Co bývá nejčastější překážkou k dosažení toho, co jsme vždycky chtěli?
Z praxe mohu tvrdit, že nejčastějších překážek je několik. Zaprvé to bývají limitující přesvědčení v naší hlavě, jako například „já nikdy nebudu mít peníze“. Další překážkou bývají naše strachy, které mohou být hluboko zakořeněné a nemusíme si je ani uvědomovat.
Psycholožka a koučka Hana Mezerová
Pamatuji si na klientku, které nešel běh, protože se jí při něm špatně dýchalo. Společně jsme zjistily, že se vlastně bojí, že někde při běhu sama umře. Běhala totiž většinou sama v přírodě, tudíž jí strach ovlivnil dech, což mělo zpětně vliv na běhání.
A jako poslední bych uvedla překážku, kdy na sebe klademe v krátkém období příliš vysoké nároky. Vlastně to často souvisí s naší netrpělivostí, svůj cíl tak vzdáme dřív, než bychom vyčkali výsledku.
Otužování, hubnutí a jiné výzvy: volte takové, které jsou reálné a baví |
Míváme mnoho přání a snů a bývá těžké se rozhodnout, kterému se věnovat naplno. Jak poznám, že to, co dělám, je správné rozhodnutí?
Ideální je nastavit si na cestě k cíli určité mezní body, například období tří měsíců, po jehož uplynutí si zrekapitulujeme, jak se při dosahování daného cíle cítíme, jak se nám daří ho dosahovat a jestli po výsledku, který jsme si nastavili, opravdu stále toužíme. Už jsem se ve své praxi setkala s tím, že si někdo nastavil cíl postoupit na vyšší pozici v práci, a když povýšení dosáhl, přišel za mnou, že sice má, co chtěl, ale necítí se šťastný, spíš naopak.
Pokud tedy nejdeme slepě za cílem, ale vnímáme sami sebe a své výsledky, poznáme, že je to správně. Ale v prvním momentu to přece nevíme nikdy. A připadá mi, že díky tomu jsou naše životy zajímavější.
Jak moc by mělo být naše přání konkrétní?
Existují různé knihy a články o tom, jak si přát. Často se v nich dočteme, že přání by nemělo obsahovat negace. Podle mě nám negace neprospívají z toho důvodu, že vždy roste to, nač cílíme pozornost. Když si tudíž řekneme „nechci přibrat“, soustředíme se na přibírání, nikoli na hubnutí. Jsem také pro to, abychom si přání rozdělili na dílčí cíle. Třeba když chceme uběhnout půlmaraton, je lepší si udělat tréninkový plán a třeba si i předtím zkusit zaběhnout menší závod a zjistit, jak naše tělo reaguje při závodu, jak si správně rozložit síly a tak dále.
Co názor okolí? Mám na něj dát?
Rozhodně ne! Často děláme věci pro svoje okolí a ne sami pro sebe, tudíž nemáme správnou vnitřní motivaci. Je skvělé, když nás okolí na cestě za snem podporuje, ale je také skvělé, když my sami o svém snu nepochybujeme, ať si okolí myslí cokoli.
Režim a rituály vás podrží, radí psycholožka seniorům v době koronaviru |
Jak tedy získám správnou motivaci?
To je hodně široká otázka. Každý je jedinečný a motivuje ho něco jiného. Například nedávno ke mně přišla klientka, že potřebuje dodělat školu a stále jí to nejde. Z psychologické diagnostiky jsme zjistily, že je zaměřená na hodnoty. Což mimochodem bývá práce, uznání, rodina, zdraví, já a jiné.
Společně jsme tedy probraly její hodnoty a zjistily, že se vůbec neshodují s tím, proč do školy nastoupila. Pobavily jsme se o tom, proč by měla studovat v souladu se svými hodnotami, a najednou si ve studiu našla úplně jiný smysl a opět ji začalo těšit. Je dobré se zamyslet nad tím, co nás baví a proč nás to baví. A přenést to do věci, které chceme dosáhnout.
Jak si motivaci udržet a neztratit tah na branku?
