S Jardou se znám už od školky, bydleli jsme kousek od sebe na jednom sídlišti. Naše mámy se kamarádily, a tak jsme spolu trávili spoustu času. Máme hodně společného, oba jsme sportovali, jezdili spolu na tábory, zkrátka jsme bez sebe nedali ani ránu. V naší rodině se rodí jen holky, mám dvě sestry, samé sestřenice a Jarda pro mě byl něco jako brácha.
Dvojité rande i svatba
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Velké přátelství nám vydrželo až do dospělosti. Já jsem sice po maturitě šel na vysokou a Jarda se vyučil automechanikem, ale ani to, že jsme se přes týden neviděli, náš vztah nijak nepoznamenalo. A opět spolu jsme poznali i naše budoucí ženy – já Janu a Jarda Ivanu. Chodili jsme u nás ve městě do vyhlášeného klubu, kde se scházeli hlavně hodně mladí lidé, my s Jardou patřili mezi štamgasty a holky tam přišly tenkrát úplně náhodou.
Slovo dalo slovo, pozvali jsme je na víno, na procházku, pak na další schůzku a další a další.
Moje Jana je o dva roky starší než Ivana. Jak jsem poznal, vždycky se o svou sestru starala, byla takovým jejím andělem strážným. A bylo to prý potřeba, Ivana na rozdíl od Jany byla divoké dítě, i v pubertě prý dávala rodičům dost zabrat. I to byl důvod, proč holky hodně chodily někam spolu, rodiče chtěli mít jistotu, že zodpovědnější Jana na sestru dohlédne. Naštěstí v době, kdy jsme je poznali, už byly vybouřené.
Zhruba po dvou letech Ivana otěhotněla. S Jardou se brát chtěli, a tak se rozhodli na nic nečekat. Tenkrát mi Jarda řekl, že by bylo fajn, kdybychom se vzali i my s Janou. Mně se sice ještě ženit nechtělo, ale Jarda mě ukecal. Já tak trochu doufal, že Jana se nebude chtít o svůj den dělit se sestrou, ale překvapila mě, byla nadšená. Tak jsme chystali svatbu všichni čtyři. A povedla se.
Jardovi a Ivaně se narodila dvojčata. Bydleli jsme nedaleko od sebe, a tak Jana chodila sestře pomáhat. Brzy chtěla sama dítě a ani já nebyl proti, synovečkové byli parádní kluci a já taky zatoužil po synovi. Jenže my máme dvě holky (taky jak jinak, u nás jsem jediný narozený chlap já, i sestry mají holky). S Jardou a Ivanou jsme se pochopitelně vídali méně, ale i tak jsme udržovali přátelské vztahy, i naše děti se spolu dost kamarádily.
Rozvod a nenávist
A pak to najednou začalo u Jardy a Ivany skřípat. Nejdřív se hádali kvůli hloupostem, pak si Jarda při fotbale dost komplikovaně zlomil nohu a nemohl pracovat. Protože pracoval sám na sebe, měl malou autodílnu, žádné peníze domů nenosil a na nemocenskou neměl nárok. Tehdy už šel vztah Ivany a Jardy takzvaně do kytek. Vyčítala mu, že kvůli němu nemají žádné peníze, i když my jim pochopitelně pomohli, ale jejich situaci to neřešilo. Nakonec se jejich vztah přehoupl z velké lásky ve velkou nenávist. Ivana Jardu vyhodila ze společného bytu a on šel, i když nemusel, na byt měl stejný nárok jako ona. Zpočátku bydlel po kamarádech, nakonec si pronajal malý byt. Ivaně všechno nechal, prý to byla jeho vina, že nedokázal zabezpečit rodinu. Nepoznával jsem ho, rozchod s Ivanou ho zlomil. Jarda se hodně změnil, najednou s ním nebyla žádná sranda. Ivana mu bránila, aby se vídal s kluky, neustále ho dávala k soudu, že jí dává málo peněz. Zklamala mě, nechápal jsem, kde se v ní bere taková nenávist vůči němu. A on se ani nebránil.
Chování mé ženy mě ovšem zklamalo ještě víc. Chápu, že její sestra je jí přednější než švagr, jenže ona to přehání. Věří jí slepě každé slovo a doma neustále na Jardu hází špínu. Pořád poslouchám, co je to za strašného člověka. A to jsou ti dva už tři roky od sebe. Navíc Ivana si našla za Jardu náhradu a nastěhovala si ho k sobě. Jana mě nutí, abych se s ním seznámil, se sestrou vymyslely, že bychom mohli společně jet i na dovolenou. Jenže já to nedokážu, Jarda je můj nejlepší kamarád. Ovšem když Janě řeknu, že Jarda není takový, jak o něm mluví, že ani nemám chuť se stýkat s novým partnerem její sestry, tak mám doma oheň na střeše. Jana je schopná se se mnou kvůli tomu hádat až do krve. Dokonce mi řekla, že by byla ráda, kdybych s Jardou přerušil všechny styky.
Tak si říkám, jestli to mám zapotřebí.
Karel
Názor odbornice: Zkuste najít společnou řeč
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážený Karle, jakkoliv může Vaše žena soucítit se svou sestrou, nemůže ani jeden z vás do jejich vztahu vidět, natož jim dělat soudce. Je vlastně velmi přirozené, že žena podporuje svou sestru Ivanu, zatímco Vy tu v obtížném období jste pro svého letitého kamaráda Jardu.
Pokuste se se ženou otevřít rozhovor na téma podpory Ivany a Jardy. Vy se je přeci nesnažíte dát dohromady, jen jste každému z bývalého páru oporou v nelehké době. Není vaším úkolem je rozsoudit.
Zkuste dát i novému partnerovi své švagrové šanci a jednou se s ním sejít, abyste zjistil, zda můžete najít společnou řeč. Přátelství s Jardou vám oběma vydrželo tolik let, že by byla minimálně škoda v něm nepokračovat.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 19. prosince 2016. Anketa je uzavřena.
