Náhradní manželku Martinu (33) však rodina pozvala na deset dní hospodařit na chalupu do Pištína. Iva, která pracuje v úklidové firmě, by ráda, aby Pavel docenil, že má doma ženskou, co zvládne všechno. „Máš tři dny v týdnu hospodu. Já můžu odsunout všechno, ale ty by ses jí nevzdal,“ vyčetla mu ještě před natáčením a dodala, že doufala, že díky Výměně pochopí, že jinde lidé spokojeně fungují i v horších situacích.
Hlavně doplňuj lahváče!
Za Ivu přijela z Albrechtic u polských hranic na deset dní k Pavlovi a Veronice servírka Martina. „Hlavně, aby byly pořád lahváče v té lednici, co je v mé kůlně na zahradě, to je pro mě důležitý,“ vysvětlil jí Pavel před otevřenou ledničkou, kde nebylo nic než desítky piv. „Za jak dlouho je dáš?“ zajímala se Martina. „Podle počasí. Když je horko, tak rychleji.“
Na rozdíl od jejího manžela Radka měl Pavel kolem chalupy i v garáži perfektně uklizeno, všechno srovnané. „U nás je binec, ale třeba jednou by to tak mohlo vypadat i u nás,“ ocenila Martina, ale brzy pochopila, že Pavel musí mít i nasekané dřevo přesně na 33 centimetrů a pečlivě srovnané. „Mám rád, když je to estetické a dá se na to i koukat,“ vysvětlil a ona ho měla za detailistu.
Monika (33) bydlí s manželem a synem v Albrechticích.
„Úklid doma mají dělat ženský bez nějakého vymlouvání na emancipaci a kluci – od přírody je to tak daný – se starají o ploty, dříví na zimu, o to, aby bylo na živobytí. U nás to takhle funguje a nemáme s tím žádný problém,“ vysvětlil Pavel Martině, když mu pomáhala rovnat dřevo. „Pod dozorem můžou chlapskou práci dělat i ženský,“ dodal.
„Nedělím práce na mužské a ženské. Když jsem unavená z práce, Radek rád uvaří oběd, já mu zas pomůžu ráda se dřevem,“ nesouhlasila Martina, ale Pavlovu velení se bez protestů podřídila. Víc jí vadilo, že je celé dny sama doma. Pavel se z práce vracel za tmy a ani Veronika se doma moc nedržela.
„Zas není doplněný pivo, hlavně že to má v manuálu,“ slyšeli televizní diváci první Pavlovu nespokojenost. „Četla jsi manuál? Jediný, co chci, je doplňovat zásobu v lednici!“ vytkl náhradní manželce. „Je to jediná tvoje starost za celý den!“
„Doufám, že si dělá pr... Má tam sedmnáct piv a džus.“ „To máš na dnešek málo?“ obrátila se na Pavla. „ Vážně to myslím! Kdyby přišla nějaká návštěva, soused, tak ať je tam dost.“
„Polepším se a zítra dojdu nakoupit,“ ustoupila Martina a vyzvídala: „Proč nejste s Ivkou svoji? Proč sis ji nevzal?“
„Už jsem ženatej byl, ona vdaná taky a každýmu to jednou asi stačilo. Že bych ji požádal o ruku, o tom jsem nepřemýšlel. Jsme spolu každej den a funguje to, i když nejsme manželé,“ vysvětlil Pavel.
„My jsme taky měli oba už jedno manželství za sebou a šli jsme do toho podruhé a doufám, že naposled,“ odtušila Monika, která si svého Radka (54) vzala po devítileté známosti před půl rokem. Pavel však trval na svém: „To musejí chtít oba, ale jednak já se nenechám nutit a svatba není sranda.“
„Pokud vám to oběma vyhovuje, tak je to v pořádku,“ ukončila debatu náhradní manželka a jen na kameru dodala, že se jí takový přístup zdá sobecký. „Myslím, že každá žena chce svatbou tak nějak vždy zpevnit ten vztah.“
Martině je v Pištíně smutno. Její manžel Radek jezdí dálkově s kamionem a často spolu doma sice nebývají, ale pořád si telefonují. „Třeba dvě hodiny a klidně jsme potichu, jen slyšíme, jak druhý dýchá. Mám chvilky, kdy si říkám, že by měl přestat jezdit, abychom byli víc spol, ale pak si říkám, že to nedělá pro sebe, ale pro nás. Kdyby dělal něco jiného za míň peněz, tak bychom si asi nemohli dovolit žít tak, jak žijem,“ vysvětlila do kamery a dodala, že s Pavlem by to „nedala“. „Jestli chodí tak pozdě z práce a pak se zavře s pivem v kůlničce, to není zrovna růžový život.“
I v Pavlovi narůstala nespokojenost. „Tys nedoplnila ani dříví z kopičky, jak jsme se bavili? Mrkev jsi nevyndala ze záhonu? Vždyť to byl jediný úkol na dnešek,“ všímal si, že Martina nezastane tolik práce jako jeho Ivka.
