Stará se o ni vždycky čtrnáct dní v měsíci, pak musí dcera na stejnou dobu k otci. Ani po letech pro ni není střídavá péče důvodem k nadšení a pozitiva hledá jen těžko. „Mluvila jsem o tom s jedním dětským psychologem, který se střídavkou už dlouho zabývá, a on říkal, že v Americe už se od ní ustupuje. Což je trend, který k nám doputuje zase až za několik let,“ myslí si herečka.
Poukazuje na to, že střídavá péče s sebou nese spoustu absurdit – Sofie například musí mít školu přesně napůl cesty od ní i od otce, takže jedou autem i čtyřicet minut. Logicky se pak nemůže vídat se spolužáky, protože všichni bydlí daleko. Další věc - učitele na klavír má jednoho u mámy, druhého u táty.
Čtěte v magazínu Rodina DNESV magazínu MF DNES Rodina DNES si tento pátek kromě velkého rozhovoru s Ivanou Jirešovou přečtete i o tom, do jakých léčebných procedur a wellness se vyplatí v lázních investovat nebo jak v září vyladit dětem kroužky. Dozvíte se, jaké zájmy měly v dětství slavné osobnosti a mnoho dalšího. |
Co je ale nejzásadnější - je vychovávaná úplně odlišným způsobem. Všechno se v ní pak mele, „ustát dvojí život v různých prostředích totiž sežere hromadu energie“. Dítě pak jen vyrovnává a balancuje.
„V každém případě by každý způsob soužití a výchovy dítěte měl být výsledkem dohody rodičů a jejich potomka. O osudu dítěte by neměly rozhodovat státní instituce, které názor dítěte nezajímá,“ shrnuje Ivana Jirešová.
O dceru bojovala dlouho, ale neúspěšně. „Je to smutné, ale musela jsem se naučit aktivněji žít svůj život – děti vás stejně jednou opustí,“ hledá alespoň nějaká pozitiva. „Naučila jsem se mít svůj program a nezhroutí se mi svět, až jednou Sofie vyroste a odejde úplně.“
Teď už si alespoň můžou telefonovat, ale vzpomíná na dobu, kdy o ní nevěděla vůbec nic. „Byla malinká, nebyla schopná ovládat mobil, a to tehdy opravdu nebylo příjemné.“
