Na rozdíl od prvních třech manželek komunistických prezidentů, které pocházely z chudého prostředí, se Irena Svobodová narodila v Cvrčovicích u Kroměříže v lednu 1901 do lepších poměrů. Její otec byl mlynář. S o pět let starším Ludvíkem Svobodou se seznámila na plese v Kroměříži, když jí bylo dvaadvacet. Měli spolu dvě děti – dceru Zoe a syna Miroslava.
Záhy po začátku okupace odešel Svoboda do zahraničního odboje, v čemž ho Irena podporovala. „Dokonce řekla, že by se za něho musela stydět, pokud by do zahraničí nešel,“ řekl historik a spisovatel František Emmert.
Do odboje se zapojila rovněž Irena. Pomáhala rodinám zatčených vlastenců a ukrývala i parašutisty. Zajímalo se o ni gestapo, takže nakonec se s dcerou dočkala konce války na Českomoravské vrchovině, kde se ukrývala. Takové štěstí ovšem neměla její matka a syn Mirek, oba zemřeli v koncentračním táboře.
Manžel Ludvík Svoboda se do Československa vrátil jako generál a zároveň první poválečný ministr obrany. Po únoru 1948 ovšem upadl v nemilost a na podzim 1952 byl dokonce zatčen. Naštěstí se za něj přimluvili sovětští generálové.
Až do roku 1968 žil v ústraní, ale pak se stal prezidentem a jeho žena Irena první dámou. „Na rozdíl od svých předchůdkyň si nehrála na milostivou paní, na prezidentskou paničku. Bylo to možná dáno tím, že pocházela z lepších poměrů,“ tvrdí historik Emmert.
Irena byla tichá, klidná, skromná, pokorná, ale současně sebevědomá, noblesní a mezi hradním personálem oblíbená. Vrátila do hradních kanceláří například starý Masarykův nábytek.
Měla silné sociální cítění a podpořila zakládání SOS vesniček pro opuštěné děti. Vážně nemocného manžela vystřídal v prezidentské funkci Gustáv Husák v roce 1975. Svoboda zemřel o čtyři roky později, jeho žena Irena ho přežila o deset měsíců.
Na celý životní příběh Ireny Svobodové se můžete podívat ve videu.
