Nevidím zrzku, ale číslo 74, říká sestra Karla Heřmánka

Když jde po ulici, pozoruje účesy žen a v duchu si říká, co by která měla udělat s vlasy. „Tyhle by potřebovaly masku, tamty zase zastřihnout konečky. Anebo barvy. Já nevidím zrzku, ale číslo sedm čtyři,“ směje se Marie Mixová, sestra herce Karla Heřmánka, která provozuje síť kadeřnických salonů.

Marie Mixová

• Narodila se před 63 lety v Praze.
• Studovala gymnázium a jazykovou školu.
• Pracovala v podniku zahraničního obchodu, od roku 1989 podnikala v oblasti kosmetiky.
• V roce 1992 otevřela v Praze vlastní kadeřnický salon, v roce 2002 pak uzavřela franšízu Franck Provost a otevřela první salon tohoto jména.
• Je vdaná 32 let.
• Je sestrou herce Karla Heřmánka.

Dobrá péče o vlasy a kvalitní účes je podle ní základ, který se ženou dokáže kouzla. „Můžete mít úžasné šaty, ale když nemáte upravené vlasy, budou na vás vypadat nepatřičně. Zatímco když budete krásně učesaná, neztratíte půvab ani v pověstném pytli od brambor,“ míní Marie Mixová.

„Nechat se učesat znamená koupit si sebevědomí. Moje maminka, když se mělo někam nečekaně jít, říkala: Já nejdu, nemám vlasy. Chacha, smáli jsme se s bráchou, ty jsi plešatá! Ale pokud nebyla upravená od kadeřníka, nikam nešla,“ dodává.

V kadeřnictví viděla spoustu žen, které proměnou účesu neuvěřitelně prokoukly a byly nadšené. Setkala se ale i s opačnými případy.

„Jedné proměny se zúčastnila taková nenápadná paní, šedá myška dalo by se říci. My jsme jí dali šmrncovní barvu, ostříhali, vyfoukali. Byla to neuvěřitelná změna. Paní ale druhý den přišla, jestli bychom jí nemohli udělat zpátky šediny, protože jí manžel řekl, že vypadá jak prostitutka. Ten chlap prostě žárlil, že jeho žena vypadá krásně,“ vzpomíná Marie Mixová.

Ženy, ale samozřejmě i muži, se podle Marie Mixové nemají bát vyjádřit svůj názor vůči práci kadeřníků. Skuteční profesionálové si cení zpětné vazby, byť nemusí být pozitivní. V tom prý máme oproti jiným národům rezervy.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Marií Mixovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

„Když se Francouzce účes nezdá, řekne to na rovinu. Češka, i když není úplně spokojená, řekne při odchodu: Jo, je to dobrý. Ale nemusíte chválit, když nechcete. Naopak. Kadeřnice nebo kadeřník budou rádi, když jim řeknete, co se vám nelíbí. Je důležité spolu mluvit. Ne vždy se zákaznice umí přesně vyjádřit, takže dialog je důležitý,“ vysvětluje sestra herce Karla Heřmánka, který je o sedm let starší než ona. V dětství kvůli velkému věkovému rozdílu spolu příliš času netrávili, vynahradili si to však v dospělosti.

„Tím, že byl starší a navíc kluk, měl svůj svět, svoje kamarády. Přesto o mě velmi pečoval. Pamatuji si, jak mi třeba jednou ve škole řekli, že dokud nesním nudle s mákem, nepůjdu domů. Jenže tohle jídlo já zrovna nejedla. Brácha vlítnul do jídelny, viděl mě, jak brečím nad talířem. Vzal u okýnka prázdný talíř, připlácnul ho na ty nudle a bylo vyřešeno. Jak jsem dorůstala, přibližovali jsme se k sobě víc a víc. Máme se hodně rádi,“ říká.