„Kouřila jsem, kde jsem neměla,“ vysvětlila zdrcená Máňa kamerám (její příběh čtěte zde), které ji a další odsouzené sledovaly rok ve věznicích Velké Přílepy, Drahonice a Řepy. Máňa přes noc rozdala zboží v českobudějovickém obchodním domě. „Musela jsem se nechat zavřít. Životu na svobodě nerozumím, nevím, kam se lidi ženou,“ přiznala v předchozích dílech. Vyfasovala za to svůj 39. trest a šla sedět na čtrnáct měsíců za krádeže.
Máňu čeká královský výstup
„Zlobila“ však i v kriminále, takže si těsně před odchodem zpátky na svobodu musela ještě odsedět osmadvacet dní na samotce, protože nedodržovala vězeňský řád a kouřila tam, kde neměla. V „díře“, což je neútulná cela pro jednoho se sklápěcí postelí, kovovým stolkem, židlí a zamřížovaným oknem, nesmí odsouzená pít kávu ani kouřit, což je pro mnohé utrpení největší. „Na pár dní to jde, ale na víc – to není sranda, jde to na mozek,“ shodly se ostatní.
„Může si tam číst bibli,“ líčila podmínky na samotce Máni spoluvězeňkyně a recidivistka Agnes (44) - její příběh čtěte zde. Odsouzené se na samotku snaží jakkoliv propašovat tabák. „Většinou pak tu bibli vykouří, protože si do vytržených stránek balí tabák. A jestli prý chci vědět, co tam bylo napsáno, že nám to poví,“ smály se ostatní.
„Já to nedám, já jsem vás měla všecky tak ráda,“ plakala Máňa při loučení a zoufala si, že přijde o kafe a kouření. Dostala půl hodiny na to, aby si sbalila všechny věci.
„Stihla jsem to! A mám i na osmadvacet dní co kouřit, mám to v sobě a tlačí mě to,“ přiznala televiznímu štábu tajemství, které mělo zůstat před dozorci utajeno.
„Já se úplně nenávidím,“ vzlykala vzápětí ve své nové cele a věděla, že mezi ostatní se prakticky měsíc nedostane. I na vycházky ven může jen do klece o pár metrech čtverečních, kde bude zase jen sama. A nejen měsíc. Spoluvězeňkyně zřejmě neuvidí o dost déle, protože z „díry“ ji čeká takzvaný „královský výstup“, tedy odchod ze samotky rovnou na svobodu.
Romanu drogy baví
Romana (32) se v tomto díle každé ráno budí v pražském parku (Její příběh čtěte zde a zde). Svůj třetí trest si už odpykala a vrátila se ke své partičce squaterů, kteří si ji přišli i s lahví rumu před věznici vyzvednout.
Bezdomovectví si všichni pochvalují: nebe místo televize, vzduch a svobodu. „Má to i nevýhody,“ připouštějí Romanini přátelé.
„Musíte sbírat vajgly, shánět si žrádlo, chodit po konťácích, provází vás špína, smrdíte, vyhazujou vás z tramvaje,“ vypočítávají a na Romanu si stěžují. „Zlobí. Bere drogy, které by neměla. Je ještě mladá, nemá smysl jí něco říkat,“ vyčítají jí, ale ona trvá na tom, že ji to baví.
Ostatní se raději drží legálního alkoholu. „Skládáme se na chlast několikrát denně,“ cinkají drobnými a než se dva z nich vrátí z nákupu, krátí si čas koupáním. Skáčou z mostů do Vltavy. „Ještě mi chybí Karlův a železniční,“ trumfují se. „Já je mám všechny,“ říká druhý.
Proč se i v kriminále o sebe nestarat?
Agnes, která sedí ve věznici Drahonice, je zvyklá se malovat i ve vězení. „Šedesát procent úspěchu je v tom, jak vypadáte. Už je mi přes čtyřicet a myslím, že je potřeba tomu trošku pomoct. Navíc uniforma náš vzhled ještě zhoršuje, tak ať ten obličej aspoň trochu vypadá,“ svěřila se a nalíčila i po páté odsouzenou kamarádku Martinu (24) – její příběh čtěte zde, která se na svobodě líčí výjimečně a ve vězení tvrdí, že se nikomu líbit nepotřebuje.
Také ve věznici ve Velkých Přílepech měly odsouzené před kamerami svou kosmetickou chvilku. Lenka (27 – její příběh čtěte zde) vytrhávala Světluši (53 let – její příběh čtěte zde) obočí a dohadovaly se, co vlastně u sebe v cele smějí mít za šminky. „Nic tekutého, nic gelového. Občas jsem si dělala peeling z logru od kafe. I když jsme v kriminále, proč se o sebe nestarat,“ myslí si Lenka, která krášlila i kvůli návštěvě. Přijela za ní maminka Hana s oběma Lenčinými dětmi, které soud babičce svěřil do péče.
Maminka s dětmi jezdí za Lenkou jednou za měsíc na tři hodiny. „Na konci, když se loučíme, je to smutný. Měla bych za to pykat já a ne oni. Dcera už chápe, že za mnou nemůže, ale kluk se nemůže odpojit,“ slzela Lenka.
Její maminka bere Lenčin test za vysvobození. „Mění se k lepšímu. Není už tak vychrtlá, dopisy, které posílá, už vyznívají zodpovědněji. Přemýšlí, nechce být nic dlužna, sehnala si tu práci a já doufám, že ji získá a neztratí pracovní návyky.“
Eva má novou známost: Uvidíme, co bude venku
Eva (47 – její příběh čtěte zde) sedí na dva a půl roku za podvod a záškoláctví svých dětí. Dohromady má dětí deset a už několik vnoučat, do konce roku se mají narodit další tři. Nejstarší z dcera Nicola potřetí píše prezidentovi a žádají pro maminku o milost. Když se totiž Eva dostala do vězení, jejich táta si našel přítelkyni a o děti se nestaral. Eva raději z vězení požádala sociálku o pomoc, a ta umístila nejmladší děti dočasně do Klokánku. „Kdyby mámu nepustili dřív, bude muset sociálka žádat o prodloužení jejich pobytu v Klokánku, anebo je umístit do jiného ústavu,“ vysvětlila Evina dcera Nikola.
Z Klokánku chodí Evě od dětí dopisy. „Těším se na tebe, máme se líp než u táty, teta nás nutí ti psát, aby ti nebylo smutno, jinak nedostaneme kapesný. Moc se na tebe těším,“ napsala jí dcera Anička.
Z prezidentské kanceláře však Nicole přišla zamítavá odpověď. Žádost zdůvodněná zdravotním stavem otce a Evina manžela nezabrala.
„Až odsud vylezu podám žádost o rozvod a už s ním nechci mít nic společného,“ vztekala se Eva na svého muže. „Píšu si teď s jedním mužem, je taky ve vězení, rozumíme si. Je sice o sedm let mladší, ale uvidíme, co bude venku.“
