I když Dianu vychovali náhradní rodiče, oba věřící, tatínek daňový poradce a maminka učitelka angličtiny, zdá se, že se vidí ve své biologické mámě.
Agnes: Co můžu říkat, když jsem ji odložila?
„Přes to všechno mi připadá, že je to moje věrná kopie,“ tvrdila Agnes (44, její příběh čtěte zde) a dodala, že se někdy stydí, když jí řekne maminko, protože ji nevychovala. Během návštěvy prozradila, že dcera už vyzkoušela drogy.
„Nedělej to, lásko, podívej, jak to dopadlo se mnou. Víš, co se z tebe může stát? To, co ze mě,“ varovala ji. „Jsi hrozně mladá, já s drogama začínala daleko později.“
„To byla jiná doba,“ odpověděla Diana.
„Na dobu to nesváděj. O tebe jsem přišla, o všechny děti jsem přišla, protože jsem vás neměla kam vzít, protože jsem fetovala,“ snažila se jí domluvit, ale věděla, že to není nic platné.
„Když mi něco vypráví nebo něco udělá, tak já přesně vím, že jsem to v životě taky udělala. Jsou to geny. A vím, že když do ní budu hučet horem dolem, že to nepomůže, že na to bude muset přijít sama. To je smutný. Ale bojím se, aby se taky někdy nedostala do vězení. Nakonec do toho stejně sklouzne, mohlo to být i geneticky dané,“ uvažovala Agnes a přiznala, že když byla v jiném stavu, dva, tři měsíce brala drogy. „Nějakým způsobem se to v dítěti zakóduje a je k tomu pak náchylnější, řekla bych.“
Navrhla dceři, že by si měla najít práci. Třeba dělat barmanku.
„To mě nevezmou, není mi osmnáct,“ odtušila zaskočená Diana a Agnes připustila, že je sice fajn, že se o ni přítel stará a že se u něj má dobře, ale na druhou stranu jí umožňuje to, že nemusí chodit do práce ani do školy.
„Nemá žádnou zodpovědnost, žádné pracovní návyky, nebude nic umět. To je trošku špatně,“ uvažovala nahlas a dceři při loučení doporučila, ať přítele neprovokuje. „Ať ti neublíží. Musíš použít veškeré své ženské rafinovanosti, aby udělat všechno, co ty chceš, bez toho, abyste se hádali,“ poradila a na kamery přiznala, že Diana zlobí. „Chvíli je s přítelem, pak uteče a zase se vrátí. Vidím sebe, já to dělám dodnes. Utíkám partnerům a zase se vracím,“ řekla.
Až ji pustí z vězení, ráda by se Dianě věnovala. „Všechno ale stojí peníze. Abych si hledala bohatýho frajera, to mě nebaví, to bych mohla rovnou šlapat. Tomu se nechci propůjčit. Ona to dělá... Jenomže co já jí můžu říkat, když jsem ji odložila, dala k adopci.“
Šárka: Využila jsem mezery v legislativě
Šestiletý trest za podvod si v ženské věznici odpykává i Šárka. Objevila mezery v legislativě a zpronevěřila desítky milionů. „Tak jsem to samozřejmě využila. Vrážela jsem to zase zpátky do podnikání. Měla jsem zaměstnance,“ vyprávěla a ukazovala obrazy, které ve vězení namalovala. „Některé jsou podle holek, co tu sedí: jsou tu drzé holky, co jsou v pohodě a pak ty druhé, které trpí.“
Vězení bere Šárka jako příležitost rozvoje, sebevzdělávání. Maluje a šije. „Chystáme divadlo, pohádku a já šiju kostýmy, ale i pro charitu, kojenecký ústav. Přitom venku jsem neuměla ani navlíknout jehlu. Dneska už dokážu ušít všechno bez střihu a je fakt, že mě to samotnou překvapuje,“ přiznala a dodala, že, i když se zabaví a pracuje na svém rozvoji, ví, že na pozadí jde o trest. „Občas se rozbrečím, ale vím, že druhý den musím zas vstát a fungovat.“
Máňa: Odseděla jsem si už 30 let
Máňa (50) je protřelá kriminálnice, kterou veřejnost zná i z dokumentárních filmů režisérky Olgy Sommerové. „Sedím po devětatřicáté a třicet let mám odsezených. Od roku 1992 jsem byla venku nejdéle čtyři měsíce,“ přiznala Máňa a odvyprávěla poslední událost, která ji dovedla zpět do vězení.
„Byla jsem v Budějovicích a číhala v noci u obchoďáku až všichni odejdou. Celou noc jsem pak byla prodavačka, která všem příchozím dávala všechno zadarmo, jen za děkuji. Ještě jsem počkala na vedoucí prodejny, která přišla v sedm ráno, a povídá co to tady je? A já: máte vyprodáno. Řekla, že zavolá fízly a já na to: teď už můžeš. Škoda byla asi za 750 tisíc korun,“ popsala a dodala, že se musela nechat zavřít.
„Já tomu životu venku vůbec nerozumím. Nechápu ty lidi, kam se ženou, za čím se ženou, vždyť stejně umřou, všechno tu na zemi nechaj,“ kroutila hlavou a pak při povinném zametání vězeňského dvora přiznala, že nemá ráda práci.
„Vždycky mě ničila a asi mě i zabije. A jestli chci být chvíli venku, musím si nějakou práci najít, to je to nejsmutnější, co budu hledat. Práci dobře placenou, abych se moc nenadřela. Vadí mi, když se začínám u práce potit.“
Romana: Trochu víc jsem se připálila
Televizní štáb sledoval odsouzené jeden rok. Romanu jsme v minulém díle viděli opustit vězení, vrátila se znova na ulici, kde žila i předtím. (Čtěte zde.)
Kamery ji zachytily tentokrát měsíc na svobodě. S oholenou hlavou a v dobré náladě. „Byla jsem čtyři dny v nemocnici Na Františku, protože jsem dostala srdeční záchvat. Z chlastu. Pak jsem odešla na revers,“ vyprávěla a přiznala, že i k drogám se vrátila. „Dala jsem si za tři kila perníček. Perníček můžu, pokud vím,“ obrátila se na kamarády z ulice, ale dočkala se odpovědi: „Jedině pardubickej.“
„Po dlouhý době jsem se trošku víc připálila a za den jsem nachodila jen tak sedmdesát kiláků,“ ukazovala prošlapané tenisky.
Divákům představila svého pokrevního bratra, který donedávna seděl na Borech za nepřiměřenou obranu s následkem smrti. „Frajer mi napadl přítelkyni, letící dlažební kostka je potvora,“ uvedl.
„Dala jsem mu kilo, ať si jde koupit, co potřebuje,“ vysvětlila vzápětí, proč bratr odchází pryč. „Bere eska (syntetický opioid, náhrada heroinu). Je na tom ještě hůř než já. Letěl si pro to na Václavák,“ dodala a její kamarádi měli jiné starosti: „Psi jsou naše děti. My nemáme co žrát, ale psi mají vždycky vodu a žrádlo. A tak tu žijem: no stres. Budem teď dodržovat pitnej režim. Chlastat.“
