Museli se brát
Tehdy se ještě rodina neodkládala jako dnes. Nebyla lákadla v podobě studia v zahraničí nebo cestování po světě a antikoncepce se omezovala na plodné a neplodné dny nebo gumovou ochranu, jejíž nákup v obchodě s pultovým prodejem vyžadoval osobní sebezapření.
Když se pak ocitla dívka „v tom“, byl další plán jasný. Překrýt těhotenství veselkou. A že mladí v začátcích bydleli v jednom pokoji u těch z rodičů, kteří disponovali větším bytem, bylo nasnadě.
Kromě toho, že se novopečené mamince a tatínkovi pletly do výchovy přeochotné a vševědoucí matky, tchyně a babičky, byly tady také naučné knihy (i když v menším množství než v současnosti) a časopisy, které - stejně jako dnes - nešetřily radami.
Svobodné matky
Ne vždycky se ovšem podařilo nastávajícího otce zahnat do chomoutu, a tak se doporučení týkala i takzvaných svobodných matek. A byly i takové, které o otce dítěte prostě nestály. Například Praktická žena z roku 1980 varuje:
„V posledních letech počet svobodných matek narůstá. Nemanželské děti představují asi 4 - 8 % z celkového počtu narozených dětí (tj. asi 12 až 13 tisíc dětí ročně). Mladé ženy jsou dnes emancipované, ekonomicky nezávislé, takže manžel může některé z nich připadat jako přítěž. Domnívají se, že péče o dítě a ještě o manžela by pro ně při jejich širokých zájmech byla příliš namáhavá,“ uvažoval autor textu.
Zamyslel se také nad tím, jaké to je žít jen s jedním z rodičů. „Zní to skoro jako fráze neustále zdůrazňovat, že dítě skutečně potřebuje jak matku, tak otce (svůj první vzor ženy a první vzor muže) a jejich láskyplný a chápající přístup. Pro argumenty nemusí žádný z nás chodit příliš daleko. Rozhlédněme se po svém okolí a jistě zde najdeme neúplné nebo rozvrácené rodiny. A většinou v nich uvidíme problémové děti. Jejich neukázněnost, hrubší chování a slabší prospěch ve škole plynou z hluboké nejistoty, do které je vrhá nepřítomnost jednoho z rodičů,“ hřímala Praktická žena.
„Jak se má dítě orientovat ve složitém světě dospělých, když v nejintimnějším rodinném prostředí, které by mu mělo poskytovat základní nasměrování v mezilidských vztazích, nenalézá patřičné odpovědi?“
