1. Radujeme se z toho, co ještě funguje a co máme
Výstižná je odpověď Evy (55) na otázku, jak se má: „Když nechci víc, tak se mám skvěle.“ S věkem už jsme toho zažili dost na to, abychom už přestali chtít všeho víc a mít se jen líp.
Když už se totiž přehoupne polovina nebo dokonce tři čtvrtiny našeho života, dojde nám, že už není čas se jen pořád užírat něčím, co není, co nemáme, co chybí, co nás trápí a tíží. S přibývajícím věkem si chceme ta zbývající léta víc užít a hledáme pozitiva. Místo skuhrání, že nás bolí nohy, konstatujeme, jak je fajn, že ještě můžeme chodit. Špatně vidím? Ale sláva - zatím dobře slyším!
Psycholog Petr Šmolka odpovídá na dotaz „Jak se máš“ už drahnou dobu: „Líp, než si zasluhuji.“ „Navíc si ani moc nevymýšlím. Nebýt „koksartrózy“ (což není palivo do vysokých pecí ani droga, ale kyčelní kloub), bych si ani tak moc nevymýšlel,“ podotýká.
2. Pokles testosteronu skýtá prostor pro mnohé zájmy
Už dávno nám nehrozí pubertální akné, vypočítává další pozitiva stáří renomovaný český psycholog. „Úbytek testosteronu činí pro nás případnou sexuální abstinenci snesitelnější, mnohdy dokonce vítanější,“ dodává a vysvětluje, že se nám díky tomu uvolní spousta času na oblíbené koníčky, o kterých jsme léta říkali: „Na to budu mít čas až v důchodu.“ Může to být malování, univerzita třetího věku, jazyky, hraní na hudební nástroj, ruční práce, zavařování.
„Na požádání můžeme posloužit i jako repetitorium medicínských pojmů a příznaků chorob,“ směje Šmolka a k výčtu zájmů, na které vyjde čas, přidává případně i čas na vysedávání na lavičkách a krmení holubů.
3. Děti si užíváme, nevychováváme
Nemusíme už nikoho vychovávat. Léta jsme donekonečna mrhali svou energií, abychom dětem předali všechno to, co si myslíme, že budou jako dospělí potřebovat. Kolikrát byla situace docela beznadějná a my se znovu a znovu sbírali z posledních sil, opakovali stokrát vyřčené, ale zodpovědnost nás nenechala výchovu vzdát, ačkoliv chuť to udělat přicházela čím dál častěji.
Ani když jsou děti dospělí, nezbavíme se starostí o jejich osud, jedno nám nebudou nikdy, ale nemusíme už dokolečka napomínat, připomínat, vysvětlovat samozřejmé ani trpělivě snášet pubertální vzdor.
„Až na pár pošetilců se už nemusíme učit s dětmi do školy a kontrolovat jim žákovské knížky,“ souhlasí psycholog a dodává, že zato je nám celkem beztrestně dopřáno rozmazlování vnoučat.
4. Společnost bere ohled
Na seniorský věk se můžeme těšit i proto, že leckde dostaneme slevu. Civilizovaná společnost se chlubí tím, že ctí stáří, a protože peněz na důchod je málo, nabízí starším lidem nejrůznější úlevy, pojišťovny hradí lecjaké očkování či zdravotní pomůcky. Tu mládež, kterou se nám podařilo dobře vychovat, chová se k seniorům s patřičnou úctou.
„Městskou hromadnou dopravu máme zdarma a dokonce nás tu a tam pustí někdo sednout,“ pochvaluje si Petr Šmolka a přidává historku z vlastní zkušenosti z doby před deseti lety, kdy se ještě necítil tak starý a odmítl mladou ženou nabízené místo s tím, že postojí. „Za chvíli sebou tramvaj ošklivě škubla a já skončil na krovkách u jejích nohou. Navíc se mi vysypala aktovka plná zbytečností. Mladice mi je pomáhala sesbírat a já z toho vozu utekl jak malý kluk. Ale hrdý!“
5. Zvyšuje se finanční nezávislost
„Dokud pracujeme a souběžně pobíráme starobní důchod, můžeme si dopřát mnohé, co jsme si kdysi odpírali. Jen si tak vzpomenout, co to vlastně bylo,“ vtipkuje psycholog Šmolka.
Pravda je, že s věkem klesají výdaje, obvykle jsou hypotéky splaceny, děti stojí na vlastních nohou a tak nějak už jsme nejšťastnější doma, což nás nic navíc nestojí. Vedro v létě u moře nám nedělá dobře a procházka lesem je zdarma, tudíž se s přibývajícím věkem mnohdy zvyšuje i naše finanční nezávislost.
6. Nebojíme se zubaře
Pravda, strach ze zubaře není pro většinu z nás nic nepřekonatelného, ale pro odlehčení jsme s Petrem Šmolkou zařadili do výčtu i tenhle bod - pro někoho třeba i významný.
„Od chvíle, kdy máme místo vlastních zubů klapačky, přestáváme se bát dentistů. Opravy chrupu se začínají podobat opravám domácích spotřebičů. Přineseme, ponecháme a za pár dní si je opravené můžeme opět vyzvednout,“ argumentuje psycholog.
7. Snáze odlišujeme věci podstatné od nepodstatných
S životními zkušenostmi umíme snáz odlišit věci podstatné od nepodstatných. Těch nedůležitých je najednou nějak čím dál víc a jsou to ty, z nichž už neděláme vědu. Umíme je přejít, dokážeme mlčet a dávno jsme zjistili, že často je lepší věci nechat běžet a takzvaně „netlačit na pilu“. Už dávno nejsme urputní, dokážeme být velkorysejší, děláme si ze sebe legraci, nebereme se tak vážně a život hodnotíme víc s humorem. A také se, jak uvádí psycholog, „rapidně snižuje hrozba, že budeme oplakávat své bližní, naopak se zvyšuje pravděpodobnost, že těmi oplakávanými budeme my.“
8. Jsme sebevědomější, víc se známe
Protože už víme, co nás těší, tak si to víc do života pouštíme, naopak tomu, co nás štve, se už umíme vyhnout. I naše partnerské a přátelské vztahy se stabilizují, zůstaly jen ty léty prověřené. Už dávno nezoufáme, že jsme kdysi neskončili u oltáře třeba s Pištou Hufnáglem.
Z možností, které nám svět nabízí, už víme, po čem sáhnout. Jsme sebevědomější, naše názory mají bohatý základ v tom, čím už jsme prošli, o čem jsme přemýšleli, četli, takže mohou být daleko stabilnější. Nicméně moudrost spočívá v tom, že zůstáváme zvídaví a otevření novým úhlům pohledu a každé nové obohacení nás baví.
Jaká pozitiva na stáří najdete vy? Napište nám do diskuze.
