Hlídejte si svoje soukromí. Tajemství prozradí kolegyně, mobil i vy sami

Neprozradit cizí tajemství zvládne podle psychologů jen vyzrálá osobnost. I podle toho, jak umíme nakládat s tím, co vám jiní svěřili, se pozná, jací jsme.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Už se vám nejspíš stalo, že jste pod tíhou osudu někomu pošeptali něco o sobě a požádali jste ho, aby to za nic na světě nikomu neříkal. Dotyčný slíbil, snad i přísahal, ale pak jste zjistili, že slib nedodržel.

Dokonce se běžně stává, že tím, jak tajemství putuje mezi lidmi a každý si něco přidá, vrátí se k vám informace pěkně opepřená. Nabalí se na ni spousta výmyslů a domněnek jako na sněhovou kouli.

Vdaná žena se třeba svěří kamarádce, že nový kolega v práci je moc hezký. „Pssst, prosím!“ „Jasně, jako hrob!“ Za nějakou dobu se zadaná paní o sobě náhodou doslechne, že má s tím spolupracovníkem poměr. Nebo že on dokonce kvůli ní přišel do podniku.

Co se v mládí naučíš

V současnosti se málo zamýšlíme nad tím, jak je důležité udržet tajemství. Děti nejsou téměř vedené k tomu, aby se učily neposílat dál informaci, kterou jim svěřil spolužák nebo kamarád. My dospělí dokonce zlehčujeme dětské tajnůstky, čímž ratolestem naznačujeme: „Tajemství nemá váhu.“

Přitom vyzrazení cizího tajemství se vždy považovalo za jednu z největších hanebností, zradu, ztrátu důvěry, často i konec přátelství. Dnes se takové chyby dopouštějí lidi s klidným svědomím, jako by bylo nepsaným zvykem, že svěřenou věc můžeme poslat dál.

Pravidla virtuálního soukromí aneb když čte vaše SMS a e-maily

Nedržíme jazyk za zuby a nedomýšlíme, jaké důsledky to může mít pro život člověka, který se nám svěřil. Oči nám svítí vzrušením, jakou senzaci předáváme dál a jaký o nás bude tudíž zájem. Obvykle si totiž prozrazením tajné věci kupujeme i přízeň jiných lidí. O nudnou kolegyni či outsidera ve škole není zájem jen do doby, než začnou nosit drby.

Mlčení nad zlato

Mnohdy nejsme schopni udržet cizí tajemství, ani když nás o to dotyčný prosí. Jak bychom se tedy mohli zamýšlet nad tím, jestli máme dávat dál „běžné netajné informace“? 

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Přitom by mělo být normální nemluvit o tom, co by mohlo druhým lidem uškodit na pověsti. Známé pořekadlo, že mlčeti je zlato, platí právě pro tyhle případy.

Mezi tajemství se ale počítá také to, co skrývají cizí mobily a maily. Není potřeba, aby nás partner prosil, abychom mu neprojížděli textovky! Rozumí se samo sebou, že je něco takového tabu. Udělat to se považuje za porušení důvěry, stejně jako nahlížet kolegyni přes rameno, když si čte mail.

Často ale odhalujeme i svoje vlastní tajemství. Stačí na sociálních sítích zveřejnit, jak to vypadá u nás doma, kde jsme s kým byli či co jsme si koupili. Proč by o nás měli lidi něco takového vědět? Nezrazujme ani sami sebe.

Povinnost občana

Paragrafy 367 a 368 trestního zákoníku uvádějí, kdy si naopak nesmíme nechat cizí tajemství pro sebe, abychom se nedopustili nepřekažení nebo neoznámení trestného činu. V paragrafech je uvedena řada činů, kupříkladu vražda či těžké ublížení na zdraví. 

Když se o nich hodnověrně dozvíme, musíme to ohlásit policii nebo státnímu zástupci. Třeba kdyby se nám někdo svěřil, že někoho zavraždil nebo se na to chystá, je nutné to oznámit. Tuto povinnost u některých činů nemáme jen ve výjimečných případech, například kdybychom tím způsobili nebezpečí sobě.

Mezi tajemství se počítá také to, co skrývají cizí mobily a maily. A to platí i v případě partnera nebo partnerky...

Profesní mlčenlivost

Lidi různých povolání jsou vázáni mlčenlivostí vůči svým klientům. Známe například bankovní tajemství, žádné informace by neměli pouštět ani daňoví poradci, pracovníci ve zdravotnictví, auditoři a tak dále. Jestliže to poruší, hrozí jim postihy, třeba i vyloučení z profesní komory, což může znamenat nemožnost vykonávat dál dané zaměstnání. 

Advokáti a pracovníci advokátních kanceláří, jimž bylo tajemství svěřeno při výkonu jejich povolání, nebo duchovní, kteří se ho dozvěděli při zpovědi, jsou dokonce zbaveni povinnosti oznámit spáchaný trestný čin. 

Typologie 3P

Práskač
Je to člověk, u kterého žádné tajemství nevydrží ani pár dní. Rád se baví s lidmi a dozvídá se informace o jiných osobách. Běžně se o něm říká, že je to kecal nebo drbna. Když něco prozradí, ani si neuvědomí, že udělal něco špatného. Slib pro něj nic neznamená, anebo znamená, ale není schopen ho dodržet.
Patříte sem? Jděte do sebe! Klamat důvěru lidí je nečestné, děláte tím spoustu zla. Navíc se to časem obrátí proti vám. Budete profláknutí jako falešná pětka a budou s vámi kamarádit jen stejně nevěrohodné typy. Koledujete si o samotu. 

Průměr
Když se člověku, spadajícímu do kategorie průměr, někdo svěří, má tak padesát na padesát šanci, že jeho tajemství zůstane skryté. Záleží na okolnostech. Dotyčný se snaží, aby nic nevyzradil, ví, že se to nemá, ale někdy stačí, aby se s někým zapovídal a přestal se kontrolovat. Z prozrazení tajemství mívá těžkou hlavu, ovšem časem na to zapomene a omluví si pochybení.
Patříte sem? Víc se hlídejte. Představte si, jak by bylo vám, kdyby někdo vyzvonil vaše tajemství. To, že vám lidi dávají důvěru, asi není omyl. Jste důvěryhodní. Jen na to prostě nezapomínejte. 

Přítel
Takový člověk si je dobře vědom toho, co by mohl způsobit, kdyby poslal dál cizí tajnost. Udělal to jen málokrát a dlouho si svůj prohřešek pamatuje. Buď byl vychován k tomu, že tajemství je svaté, nebo sám zažil, jaké to je, když ho někdo takhle zradí. Lidi ho vyhledávají a svěřují se mu, což ho může někdy i zatěžovat.
Patříte sem? Děkujeme, že vás máme. Zvažte ale, kolik cizích tajemství můžete unést, aby vás to neničilo na duši. Není nic špatného říct: „Nesvěřujte se mi.“ To vy děláte danému člověku službu, ne on vám tím, že si vás vybral.