Už bych sice měla být v důchodu, ale stále chodím do práce. Pracuji jako prodavačka v jednom soukromém pekařství. Majitelé jsou mí přátelé a práce mě velmi baví. Navíc mám pochopitelně nějakou tu korunu k důchodu.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Děti jsem vychovala sama
Vždycky jsem byla zvyklá hodně pracovat. Děti jsem vychovala sama, po tragické smrti manžela jsem se už nevdala. Musela jsem se tak hodně otáčet. Celé roky, kdy jsem byla s dětmi sama, jsem měla dvě zaměstnání.
Denně jsem dětem vařila teplé jídlo, protože nechtěly chodit do školní jídelny. Pekla jsem alespoň třikrát týdně, pletla na všechny tři a šila vše, co bylo potřeba.
Na své děti jsem pyšná. Syn má prosperující klempířskou firmu, jedna dcera je vystudovaná magistra a druhá se vyučila dámskou krejčovou a má i nástavbu s maturitou.
Jak dcery, tak syn už mají své rodiny. Syn má tři děti, nejstarší dcera také tři a nejmladší dvě. Dcery bydlí ve stejném městě jako já, autobusem mám ke každé tak deset až patnáct minut. Syn s rodinou žije asi 10 kilometrů ode mě.
Obě dcery se vdaly dřív než syn. Mají skvělé partnery, ani proti jednomu nemohu nic říct, jsou pracovití, o své rodiny se dobře starají. I já se s nimi často vídám, jsou u mě pomalu každý víkend. Mám malý domek, tři místnosti, a když dcery přijedou i s dětmi, je u nás hodně plno, rámus, ale veselo.
Syn je pod pantoflem
Akorát syn s rodinou tam chybí. Odešel za prací do vedlejšího města a tam si namluvil svou ženu. Když mi ji poprvé představil, nelíbila se mi, ale neřekla jsem ani slovo. Byla to jeho volba, proto jsem se k ní chovala mile, i když bych byla radši, aby se s ní syn rozešel. Syn na ní visel očima a ona věděla, jak si ho omotat kolem prstu. Už tenkrát to bylo na nich znát, že ona v tom vztahu nosí kalhoty. A to byli spolu jen krátce.
Pak měli svatbu. Byla naprosto tajná, ale s mnoha jejich kamarády. Já i moje dcery jsme to těžce nesly. Nás nepozvali. Nechápala jsem, jak je to možné.
Syn mi na to pak řekl, že si jeho žena přála mít svatbu jen s kamarády. Její rodiče tam také nebyli, ale ona má s nimi úplně jiný vztah než já se synem. Rodiče se jí rozvedli, když byla malá a téměř o ni nejevili zájem, vychovávala ji babička, která už zemřela.
Postupem času ale snacha vyvíjela takové tlaky, že dnes můj syn s námi všemi už prakticky vůbec nekomunikuje. Jeho děti jsem už neviděla rok a před tím taky minimálně, možná kdybych je potkala, tak je ani nepoznám. Posílám jim jak blázen pohledy k narozeninám a svátkům, ale nevidím je. Synovi jsem napsala, že ho a svá vnoučata ráda uvidím, ale je pod takovým pantoflem, že mi na to ani neodpověděl.
Nedovedu si představit, že bych někde jukala za rohem jejich školy, abych viděla, jak má vnoučata rostou. Bohužel tím, že bydlí ode mě docela daleko a v jiném městě, nemám ani šanci je potkávat. Nedávno jsem mu napsala, jestli nezapomněl, že má matku. Odepsal, že nezapomněl a nic víc.
Ze snachy se vyklubala závistivá, chamtivá a bezcitná ženská. Je egocentrická a nebere na nic a na nikoho ohled. A není to jen můj názor, poznaly to i moje dcery, které se s bratrem chtěly vídat, ale i ony narazily. Když jedna z dcer přijela na neohlášenou návštěvu, snacha ji normálně vyhodila.
Vůbec netuším, kam to všechno povede. Moc mě to trápí, syn, ale i jeho děti mi chybí. Jenže jak jsem zjistila, čím víc se nám syn odcizuje, tím méně to vadí ostatním, tedy mým dcerám – jeho sestrám. Obě mi řekly, že je to jeho život, nikdo ho do svatby s tou ženskou nenutil a nikdo ho nenutí s ní dál zůstávat. Dcera mi řekla: Mami, kdo chce kam, pomozme mu tam.
Já holky chápu, mají jedna druhou, mě i své rodiny, ale já jsem přišla kvůli jedné zlé ženské o syna.
Vlaďka
Názor odborníka: Kontaktujte syna osobně
Dobrý den, paní Vlaďko, mrzí mě, že máte se synem takové starosti a chápu, že vám on i vnoučata chybí. Napsala jste SMS s otázkou jestli nezapomněl, že má mámu. Takovou formulaci je snadné pochopit jako výčitku bez ohledu na to, jestli jste to tak myslela nebo ne. Pokud jedna strana z komunikujících vyhodnotí zprávu od druhého jako výčitku, snahám o sblížení to vždy jen škodí. Navíc SMS a jiná virtuální komunikace je při řešení vztahových ale i jiných obtíží krajně nevýhodná. Co se týká korespondence - je jisté, že se k synovi dopisy a korespondenční lístky skutečně dostanou?
To nejlepší, co můžete udělat je podle mého názoru kontaktovat syna přímo a říct mu, jak vám on i jeho děti chybí. Přišla z vaší strany i konkrétní nabídka společného setkání? Vím, že byste chtěla, aby projevil snahu i on. Ale možná, že je vliv jeho ženy příliš silný, než aby se k něčemu takovému odhodlal. Pokud syn nebude o změnu ve vašich vztazích stát, obávám se, že mnoho nesvedete. Velmi doufám, že se vám podaří k sobě opět najít cestu. S přáním všeho dobrého
Petr Jarolímek, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 16. listopadu 2015. Anketa je uzavřena.