„Hrabala jsem listí a ještě uklízela uvnitř. Nesnáším, když chlap přijde z práce s otázkou: cos tu celý den dělala? To mě vytáčí. Říkal, že mu vadí, že Ivka furt uklízí, ale kdyby to nedělala, vadilo by mu to. Je zvyklý, že tu má naklizeno. Ivka to všechno doma zvládne, ale za jakou cenu? Já bych se na to upřímně vykašlala,“ svěřila se Martina a ze samoty a stesku jí tekly slzy.
Jediným společným „výletem“ byla cesta s plnou kárkou do sběrného dvora, kam Pavel staré krámy nejen vozí, ale jiné si zase rád bere domů. Martina nesouhlasila: „Tahat si do baráku krámy? Tenhle koníček nesdílím.“
Po domě mi chodí vytuněná blondýna
Po pěti dnech se měl chod domácnosti otočit podle náhradní manželky. Martina si přála podniknout výlet, sejít se se všemi u stolu a aby Pavel některý den něco připravil k večeři. „Jednou se hecnu,“ kývl Pavel na – podle něj – ženskou práci a aby měla Martina radost, vzal ji jeden večer s sebou na pivo. Ta se od jeho kamarádů dozvěděla, že Ivča chodí pořád vytuněná, načesaná, krátké sukýnky, namalovaná.
„Nerad to člověk poslouchá, že mu teď po baráku chodí vytuněná blondýna,“ přiznala Martina. Na druhou stranu ocenila, že Pavel má s Veronikou lepší vztah než její syn Štěpán (11) s Radkem. „Radek je pro něj cizí strejda.“ Jinak se jí však Pavel zdál sobecký. „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody... ať už se týká péče o domácnost, svatby, společných výletů... Má to tak ve všem. Nechtěla bych takovýho chlapa ani za nic.“
Pavel na kameru uznal, že kvůli práci nemá čas ani na svoje koníčky. „Ale budu se snažit nějaký urvat a někam se s nimi podívat,“ řekl a dodal, že na Martinu trochu mění názor. „Ze začátku se to jevilo v pohodě. V manuálu měla vyndat mrkev ze záhonu a nic, to přece není taková práce. Minulý týden usmažila řízky a válí se to tu furt, to by za Ivky takhle nebylo. Teď vidím, jak se stará, když to není,“ došlo mu a poslal partnerce do Albrechtic kytici k narozeninám.
Se stavem domácnosti nebyla spokojená už ani třináctiletá Veronika. „Za celých deset dní tady neluxovala, dneska ráno jsem se dozvěděla, že nevěděla, kde je vysavač. Já po sobě málo uklízím, většinou to dělá mamka, když my nejsme doma. Máma si hodně stěžuje, že je tu na to sama, začínám si to uvědomovat. Je mi to hodně líto,“ uvědomila si.
Martina měla na úklid po slečně jiný názor: „Nebudu to za ní dělat, za celých deset dní nehnula ani prstem a jestli ji tak má Iva naučenou, je to hodně špatně. Pokud nezmění přístup, tak tu bude pořád otrok.“
Martina si na konci Výměny předsevzala, že bude synovi i manželovi víc dávat najevo, že jí na nich záleží. „Chtěla bych, abychom byli víc spolu jako rodina. Život se netočí jenom kolem práce. Nechci, aby to dopadlo tak jako tady.
I Pavel už se těšil na svou partnerku. „Hlavně až vše poběží v režimu, jako to běželo celá ta léta, co jsme spolu. I když mi hrozně vadilo, jak furt uklízí, tak teď mi to trošku zase chybí. Trvám na tom, že by to nemusela tak přehánět, že by si taky mohla odpočinout. Ani nevím, co by chtěla ona, asi abych si dával věci na ramínko a stlal, ale já prostě asi jinej nebudu.“
Z čeho mě můj chlap zkouší?
