Před pár dny jste oslavila osmdesátku. Jak byste zatím shrnula svůj život?
Mých osmdesát let už je obdivuhodné číslo. Já se divím, že jsem se toho vůbec dožila. Při mém způsobu života je to s podivem. Jsem kuřák, za život jsem vypila tolik šampaňského, že by se v tom dalo plavat. Honila jsem se kolem rodiny, kolem práce. V divadle, v rádiu, v dabingu. Všude jsem se jen honila a byla k nezastavení. Vážně se divím, že ještě žiji. Ale stálo to za to.
Myslíte si, že existuje nějaký návod na dlouhý život?
Vůbec ne. Každý člověk to má nějak dané. Moje tchyně celý život nekouřila, nepila a nepracovala a přesto dostala rakovinu plic. Můj strýc vůbec nepil a měl rakovinu jater. Já si myslím, že zkrátka co je dáno, to je dáno.
Působíte jako velmi energický a zdravý člověk. Přesto jste jezdila do lázní. Proč?
Musela jsem jezdit pravidelně kvůli kyčlím. Do lázní mě nutili, já tam nikdy nechtěla. Jezdila jsem tam nerada, protože mě to vůbec nebavilo.
Ačkoli jste už delší dobu v důchodu, jste stále v jednom kole a k nezastižení. Co vlastně děláte?
Strašně moc jezdím na besedy do knihoven. Jezdím tam moc ráda, protože se tam vykecám a je to taková náhrada za divadelní publikum. Divadlo už totiž hrát nechci, odřekla jsem roli, už to honění nemám zapotřebí. No a když nejsem na besedě, tak jsem v rádiu. A do toho píši fejetony a každou chvilku někde lítám. On mě pořád někdo někam zve. I na charitu. A na tu jdu, protože si říkám, že bych asi měla.
Odřekla byste i filmovou roli?
Já si myslím, že nabídku na zajímavou filmovou roli už nedostanu. Kdyby přišla, asi bych do toho šla. Možná bych vzala i nějaký seriál, ale velkou roli bych nerada. To už bych asi nezvládla.
Ivanka DevátáNarodila se v roce 1935. Čtyřiatřicet let účinkovala v Realistickém divadle. Jejím prvním manželem byl herec Miloš Hlavica, druhým taktéž herecký kolega – Josef Vinklář. V posledních letech je úspěšnou spisovatelkou, na kontě má 14 knih. Po letech se vrátila i na obrazovku a diváci ji mohli vidět ve filmu Fotograf. Svůj hlas propůjčila například postavě slečny Marplové v anglickém seriálu. |
Kde se cítíte nejlépe? U psaní, u hraní, nebo doma?
Nejradši jsem sama doma. Já jsem hodně komunikativní, celý život jsem zakládala spolky a hrála divadlo, ale jsem moc ráda sama. Jednou jsem si dělala nějaký test, jaká jsem osobnost. A vyšlo mi, že jsem se jako velký samotář už narodila. A přitom jsem extrovert. Vykecám na sebe, co se dá.
Máte dva dospělé syny. Jaká byla jejich výchova, když jste byla vytíženou herečkou?
My jsme spolu hrozně bláznili. Čas jsem si na ně udělala vždycky. Nejdřív jsem se postarala o děti a až pak byla na řadě práce. Dělali jsme dokonce ohýnek uprostřed bytu a opékali si buřty a hráli jsme si na indiány. Když Adámka ve škole šikanovali, radila jsem mu, ať se nerozčiluje, že to je přesně to, co oni chtějí. A hned jak pak přišel Adam ze školy, tak mi hlásil, jak to zabralo a byl šťastný. Vychovávala jsem je tak, aby nestrádali. Aby z nich vyrostli dobří lidé. Myslím si, že nám bylo dobře.
Čtou synové vaše knihy a radí vám s nimi?
Ne! Oni mi ani radit nemohou, protože já před vydáním svoje věci nedávám nikomu číst a pak už mi radit nemůžou, protože je pozdě. Kdybych dávala knihy někomu číst, tak bych nevydělala ni korunu. Starší syn Marek moje knihy čte a je to přísný kritik. Ten mladší ještě nepřečetl jedinou mojí knihu. Prostě nečte.
Opravdu nikdy nepřečetl ani jednu knihu?
Jednou nesl pro maminku svého známého mou knihu Mezi nebem a peklem. A ještě předtím šel k doktorovi, kde dlouho čekal. Tak si ji začal číst. Pak mi říkal, že se u toho strašně smál. A prý přemýšlel, že si to přečte. No a nakonec se na to stejně vykašlal a skončil jen u těch pár stránek.
Není vám to líto?
Není. Každý nemusí číst.
Ivanka Devátá (6. ledna 2015)
Co vnoučata? Fungujete jako hlídací a pečící babička?
Já mám dohromady tři vnoučata. Jednu vnučku a dva vnuky. A vůbec nejsem ta starostlivá babička, která je věčně u plotny. To už jsem věděla od svých dvanácti let, že nebudu taková ta hlídací babička. Vychovala jsem svoje dvě děti a ani ve snu mě nenapadne, abych vychovávala nějaké další. Nechci se vracet ke strouhání mrkve na kulatém struhadle. To je práce pro vraha. A já hlavně pořád něco dělám. Nemám čas.
Takže u vás nefungují ani klasické víkendové sešlosti s babičkou?
Ne. Já na to nejsem.
Máte nějaký sen nebo přání?
Já jsem měla hezký a plnohodnotný život. Mám jen jedno přání. Rychle a důstojně zemřít. Nemyslím tím, že bych chtěla zemřít hned zítra! Ale až to přijde, tak aby to bylo rychlé. A také bych chtěla být hubenější. Kdybych se tak ráno vzbudila a měla o dvacet kilo méně, to by bylo úžasné.
Je něco, co byste chtěla na své minulosti změnit?
Víte, já měla skvělý život a mám úžasné stáří. Opravdu. Lidé mi říkají, jak mě mají rádi. Nosí mi dárky a květiny. Poslouchám stále nějaké lichotky. Takže já bych nic neměnila. Život jsem měla pěkný a stáří je úžasné.
