„Vždycky jsem byla šíleně zvědavá, jednou, už jako větší, jsem srolovala v místnosti i půlku koberce, abych našla, co mi koupili. Vždycky jsem hledala, hrabala úplně všude. Byla jsem tak neskutečná, že mi aspoň něco dali už den předem,“ vzpomíná na své Vánoce u rodičů Dagmar, matka čtyř dětí.
Jenomže teď už je dva roky ve vězení a nikdo jí nepíše. „K Vánocům mi rodina neposlala vůbec nic. Přitom jsem odešla z úplný rodiny, vdaná, všechno v pohodě a za ty dva roky nemám manžela, děti mi nepíšou, muž se stihl oženit s jinou. Mám pocit, že se ve mně za tu dobu něco zlomilo, člověk si tu tak nějak zvyká na bolest, tuny bolesti,“ notovala si při natáčení televizního seriálu Holky pod zámkem s ostatními u stolu.
I přesto, že si odsouzené připravují vánoční vystoupení, smaží řízky, chystají bramborový salát, všemožně si zdobí cely a třeba si dávají i dárečky, aby alespoň na nějaký čas pocítily tradice, které venku většina z nich ctila, jsou tyhle svátky za mřížemi spíš smutné.
„Vánoce jsou nepříjemné období v jejich výkonu trestu, jak pro ně, tak pro nás,“ říká vychovatelka Svatava Havelková-Svobodová a vysvětluje, proč musí být personál věznice víc ve střehu. „Protože odsouzené jsou víc psychicky rozrušené, a tak čekáte, jestli se něco nestane.“
Doda: Máma nepíše, to mě bolí
Také 29letá Doda, matka od tří dětí, která je ve vězení podruhé, tentokrát na 4 roky za krádeže a omezování osobní svobody, byla smutná. „Máma mě chce asi vytrestat, nenapsala mi ani pohled, nic. Nedivím se jí, ale snad jsou Vánoce, ne? Jeden pohled by mohla obětovat a poslat, ať udělám cokoliv, vždyť jsem její děcko,“ rozčilovala se a dodala, že sama jí přání poslala.
„Sejdeš z očí, sejdeš z mysli,“ snažila se jí uklidnit spoluvězeňkyně.
„Mámě?“ Pochybovala Doda s douškou, že to přece nejde. „Mě to bolí!“
Míša (26) doufá, že jsou to její poslední Vánoce v kriminále. Nemá děti, a tak se tolik nestresuje. Ve vězení se ocitla kvůli krádežím. Z malého města přijela do Prahy a našla si přítele. „Nevím, čím mi učaroval. Byl to narkoman, zloděj, takže jsem začala pro něj krást. Na zakázku - dostali jsme třeba úkol, že máme ukrást koženou bundu za 90 tisíc, tak jsme ji ukradli a prodali za 40, ale jelikož přítel byl i gambler, tak spousta peněz zmizela v automatech,“ vylíčila svou cestu za mříže.
Snad jen pro Karin (22) znamenají Vánoce v kriminále vlastně vysvobození. „Dvoje vánoce jsem slavila na ulici bez rodiny a musím říct, že tyhle jsou pro mě hezčí, než když jsem byla venku sama. Tady jsem aspoň mezi lidmi, které znám a mám ráda,“ prohlásila mladá žena odsouzená na pět let a čtyři měsíce z krádeže.
I zkušená kriminálnice Bobina (61 let), která je ve vězení podruhé, tentokrát na 11 a půl roku za výrobu a distribuci drog, myslí na své nejbližší na svobodě. „Nejdůležitější je pro mě syn, vnučky, brácha. Píší mi přání k Vánocům, jinak si s nikým nepíšu. Za chvíli už budu doma na čtyři dny na přerušení trestu, ale opravdu tu člověk musí ‚šlapat‘, aby si to zasloužil. Já byla na první vycházce domů po osmi letech. Strávím tady ještě Vánoce 2017 a 2018, 2019 už budu doma,“ vypočítala.
Že jsou vánoční svátky tím nejsmutnějším, co mohou vězeňkyně za mřížemi zažít, potvrzuje i Gabriela Slováková, ředitelka věznice ve Světlé nad Sázavou.
„Na každého to dolehne. Vidíte, že ty ženy čekají, jestli jim na Vánoce někdo napíše, jestli se jim ozve či přijede návštěva. A ona jim třeba nepřijede. A i ty nejhorší z nejhorších, které nás tady zlobí celý rok, pak často pláčou. Snažíme se jim čas zpříjemnit, a přesto je to smutné. I proto, že většina z nich jsou také matky a ten život bez rodiny pro ně znamená hodně. Vánoce a příprava na ně jsou symbolem soudržnosti, a když je někdo musí trávit ve vězení, je to smutné,“ shrnula ředitelka věznice.