Iva svůj domov vyměnila na deset dní za domek v Albrechticích, Pavla za Radka, který se živí jako řidič v mezinárodní dopravě, a dceru Veroniku za o dva roky mladšího syna Štěpána.
Hned od samého začátku bylo Ivě jasné, že tenhle starší dům, který se manželé pokouší rekonstruovat, má k tomu jejich vymazlenému modernímu daleko. „Paní je asi z lepšího. Jestli si bude myslet, že my jsme něco horšího?“ položil si otázku Radek hned po prvním setkání.
Iva (51) žije s Pavlem a s dcerou Veronikou.
A jak byla Iva zvyklá, hned druhý den ráno se hrnula chystat snídani. „Já jsem náhradní manželka, to je moje starost. Strašně ráda se starám o svýho chlapa, protože řekne, že jsem starostlivá a že ho rozmazluju a že se mu to líbí,“ odkryla díru ve vlastním sebevědomí. Nahlas měla jasno: měl by v domácnosti nechat dělat ženu a on pracovat na zahradě. Pak by měli nějaký řád.“
Brzy se však Iva psychicky sesypala. „Snažím se tu přežít. Ne, že by rodina byla špatná, ale hrozně přemýšlím,“ plakala. „To není o tom, že by se mi stýskalo. Napadlo mě, že mě ten můj chlap chce zkoušet, když nás přihlásil. Ale z čeho? Že to zvládnu? Je se mnou sedm let a on mě furt testuje? To udělal velkou chybu! To mu fakt nezapomenu,“ přešla ze sebelítosti do vzteku. „Já celý svůj život pořád někomu něco dokazuju! On má teď doma mladou krásnou paní a já se mu vrátím jako stará vetchá baba,“ lezlo z ní až přiznala, že žárlí. „Ale on si nezaslouží, abych žárlila, to mě rozsekává.“
Iva nebyla spokojená s tím, jaká je v domě špína a nepořádek. Obzvlášť jí vadili psi, kteří přes noc spali v klecích v kuchyni. „Nesnáším psy doma, vždyť tady musí být do rána úplně hotoví. Je mi jich líto, ne kvůli klecím, ale kvůli tomu, v čem leží. A do toho ten smrad z myčky a špína. Ani za patnáct let mi to myčka neudělala, protože, sorry, nejsem prase. Igelitka v koupelně. Proč? Koberec na schodišti. Proč? Můj muž mě přihlásil, abych přestala uklízet, ale tohle aby ze mě bylo? Ta paní mi sahá tak po kotníky. Uvědomila jsem si, že já jsem víc. A proto jsem přestala žárlit,“ prohlásila a divila se dál: „Devět let řeší, že na nic tu není čas? To bych fakt zvažovala, jestli neudělat něco s tou Radkovou prací.“
Mírumilovný Radek byl ve stresu, měl pocit, že ho Iva honí. „Dlouho bychom spolu asi nevydrželi.“
Iva se před diváky bránila. „Nejsem tu od toho, abych ho buzerovala. Ale proč teď dělá dílnu, když má dělat garáž? To je ten jeho styl. Na přeskáčku! Mě by strašně brzdil. Pavel mě motivuje, a proto jsem s ním a proto mě to baví.“
Uložená jako Ivana Votava
Po pěti dnech a změně velení si Iva přála, aby Radek trávil alespoň hodinu denně se Štěpánkem a věnoval se mu. Svěřila se také náhradnímu manželovi, že by stála o to, aby si s Pavlem doma častěji povídali. „Jenže jeho hospody jsou prý jeho rituály. Jsou dny, kdy mě to štve, ale mám se hádat?“
„Měl by se také podívat nejen na tebe, ale také na to, co potřebuješ,“ uvažoval nahlas Radek a Iva přiznala, že to trefil. „Byla bych ráda, kdybychom si sedli a svěřil se mi třeba, že je vyšťavenej z práce, co mu vadí, aby se vypovídal. Já mám s ním pocit, že jsem sama. Řeknu příklad, je to sice blbost, ale vypovídající: já ho mám v mobilu jako „Zlatí Pája“. A on mě? Ivana Votava,“ zoufala si.
Iva ve své náhradní domácnosti.
