
Zato Martina musela přiznat, že s Radimem bojovali. „On chce mít poslední slovo a já taky,“ vystihla podstatu a Radim to potvrdil: „Být s Martinou ve vztahu, tak toho mám nad hlavu, ona hubu nezavře. To přijdeš a ona mele a mele, ale nejhorší, že mele pořád to samé.“
Oba páry se nakonec vrátily spokojeně domů. „Pro mě se nic nemění, já chtěl jen vědět, jak to funguje jinde a ono je to vesměs všude stejný,“ uzavřel své dojmy Martin a jeho žena prohlásila, že v Ostravě je práce prioritou, zatímco u ní jsou to děti. „Raději budu mít ukřičené děti, ale hlavně, že jsou šťastné.“
Radim z Ostravy slíbil své Pavle, že práci nastaví na druhé místo a bude se daleko víc věnovat manželce a malé. „Na to dám ruku do ohně.“ A Pavla má díky tomu našlápnuto stát se nejšťastnější ženou na světě.
