Knížka ekonoma Roberta T. Kiyosakiho Proč jedničkáři pracují pro trojkaře a dvojkaři pro státní správu už v názvu prozrazuje, že samé jedničky k úspěchu nestačí. Průzkum, který proběhl v roce 2009 mezi absolventy Masarykovy univerzity v Brně, to potvrzuje. Podle něho mají studijní výsledky na profesní uplatnění menší vliv, než si myslíme.
Premianti si zřejmě ne vždy dovedou říct o dobré peníze a firmy mnohdy upřednostní toho, kdo si studium dovedl efektivně zorganizovat – sice jen tak tak prolezl, ale stihl přitom sportovat, chodit na brigády nebo do hospod. Pečlivý a svědomitý uchazeč, který měl na vysoké puzení naučit se všechno na plný počet bodů, toho nestihl zdaleka tolik.
Čtěte v magazínu Rodina DNESV pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES se dočtete podrobnosti k tématu – mimo jiné i o tom, jak správně reagovat na vysvědčení a také tam najdete velké téma o zdravém opalování.  |
Ani koučka Lenka Černá si nemyslí, že by jedničky byly jednoznačnou cestou k úspěchu. „Současné české školství neustálé srovnává děti pomocí známek, ale na některé z nich to může být obrovský tlak, který se jim nedaří ustát. Pokud dítěti například nejde matematika, ale je nadané na jazyky, proč ještě víc nerozvíjet jeho talent v jazykové oblasti? Vždyť se jí pravděpodobně bude jednou věnovat i profesně. Proč ho zbytečně trápit s rovnicemi?“
V Česku ale bohužel nejsme zařízeni na bůhvíjaké rozvíjení talentů, alespoň ne na většině základních škol. Aby dítě mohlo jednou efektivně rozvíjet nadání, „prolízat“ či excelovat na vysoké a stávat se tak více či méně atraktivní pro firmy, musí se na vysokou nejprve dostat. Předtím ještě na gymnázium. A na gympl se nedostanete bez jedniček.
O úspěchu často rozhoduje sociální a emoční inteligence
Takže zpátky na zem – dobré známky na základce cestu k úspěchu sice nezaručí, ale většina rodičů intuitivně cítí, že ji pravděpodobně ani nezkomplikují.
Málokdo svým dětem řekne: „Hlavně abys z toho diktátu nedostal jedničku.“ Jedničky jsou fajn. Ale nestačí. Je potřeba máknout i na jiných věcech. Kterých?
Podle Lenky Černé záleží hodně na sociální a emoční inteligenci, protože „mezilidské vztahy kolikrát rozhodují o vyšším postavení nebo úspěšném podnikání,“ radí Černá. „Už ve škole se dítě může naučit, jak jednat ve skupině, jak se prezentovat u tabule, v rámci školních projektů formulovat své myšlenky před ostatními. Právě to jsou zkušenosti k nezaplacení a dítě je může v budoucnu využít,“ tvrdí koučka.
Vliv má pochopitelně i to, jestli rodiče od malička vedou svoje děti k finanční gramotnosti nebo jestli v nich podporují pocit jedinečnosti a sebevědomí. To chybí paradoxně často právě jedničkářům. Trpí zbytečně vnitřní kritikou a i drobnou chybu považují za obří selhání. A jak známo, v životě – tedy mimo skleníkové prostředí školy – uspěje ten, kdo se z chyb nesesype, ale poučí.
