Svou ženu jsem si bral před dvaceti lety, bylo mi téměř třicet let, jí o pět let míň. Brát jsme se „nemuseli“, první dcera se nám narodila tři roky po svatbě. Druhé dceři je dvanáct. Chtěli jsme prostě spolu žít. Její rodiče byli dost přísní a dokud se prý nevezmeme, tak holka nesmí na noc z domu a ani já u nich nemohl přespat.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Když si na to dnes vzpomenu, tak se musím smát. Manželka, byť byla už nějaký ten pátek plnoletá a mohla si de facto dělat, co chtěla, už pracovala a na rodičích tak závislá nebyla, přesto je poslouchala jak hodiny. Možná v tom byl prapůvod toho, jak se chová dnes.
Konečně spolu
Po roce známosti jsme se tedy vzali a přestěhovali se do bytu, který jsem dostal od fabriky. Manželka je vyučená prodavačka, prakticky celý život, kromě pár let, která strávila doma s dcerami, pracuje ve stejném obchodě. Plat nic moc, ale aspoň není v takovém stresu jako některé pokladní v různých hypermarketech.
Když jsem ji poznal, na první pohled mě na ní zaujala její plachost, čišel z ní takový klid a pohoda, jakou jsem ještě u žádné ženy neviděl. Moc se mi líbila, byla drobná, o dvě hlavy menší než já a já okamžitě věděl, že je to ona, žena, kterou hledám. Dnes bych si občas nafackoval, že jsem se jí nechal uhranout.
Poznal jsem ji v obchodě, kde dodnes pracuje. Pak jsem tam chodil skoro denně, až se mi ji jednou podařilo vytáhnout na rande. Byla zakřiknutá, moc toho nenamluvila, a to se mi líbilo. Byla taková skromná. Až časem jsem pochopil, že je to výchovou rodičů. Byla jedináček, rodiče ji měli hodně pozdě, navíc byli oba nábožensky založení a své vymodlené dítě drželi hodně zkrátka.
Po svatbě jsme konečně měli příležitost si víc užívat jeden druhého, bylo to úžasné období. Žena se mi měnila před očima, z ušlápnuté dívky bez sebevědomí mi pod rukama rostla žena s názorem. A já byl pyšný, jakou má doma fajn babu, navíc moc hezkou. Začala se i jinak oblékat, malovat, prostě se změnila. I když něco z té zakřiknutosti v ní pořád zůstávalo. Vždyť my se ani nehádali, když viděla, že mám pravdu, ustoupila.
Změna byla pozvolná
Všechno se začalo měnit po narození první dcery. Manželka poznala v porodnici dvě matky a to jsou tedy opravdu dračice. Kamarádství s nimi ji hodně poznamenalo. Obě jsou dnes rozvedené a do mé ženy vtloukají názory na muže, které bychom si (my muži) za rámeček nedali. Stávala se z ní dost svéhlavá, a mnohdy i hádavá ženská. Málokdy jsme se dokázali na něčem v klidu domluvit. Navíc pokaždé použila argument ve smyslu: no jo, vy chlapi si prostě myslíte, že jste páni tvorstva a musí být vždycky po vašem. Často jsem ji nepoznával a marně v ní hledal tu skvělou dívku, do které jsem se na první pohled zamiloval.
Její chování se postupně měnilo. Dokonce začala občas i pomlouvat lidí z okolí, nosit domů drby z obchodu. Až mi mnohdy za ni bylo trapně. Také pravidelně nevybíravým způsobem komentuje herce, hlasatele a další lidi, které vidí v televizi. A netýká se to rozhodně jejich politických názorů.
V hádkách proti mně často používá třeba moji mámu, tátu, sestru, když neví, jak argumentovat, stočí to na ně, že se nediví, jaký jsem, když je moje máma taková a maková. To úplně nesnáším, přímo mě to uráží. Přijde mi to jako naprosto nefér taktika.
Ovšem, co je pro mě úplně nejhorší a co už těžko rozdýchávám, je to, že do našich hádek a sporů zatahuje i dcery. Ta starší už má naštěstí svůj názor a nedá se jen tak ovlivnit. Navíc jsem zaregistroval, že je spíš na mé straně, že mámu prokoukla a občas se za ni i stydí. Ale ta mladší mezi námi lítá jako hadr na holi. Mám s ní krásný vztah, hodně se jí odmalička věnuji, vím, že mě má moc ráda. Jenže když jí máma vykládá, co jsem udělal špatně a jaký jsem nemožný, stěžuje si na mě apod., tak pak v tom má dcera pěkný guláš. Mámu má pochopitelně taky ráda, žena se dcerám vždycky hodně věnovala, jako máma je bezchybná.
Už mi pomalu dochází trpělivost s manželčiným chováním. Nejenže nechápu, kde se to v ní bere, zároveň mám pocit, že už to dlouho nesnesu. Sestra, které jsem se svěřil, mi nedávno řekla, ať se na ni vykašlu a přestěhuju se k našim. Je tam volný byt, který už sestra s rodinou neobývá. Kdoví, třeba by holky chtěly bydlet se mnou.
Petr
Názor odbornice: Zkuste změnu u sebe
Vážený Petře! Popisujete neveselé soužití s hádavou ženou. Vedle obsáhlého výčtu zlotřilostí, které Vaše žena páchá, našla by se nějaké její pozitiva? Píšete, že je bezchybná matka. Zajímalo by mne, co pozitivního byste byl schopen najít v rovině vašeho partnerského vztahu. Každý vztah, má-li prosperovat, potřebuje péči. Tu mu mimo jiné přinášejí společné aktivity partnerů. Kdybyste byl u mě v poradně, ptala bych se Vás, čemu se společně se ženou věnujete pro radost.
Také je důležité, aby každý z partnerů rozvíjel osobní sféru, měl něco jen sám pro sebe - třeba nějaký koníček. Dokážu si představit, že vztah, v němž jsou všechny tyhle potřeby syceny, může být sem tam i radostný. Každý z nás však začíná a končí sám u sebe, jen sebe samotného můžeme změnit. Se svou partnerkou však žijete v jedné rodině, je tudíž pravděpodobné, že učiníte-li změnu sám u sebe, bude na ni Vaše žena muset nějakým způsobem reagovat. Přeji Vám, ať dokážete ve vztahu vykřesat radost, kterou jste v něm nepochybně na jeho počátku měli.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 5. června 2017. Anketa je uzavřena.
