Podle mužů - jimž je oběma 41 let, by se měly jejich manželky - obě sedmatřicetileté Radky - trochu zklidnit. Jenomže se ukáže, že co se jednomu zdá moc, je pro druhého jen „slabý čajíček“.
„Nežijeme v harmonii, Radka je bouřlivá, lehce vzplane, někdy mám pocit, že cokoliv udělám, tak vždycky je to špatně,“ říká o své vysokoškolačce Vladan z Moravy, který rodinu do Výměny manželek přihlásil. „Žijeme spíš vedle sebe a drží nás děti, kdybychom je neměli, tak spolu nejsme,“ shodují se.
Kromě dvou společných dcer (5 a 2 roky) živí Vladan ještě další čtyři děti z předchozích vztahů a splácí dluhy. Radka je extrémně spořivá, šetří na jídle i na energiích, třídí odpad, kontroluje účty za nákupy a hlídá, aby Vladan neutratil navíc ani korunu. „Moje Radka nikdy nenakupuje. Z letáku si vždycky zakroužkuje, co chce, a pak jí donesu účtenku a vyúčtuje si, co kdo z nás zaplatí,“ vysvětlil divákům.
I když je Vladanova Radka v domácnosti, kuchyně není její silná stránka, takže on má pocit, že je všechno na něm. „Běhám mezi zahradou, děckama a vařením a ona si toho neváží,“ řekl v úvodu.
Výměna manželek mu však do baráku nasadila druhou a ještě o dost temperamentnější Radku, která pro sprosté slovo nejde daleko.
Prostořeká Radka, která přijela z Děčína, záhy zjistila, že v domě se - pro ni neúnosně - šetří. „V noci jsem mrzla,“ stěžovala si a chtěla přitopit. Když Vladan přitopil, stěžovala si zase na smrad. „Vůbec nevětrají.“ Nechápala ani, že rodina ohřívá teplou vodu jen jednou týdně, aby se všichni umyli, jinak jim teče jen studená. „Kdyby mi manžel řekl, že si nemůžu upéct brambory, protože to stojí deset korun, tak bych mu tou pánvičkou asi rozbila hlavu,“ okomentovala Vladanovo vysvětlování. Když pak měla jíst druhý a třetí den stále sekanou s bramborovou kaší, kterou Vladan upekl, s odporem jídlo odmítala. „U nás by to už podruhé nikdo nevzal do huby. Vaříme denně a někdy i dvakrát,“ oznámila.
„Nádobí ve studené mýt nebudu,“ rozčilovala se. Vypadalo to, že bez hádky a konfliktu se cítí jako ryba na suchu. Když se pětiletá Sára chovala k tátovi drze - a divák si udělal představu o tom, že chování okoukala od své maminky - prohlásila, že takové děti přímo nenávidí. „Ta je zralá na ránu, ale on ne, on ji jenom okřikne.“
Po pěti dnech přišla změna režimu. „Co bys chtěl a žena by ti to zakázala?“ zeptala se Vladana. „Jít na chvíli za kamarádem,“ vypadlo z něj nesměle. Samozřejmě mu návštěvu povolila, ale od té chvíle pro ni nebyl Vladan dost chlap. „Nic dělat nebudu. Mám na něj těžkou alergii, nemůžu ho vidět, hnusí se mi, prostě buzík,“ prohlásila nakonec a od té doby se už jen snažila přežít do konce. Vladan si dokonce musel vzít dovolenou a o své dcery se starat sám. „Na začátku jsem se těšil, ať už moje Radka konečně vypadne, a teď se těším, až se vrátí,“ prohlásil unaveně.
Švábi a drát v jídle
Ani v Děčíně se druhé Radce nevedlo o moc lépe. Kromě manžela Jardy „vyfasovala“ dva syny (15 a 10 let). V bytě 3+1 se běžně kouří, což byla první věc, která jí vadila. Špatně snášela, že rodina plýtvá jídlem i energiemi. „Jak mi to rve srdce, vyhazovat jídlo, kdyby to bylo u nás, nic by z jídla nezbylo,“ svěřila se. Když prohlásila, že skočí s biáčem (rozuměj bioodpadem), nikdo nevěděl, oč jde, protože tady se odpad netřídí.
Radce vadí, že Jarda považuje ženskou za podřadnou osobu. „Moje žena jde, posbírá prádlo, dá ho prát, uklidí, mezitím uvaří, to dělá každá normální ženská, já jsem myslel, že ty to děláš taky,“ vyčetl nové manželce nad jeho špinavým tričkem, které leželo v obýváku celý den a ona ho neuklidila.
„Chybí tady základní věci, jako například chňapka, mop, koš na odpadky... Je dost namáhavé vytírat celý byt starým ručníkem na koštěti,“ stěžovala si Radka z Moravy. A vrcholem zděšení bylo, když na podlaze našla švába. „Myslím, že ta nová Radka je dost nafoukaná, chce z nás udělat nějaké špíny,“ kontroval na to téma Jarda.
Oheň na střeše byl i poté, co našel v rizotu ohřívaném v mikrovlnce kus drátu. „Přemýšlel jsem, jestli v noci nevstaneš a nepodřežeš moje děti, když už já mám v jídle dráty... A klidně breč,“ vmetl jí do tváře a dodal: „Myslím, že jsi těžkej nemakačenko, že se chceš jenom válet.“
Dusno nepolevilo ani po pěti dnech, kdy nastala změna režimu a Radka měla domácnosti velet. Přála si, aby se všichni sešli v sedm večer u jídla. „Je to jak na Vánoce, my jíme u jednoho stolu společně vážně jen na Vánoce, jsem taková pokroková rodina,“ nechal se slyšet Jarda.
„Výměnou jsme se chtěli pokusit zapracovat na mém výbušném chování, to, co jsem viděla tady, mi dalo facku a chci se ke svým dětem chovat líp než tady ti ke svým klukům,“ reflektovala své chování vysokoškolačka Radka, zatímco její nový partner se už těšil na svou manželku. „Ať je, jaká je, už to nebudu řešit,“ dušoval se.
Závěrečné setkání na obou stranách jiskřilo. Děčínská manželka nevybíravě vyčetla moravské „sokyni“, že jedí „sto let starý žrádlo.“
„Na to, že máš vysokou školu, tak jsem chytřejší než ty,“ nechal se slyšet Jarda.
Radka z Moravy si dala předsevzetí, že už manželovi nebude tolik věcí vyčítat a na děti křičet. „Když to změníš, budu rád, protože jsem si uvědomil, že jsi lepší, než jsem si myslel,“ připustil Vladan.
