Vláďu jsem poznala velmi mladá a tenkrát jsem ani nevěřila, že by nám to mohlo vyjít. Spletla jsem se. Přestěhovali jsme se společně z maloměsta do metropole. Po pěti letech soužití se nám narodil syn. Začátky byly těžké, ale byla jsem šťastná.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Manželova nevěra
Štěstí bohužel netrvalo příliš dlouho. Pár měsíců po porodu jsem zjistila, že mě můj přítel podvádí. Navíc ani nešlo o známost na jednu noc, s tou ženou chodil dlouho a pravidelně se stýkali. Velmi mě to tenkrát zasáhlo. Zhroutila jsem se a nevěděla co dál. Vláďa se nakonec rozhodl zůstat s námi.
Trvalo to dlouho, ale podařilo se nám vztah slepit. Ano, slepit. Jiný výraz mě nenapadá, protože od té doby už to nikdy nebylo jako předtím. Jeho nevěra je stále mezi námi, ačkoli jsme se na ni snažili oba zapomenout. Podařilo se mi odpustit mu a přenést se přes to, abychom mohli znovu fungovat a vychovávat naše dítě.
Vrátila jsem se do práce, manžel povýšil a začalo se nám dařit. Já jsem si našla v zaměstnání občasného milence. Zvýšilo mi to zadupané sebevědomí a cítila jsem jakýsi pocit zadostiučinění. Ale tenkrát o nic nešlo. Po čase jsem změnila práci a můj mimomanželský poměr skončil.
Druhý muž
Ale potom jsem náhodně jeden večer na dámské jízdě potkala svého kamaráda, který mě seznámil s Martinem. Začali jsme si psát, asi za dva týdny jsme se potkali a vyspali se spolu. Bylo to skvělé a já jsem s tím nemohla přestat.
On měl tenkrát přítelkyni, ale za nějakou dobu se s ní rozešel. Vídali jsme se párkrát do měsíce, byla jsem do něj zamilovaná. Oba jsme věděli a po nějaké době si i přiznali, že nejde jen o sex. Ale byla jsem vdaná a měla dítě. Byla jsem strašně rozpolcená, nevěděla jsem, co mám dělat. Na jednu stranu jsem chtěla být s ním, ale na tu druhou jsem nechtěla připravit syna o tátu. Tím spíš, že doma to celkem fungovalo.
Několikrát jsem proto svůj vztah ukončila a pak se k němu zase vrátila. Naše setkávání ukončilo až moje další těhotenství. Myslela jsem, že díky dítěti se od Martina odpoutám a samo skončí to, co jsem nebyla schopna ukončit já. Ale cíleně jsem se o to nesnažila.
Otec není jasný
Otěhotněla jsem a do dneška nevím, kdo je otcem. Svému milenci jsem řekla, že otcem není, ačkoli tenkrát o dítě stál a několikrát jsme o tom mluvili. Já jsem trvala na svém, ale dnes si říkám, že jsem možná udělala chybu. Mohlo to být vyřešené a nejspíš i s menšími následky, než by tomu bylo dnes. Jenže tenkrát jsem se bála, jak by to vzal manžel, jaké by mi dělal problémy. Byla jsem na něm pochopitelně velmi závislá, hlavně z existenčních důvodů.
Narodil se mi druhý syn a já se na něj velmi upnula. Ale nebylo dne, kdy bych si ho neprohlížela a nepřemýšlela, který z mých dvou mužů je vlastně jeho otcem. Dodnes to nemám vyřešené a vůbec si nejsem jistá. Navíc malý je opravdu více podobný Martinovi než Vláďovi. I přesto, že jsem si řekla, že po tom nebudu pátrat, stejně to ve mně stále hlodá.
Se milencem jsme byli stále v občasném kontaktu, ale já z toho vždy po jednom, dvou setkáních vycouvala. Nikdy jsem na něj ale nezapomněla a evidentně ani on na mě. Měl za tu dobu pár krátkodobých známostí a nyní je opět sám.
Dilema
Když to doma neklapePotřebujete se vypovídat? S problémy ve vztahu poradí uživatelky na webu eMimino.cz. |
Před nedávnem jsme se začali po letech zase pravidelně vídat a já do toho opět spadla. Znovu přivedl řeč na jeho možné otcovství a ve mně to začalo hlodat ještě víc. Nic jsem neřekla a nepřiznala, že i já mám pochyby a hrozné výčitky vůči všem. Je to hrozné břímě, mít v rukou karty, které můžou na jedno vyložení převrátit život pěti lidem. Tuto skutečnost si plně uvědomuji. Jenže mě hrozně tíží svědomí.
Říká se, že otec není ten, kdo dítě zplodí, ale ten, kdo ho vychovává. Možná lžu svému manželovi a svému milenci jsem zase neumožnila být otcem, kterým být chtěl.
Ale já ani nevím, jestli by bylo možné žít společný život s někým, kdo žije léta sám, je zvyklý na svoji svobodu a nezávislost a takovému člověku přivést dvě děti a kompletně mu překopat život. Myslím, že si úplně neuvědomuje, jaký by to byl zásah do jeho života.
Uvažuji, že nechám udělat DNA testy, na druhou stranu si říkám, že do toho raději nebudu šťourat. Ale mám hrozný strach, že když se potvrdí, že můj muž není otcem, tak si s tím nebudu vědět rady a zničím život všem kolem sebe. Ale zároveň už nechci žít v nejistotě.
Aneta
Názor odborníka: Zvolíte pravdu, nebo lež?
Milá Aneto, váš příběh je takovým drsným příkladem efektu motýlího křídla. Na začátku nejspíš nikdo nečekal, jak se všechno může zamotat a jaké bude mít určité rozhodnutí důsledky. Je to tvrdá škola, ale pokuste se z ní poučit. Jedna malá lež může skončit takovou tíhou, kterou, naprosto pochopitelně, je velmi těžké unést. Každou další lží tak vzniká plodná půda pro další a další následky, které nejspíš dnes ještě není možné předpokládat.
Zvažte sama, jakou cestou chcete jít. Pravdivost znamená, že druhý člověk má možnost naložit se skutečnou situací na základě svého vlastního rozhodnutí. Lež znamená, že se snažíte řídit jeho rozhodnutí směrem, o kterém si vy myslíte, že je správný. Přebíráte tak moc a zodpovědnost za život a úhel pohledu někoho jiného. Obvykle tak nějak předpokládáme, že to, jak věci vnímáme my, je normální a ostatní to mají podobně, ale nemusí to tak být. To je riziko lži nebo nevyřčené pravdy.
Ve vašem příběhu vidím dvě roviny. Jednu vaši osobní: jak zvládnout tu tíhu, druhou vztahovou: jak mě přijmou, jak se s tím vyrovnají. Odpověď končím otázkou: Chcete a zvládnete být tím, kdo vytváří základní „realitu“ dalším lidem? Motivuje vás strach z toho, co si o vás budou myslet a jaké následky vy osobně ponesete, nebo přesvědčení, že uškodíte ostatním? Je vaše situace karetní hra založená na náhodě, nebo má nějaký smysl a souvislosti? Hodně sil!
Milena Nováková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 8. června 2015. Anketa je uzavřena.
