Vdávala jsem se z velké lásky za svého spolužáka ze střední. Dali jsme se dohromady až pár měsíců před maturitou, kdy mi pomáhal s matikou. Jiskra přeskočila a pak už jsme se od sebe prakticky nehnuli. Odešli jsme oba do Prahy, vystudovali vysokou a po návratu domů jsme se vzali. Manžel pracoval ve stavební firmě svého táty, já začala učit na 2. stupni základní školy.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Koupili jsme starší domek a s pomocí kamarádů a manželova otce jsme ho přestavěli. Děti jsme pochopitelně chtěli taky, nejlépe tři. Pár let po svatbě se nám narodil syn. Když mu byly skoro tři roky, otěhotněla jsem podruhé. Štěstí však vystřídal šílený smutek. Manžel se na stavbě, kterou měla firma jeho otce na starosti, smrtelně zranil a vina byla nakonec na straně tchána. Potratila jsem. Tenkrát jsem chtěla umřít taky.
Několik dní jsem strávila v nemocnici prakticky mimo sebe. Když jsem se trochu vzpamatovala a vrátila se domů, domluvila jsem se s mámou, že se ke mně nastěhuje, abych nebyla sama. Tátu už jsem neměla a s manželovými rodiči jsem po tom neštěstí přerušila kontakt. Občas vídali vnuka, ale já se s nimi nestýkala. Jednu chvíli jsme uvažovala i o tom, že domek prodám a odejdu někam daleko, ale máma mi to rozmluvila. Prý nemá cenu nikam utíkat, manžela mi to stejně nevrátí a je důležité si uchovat ty krásné vzpomínky, které na něj mám.
Mamka mi pomohla z nejhoršího
Máma svůj byt pronajala a začala žít se mnou. Byla už v důchodu, mohla mi tak pomáhat celý den. Já se vrátila do školy a syna jsme začali dávat aspoň na pár hodin do školky, aby se rozptýlil. Tátu pochopitelně postrádal, kontakt s ostatními dětmi mu hodně pomohl. Moje máma s ním však stejně trávila nejvíc času. A pochopitelně se to na synovi začalo podepisovat.
Byl rozmazlený, zhýčkaný a často ufňukaný. Máma mu všechno dovolila a když jsem protestovala, odbyla mě slovy, že je to malý chudáček, co přišel o tatínka, tak že to mám nechat být. Zpočátku jsem to tolerovala. I já se dost dlouho nebyla schopná se smrtí manžela srovnat a vždy, když jsem si uvědomila, že syn tátu už nikdy neuvidí, sama jsem mu hodně věcí tolerovala.
Jenže s mámou to bylo vždycky těžké, ona byla takový generál. Táta jí radši vždycky ustoupil, než by se s ní hádal, nakonec umřel a já s ní zůstala sama. Já jsem povahou spíš po tátovi. Nekonfliktní, nesnáším hádky a často se podřídím. A přesně tak jsem se chovala i v době, kdy jsme po smrti mého muže žili s mámou a synem v jedné domácnosti. Občas jsem se ozvala, ale pak jsem si řekla, že je to stejně zbytečné, máma si bude stejně dělat to, co ona sama chce. A můžu být ráda, že mi pomáhá, nemusím tak řešit spoustu věcí.
Nová láska
Nejdřív jsem myslela, že mamka s námi bude bydlet jen několik týdnů, maximálně pár měsíců, než se vzpamatuji z nejhoršího. Jenže už jsou to skoro čtyři roky. A začalo to hodně skřípat. Seznámila jsem se totiž s mužem, kterého mám ráda. Je to kamarád sousedů, potkali jsme se u nich na oslavě narozenin. Byli jsme tam jediní bez partnerů, tak jsme si začali povídat a vydrželo nám to celý večer. Od počátku se mi líbil a já jemu. Je rozvedený a bezdětný. Začali jsme se vídat, většinou jezdí on za mnou. Celkem brzy se seznámil i s mým synem. Z toho jsem měla největší obavy, ale oba si navzájem sedli.