Pokud najdeme správnou motivaci, udrží se sama. Kontrolujme, zda je motivace k danému snu stále stejná. V tahu na branku hraje nemalou roli skutečnost, nakolik jsme vytrvalí. Víme-li, že je naše vytrvalost opravdu malá, je třeba si rozdělit cíl na menší dílky a při jejich splnění se odměňovat. Klidně za každou maličkou část.
Mgr. Hana Mezerová, ACC (31)
|
Jaké nástroje nám pomohou dosáhnout cíle, který jsme si vytyčili?
Napadá mě jich hodně, ale zase je důležité zamyslet se nad tím, co nám obecně v životě pomáhá. Máte rádi systém a strukturu? Napište si do peněženky, diáře nebo telefonu cíl na každý týden, který vás dostane o kousek blíž. Máte rádi uznání? Najděte si způsob, jak a s kým své úspěchy sdílet. Jste rádi, když máte na věci parťáka? Pobavte se s někým, s kým se můžete ve svých cílech navzájem podporovat.
Fungují více odměny, nebo tresty?
Jak na koho. Celkově jsem zastáncem odměn. Protože trest v nás může vyvolat strach, který si naše tělo zapamatuje a v budoucnu se vynoří, nebo nám také může zprotivit cíl. Ale jsou lidé, kteří trest mají vlastně rádi a je pro ně mnohem více motivační než odměna. Odměna nám přinese radost, zároveň se na ni těšíme a víme, že s každým úspěchem přijde něco příjemného.
Co když se mi nepodaří dosáhnout snu? Jak se vyrovnat s neúspěchy?
Na toto téma bychom mohli napsat celý článek. Ale chtěla bych zdůraznit jednu důležitou věc. Pokud se nám něco nepovede, podívejme se na to, co nám neúspěch přinesl i co jsme se na cestě k cíli naučili. Jak se říká, i cesta může být cíl. Jsou lidé, kteří v podnikání zažili neúspěch, ale díky tomu se hodně naučili a teď se jim daří. Mnoho z nás zažívá neúspěchy, ale nemluví se o nich tak jako o úspěších. A přitom mluvit o neúspěchu nám může pomoci se s ním vyrovnat.
A mám to zkoušet pořád dokola? Jak poznám, kdy se začít věnovat něčemu jinému?
Zkoušet znovu určitě ano, otázkou je kolikrát. Zase je třeba vnímat se a poznat chvíli, kdy už je dosahování cíle spíš trápení a ztrácíme v něm veškerou energii. V ten moment je třeba si cíl přenastavit tak, aby byl dosažitelnější, popřípadě ho upravit, nebo úplně změnit.
Představte si, že zkoušíte stále dokola stejnou dietu, vydržíte ji měsíc, pak porušíte, začnete, vydržíte týden a jedete v kruhu. Nemá cenu to zkoušet dvacetkrát, je lepší se zamyslet nad tím, proč vlastně chci zhubnout a jaké další cesty k tomu existují.
Přes osmdesát procent lidí vzdá svá novoroční předsevzetí. Má vůbec cenu si je dávat?
Ano i ne. Ano, protože nový rok nám může dát pocit čistého štítu, nové motivace a energie. Nemá to však smysl v případě, kdy už předem pochybujeme, zda se nám novoroční předsevzetí podaří splnit, nebo si dáváme předsevzetí nereálná.
Proč je vzdáváme?
Protože s koncem roku bilancujeme, co se nám povedlo a co nikoli. A tak máme tendenci změnit svůj život k lepšímu. Otázka však je, jestli nám třeba to, že se začneme učit italsky, opravdu změní život. A navíc, proč s tím nezačneme třeba dvanáctého března?
Jaká novoroční předsevzetí mají opravdu smysl? A šanci, že je dodržíme?
Jaká? Reálná. Šance, že je dodržíme, je taková, nakolik jim věříme a chceme je splnit. Je lepší začít malými cíli a překvapit sami sebe. Jako příklad uvedu, že jíme každý den čokoládu a řekneme si, že nebudeme jíst sladké. Už ve chvíli, kdy si to řekneme, často víme, že je to na týden, maximálně na dva. Ale co si zkusit říct, že pondělí bude den bez sladkého? To už je reálnější. A pak třeba můžeme postupně přidávat další dny.