Radek splnil její přání a hodinu hrál se Štěpánkem karty. „Kdo desetkrát prohraje, bude luxovat schody,“ rozhodl i přes Štěpánův protest, že tedy raději nebude hrát. „Byla to úžasná hodina,“ pochvaloval si Radek a když pak Štěpán nechtěl vysávat a Ivě ho bylo líto, poučil ho, že se musí naučit prohrávat.
„Vnímá mě, jak kdybych byl u nich na návštěvě. Určitě bych byl rád, kdyby se to změnilo, rád bych si našel práci, která by mi vyhovovala jak finančně, tak časově. Chci být víc s rodinou,“ stýskal si Radek a další den vzal Štěpána do virtuálního světa. Mělo to být překvapení. „Jak znám strejdu, tak by si ze mě mohl udělat srandu, že jedeme do školy a aktovka je v kufru,“ hádal Štěpán, kam jedou, po cestě autem. „Se strejdou jsme se sblížili. Předtím jsem ho vnímal jako cizího člověka, teď jako nevlastního taťku,“ pochvaloval si po deseti dnech.
Kytice a dopis, které přišly Ivě od Pavla k narozeninám, ji rozbrečely. „Celou svou výměnu prořvu. Ani nevíte, jak mě to zase nakoplo, fakt jsem šťastná,“ plakala a předsevzala si, že s Pájou bude víc mluvit a sdílet s ním svoje pocity. „To jsem chtěla vždycky, aby to slyšel, co je ve mně vevnitř. Celých sedm let čekám, že mi dá tu jistotu, že se mnou chce bejt, že se mnou v životě počítá,“ přiznala se.
Chci jistotu, že mě neopustíš
Při závěrečném setkání obou párů Martina prohlásila, že by nechtěla chlapa, který pije. „Dneska jsem to počítal a vypil jsem šestnáct piv za deset dní,“ bránil se Pavel, ale Martina vysvětlila, že jen z té ledničky, ale dalších dvacet v hospodě.
„Mně o ty piva nejde, nechodíš domů z hospody ožralej,“ vložila si své želízko do ohně Iva. „Chci ale, abys někdy řekl: Ivko, nepůjdeme raději spolu? Abys mi dal najevo, že mě chceš a ne že ode mě utíkáš.“ „Neutíkám, jdu mezi chlapy,“ vysvětlil Pavel.
„Mám dojem, že jsi doma za služku,“ řekla Martina Ivě, ale ta se nedala: „Já v tvé domácnosti pochopila pravý opak. Budu uklízet a nehodlám se ani o píď změnit. V tvé domácnosti je hegeš, kam jsem se podívala, všude jak v psí boudě.“
„Mně se v té psí boudě líbí. Ano, nezvládám tolik uklízet jako ty, nemám tolik času a když ho mám, neobětuji ho úklidu. My na rozdíl od vás společně snídáme i obědváme, vy neděláte doma společně nic,“ vmetla jí na oplátku Martina, takže Iva to zkusila z jiného soudku: „Přijde domů z práce a hned práce, od čeho jsi manželka?“
„Ale já to chci dělat,“ vložil se do debaty Radek a obrátil se k Pavlovi: „Ty máš Ivku hodně rád. Neuvažujete třeba o svatbě? O zabezpečení rodiny? Ivka by se chtěla vdát.“
„Když někdo chce mít svatbu, tak musí chtít oba. Ty chceš svatbu?“ Obrátil se na Ivu. „Ne. Já už nechci nikam jít a začínat znovu,“ rozplakala se jeho partnerka.
„Chce nějakou jistotu,“ vysvětlil Pavlovi Radek a Iva pokračovala: „Chci mít jístotu, že kdyby se mi něco stalo, že Verču nevyhodíš.“
„Proč bych ji vyhazoval?“ nechápal Pavel. „Protože k tobě nepatříme, jsme jenom přítel s přítelkyní,“ odpověděla Iva. Já chci, aby mě někdo ochraňoval, a u tebe tu jistotu nemám,“ plakala. „Vždyť jsme lidi, nejsme věci a nepotřebujeme záručák,“ argumentoval Pavel.
Oba si slíbili, že zlepší vzájemnou komunikaci. „Jinak se asi nic nezmění. Jsem ráda, že jsem to dala,“ usmívala se Ivka a Radek potvrdil, že si bude hledat jinou práci, aby byl víc s rodinou.
