Jmenuji se Soňa, je mi 33 let. Jsem svobodná, ale zasnoubená. Kdo mě zná jen povrchně, může si myslet, že jsem spokojená, úspěšná žena, které všechno vychází. Jenže zdání klame, jsem sice úspěšná ve své práci, jsem zdravá, hezká, netrpím nedostatkem peněz, ale to, po čem už tolik let toužím, nemám. Chci být mámou, mít aspoň dvě děti.
Po dítěti jsem zatoužila zhruba v pětadvaceti letech. Tehdy otěhotněla moje nejlepší kamarádka, a když se jí narodil syn a já ho poprvé viděla, mateřské pudy se ve mně naplno probudily. S kamarádkou jsme bydlely nedaleko od sebe a já u ní byla opravdu často. Její přítel pracoval až dlouho do večera, babičky neměla, tak byla ráda, že jí pomáhám a že není na spoustu věcí sama.
Tehdy jsem už rok žila s přítelem. Bylo nám spolu dobře, plánovali jsme společnou budoucnost, pochopitelně i s dětmi, ale nikam jsme nepospíchali. Jenže když jsem viděla toho kamarádčina prcka, zatoužila jsem mít dítě co nejdřív. Přítel se tomu zpočátku bránil, nakonec jsme se domluvili, že ještě tak rok počkáme a pak se uvidí.
Přítel početí bojkotoval
Rok utekl jako voda, já dítě chtěla čím dál víc, přítel sice méně, ale souhlasil. Ovšem od té doby se mnou skoro nespal. Časem mi došlo, že se sexu vyhýbá hlavně ve dnech, kdy je otěhotnění nejpravděpodobnější. Když jsem na něj uhodila, přiznal se, prý dítě nechce a asi bude nejlepší, když se rozejdeme. Byli jsme spolu skoro tři roky a až po takové době mi řekl pravdu. Celou dobu mi lhal. Zlomil mi srdce.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Zůstala jsem bez muže i bez dítěte. Bylo mi 28 let a měla jsem pocit, že se mi zhroutil svět. Dlouho jsem se z toho dostávala. Kamarádky kolem mě měly děti nebo aspoň přítele. Já měla jen práci a hezký byt, ve kterém jsem byla sama. Když si na to vzpomenu, je mi ještě teď na nic.
Roky letěly, najednou mi bylo 29, pak 30 a 31 a začala jsem si myslet, že všichni solidní chlapi prostě vymřeli. Měla jsem pár známostí, ale po první, druhé schůzce jsem zjistila, že tak to nepůjde. Sice jsem tak strašně moc chtěla dítě, ale k němu i muže, který ho bude se mnou vychovávat. „Dobré“ rady kamarádek, ať si „nechám dítě udělat“ a budu s ním sama, jsem vůbec neposlouchala. Asi jsem konzervativní, ale pro mě je zásadní mít dítě v rodině, kde jsou minimálně tři – máma, táta, dítě.
Objevil se konečně otec mých dětí?
Pak jsem poznala Pavla, asi se tam nahoře už na mě nemohli dívat a chtěli mít ode mě pokoj. Je o dva roky starší než já a svobodný. Pochopitelně není bez chyby, ale kdo dneska je. Důležité je, že si rozumíme, milujeme se a chceme spolu žít. Když jsme se blíže poznali a začali mluvit o budoucnosti, svěřila jsem se mu, že strašně moc toužím po dítěti a on rozhodně nebyl proti. Od té doby jsme o ničem jiném nemluvili.
Prvních několik měsíců se mi otěhotnět nepodařilo a Pavla napadlo, že bychom mohli odjet na dovolenou k moři. Válet se na pláži, odpočívat a milovat se. Mnoha lidem se takto podařilo počít dítě, tak proč ne nám. Na dovolené jsme byli před měsícem a Pavel mi tam přichystal překvapení, požádal mě o ruku a daroval mi nádherný prsten a náhrdelník.
Když jsme naše zasnoubení večer ve vinárně zapíjeli, řekl mi, že se mi musí k něčemu přiznat. Je prý už otcem desetiletého kluka. Ale prý nemusím mít strach, náš vztah to nijak nenaruší, on se s ním nevídá. Z jeho přiznání jsem byla naprosto v šoku a to, co řekl dále, mě šokovalo ještě víc.
Syn je prý, jak se vyjádřil, hřích z mládí. S jeho matkou chodil pár měsíců, když otěhotněla, nutil ji k interrupci, ale ona dítě chtěla. Tak se s ní rozešel. Po porodu ho kontaktovala, jestli si to nerozmyslel, ale on dítě vidět nechtěl. Prý se urazila, Pavel nechápal proč, vždyť jí jasně řekl, že on dítě mít nechce, ona se pro něj rozhodla, tak ať se stará sama. Zpočátku jí posílal nějaké peníze, ale když se za pár let vdala, prý za hodně bohatého muže, peníze jí posílat přestal. Vždyť mají dost.
Když mi to vykládal, nestačila jsem zírat. Vůbec jsem ho nepoznávala. Ještě nedávno mi říkal, jak chce mít aspoň dvě děti a pak se přizná, že už jedno má a nestojí o něj. Jak mu můžu věřit, že bude jednou dobrým otcem mých dětí?Soňa
Názor odbornice: Orientujte se podle svých zkušeností
Vážená Soňo. Ve vztazích se občas stává, že se očekávání partnerů časově míjejí. Typicky se to týká touhy po potomstvu, kdy biologické hodiny jednoho z páru (častěji ženy, není to však o pravidlo) naplno odbíjejí, kdežto partnerovy nezúčastněně mlčí. Vy jste po jednom nepotkání se narazila konečně na Pavla, se kterým jste, zdá se, aktuálně na podobné vlně. Dozvěděla jste se však o jeho minulosti, ze které vzešel i potomek, a nyní jste znejistěna, zda Pavlovo rodičovství může vůbec dobře fungovat.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Ohledně prognózy vašeho vztahu i možného rodičovství bych se orientovala podle vašich zkušeností tady a teď. I v bezdětném vztahu můžete mít příležitosti pozorovat, jak se partner chová v zátěžových situacích. Neřekne vám to stoprocentně, zda bude Pavel dobrý táta, ale může mnohé napovědět. Do vztahu Pavla a matky jeho dítěte nikdy pořádně neuvidíte, nejde to. Při rozpadu vztahu bývá ve hře více faktorů. Roli mohla hrát jak nezralost partnerů, tak nekompatibilita jejich osobností, ale i více jiných okolností.
Pakliže byste si chtěla o svých obavách a pocitech promluvit s odborníkem, neváhejte se obrátit třeba na některou z rodinných a manželských poraden. Návštěva bude smysluplná, i když se objednáte jen vy sama. V Praze taková zařízení naleznete třeba na www.csspraha.cz, mimo Prahu hledejte podle oblastí na www.amrp.cz.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 6. srpna 2018. Anketa je uzavřena.