Na první pohled bylo znát, že v naší domácnosti chybí chlap, babička kluka rozmazluje, já ji pro klid v domě nechávám. Přítel je zase nadšený, že mám kluka, ke kterému si prý najde spíš vztah, než kdybych měla dceru. A jak je vidět, syn se zbláznil do klučičích her, s přítelem hraje fotbal, chodí spolu běhat do lesa, jezdí na kole. Vidím, že má na syna skvělý vliv. Dokonce už není takový bolestínek, je klidnější a poslouchá, už mu nemusím všechno říkat desetkrát.
Jenže moje máma to těžce nese. Jak může, tak si do mě rýpne, co si jako myslím, že nějaký cizí chlap mu může nahradit tátu. Táta je jen jeden. A to se jako nebojím je nechávat spolu samotné? Co když se synovi něco stane, zodpovědnost mám já. A co jako o něm vím, co když synovi ublíží? A tak pořád dokola. Na přítele skoro nepromluví, jen mu vždycky něco odsekne. Dokonce jsem zjistila, že proti němu začala navádět i syna.
Jsem z toho všeho dost nešťastná. S přítelem jsme si říkali, že bychom mohli bydlet spolu. Třeba se i jednou vzít a mít ještě aspoň jedno dítě. Jenže je tady moje máma, nedovedu si představit, že bychom žili všichni spolu. Ona dělá jakoby nic, přitom mi je jasné, že ví, jak to s přítelem spolu máme, že bychom chtěli spolu být napořád.
Zatím u mě jen jednou dvakrát přespal, a to pak mi máma vyčetla, co to jako má znamenat. Ona si neuvědomuje, že jsem ve svém a mohu si dělat, co uznám za vhodné. Jsem jí hodně vděčná za pomoc, ale myslím, že nastal čas posunout se dál. Ona se však k ničemu nemá.
Martina
Názor odbornice: Je čas se posunout dál
Vážená Martino! Vypadá to, že se vám rýsuje pěkný partnerský vztah. Představa, že vám konečně bude po boku zase stát partner a že syn získá důležitý mužský vzor, je lákavá. Po tragických turbulencích okolo úmrtí manžela a nenarozeného dítěte by se chtělo říct, zaplať pánbůh. Zdá se však, že mamince, která vám v těžkých dobách byla ku pomoci, se možnost změny ani za mák nelíbí.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Zlomená, zraněná a bezmocná jste se po smrti manžela ocitla znovu v mateřské náruči a vklouzla opět do role dítěte své matky. Bylo to dobré řešení - ve své době. Máma vám skutečně hodně pomohla, nejen se synem. Avšak nyní je čas jít dál. Představte si, že budete znovu muset projít vylétnutím z hnízda, podobně jako tomu bylo v adolescenci. Nikdo to za vás neudělá, je to váš part.
Je iluzorní čekat, že by vás matka postrkovala vstříc novému vztahu. Ona sama se může ve stávajícím soužití cítit naplněná, proč by jej tedy iniciativně měnila. Promluvte s mámou, že si velmi vážíte její pomoci a všeho, co pro vás v uplynulých čtyřech letech udělala. Nyní je však čas, abyste zkusila jít dál sama. Znamená to tedy také, že se máma odstěhuje zpět do svého bytu. S vnukem i s vámi se samozřejmě může vídat nadále, třeba i poměrně často a pravidelně. Hovořila bych i o tom, že samostatné vykročení je pro vás důležité třeba i za cenu, že by se nemusel povést hned první vztah. Ale i přesto krok směrem k samostatnosti hodláte udělat.
Napadá mě jedna cesta, jak celé situaci malinko obrousit hrany. Uvažovala jste o společné dovolené jen s přítelem a synem? Máma by tak mohla zažít, že spolu vy tři docela pěkně zvládnete fungovat i bez její každodenní přítomnosti. Následně by jí mohlo být malinko srozumitelnější, že jste se rozhodla být znovu samostatná. Slova díků za její práci a pomoc by však měla zaznívat zřetelně a opakovaně.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. července 2018. Anketa je uzavřena.
