S Mirkem jsme byli spolužáci už od základní školy, ovšem jeden do druhého jsme se zamilovali až ve čtvrtém ročníku střední školy. Po maturitním plese jsme šli všichni ještě do vinárny a my dva se dali dohromady. Maturita na krku, ale my byli zamilovaní a nic jiného nás nezajímalo. On byl můj první kluk, já jeho první holka, a tak nebylo divu, že jsme do „problémů“ spadli po hlavě. Po dvou měsících jsem otěhotněla.
Maturita, svatba, společný život
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Naštěstí Mirek se zachoval jako správný chlap a hrdě se hlásil k odpovědnosti. Naši rodiče pochopitelně nadšení nebyli, ale byli jsme jim vděční, že to vzali „sportovně“, nedělali scény a hlavně o interrupci nepadlo ani slovo. Ovšem na druhou stranu je fakt, že ani oni, ani naši kamarádi, prostě nikdo, nevěřili, že naše manželství bude mít dlouhé trvání. Věřili jsme tomu jen my dva.
Odmaturovali jsme, já tak trochu s odřenýma ušima, ranní nevolnosti udělaly své, a měsíc po maturitě byla svatba. Zpočátku jsme bydleli u Mirkových rodičů, měli velký byt, takže jsme se tam celkem bez problémů srovnali. Časem se nám ale podařilo vyměnit ho za dva menší. Narodila se nám dcera a za další dva roky jsem znovu otěhotněla a porodila kluka.
Naše manželství bylo prakticky bez problémů, byli jsme hodně mladí, nezkušení, ale hodně jsme se milovali a hlavně Mirek je vyloženě rodinný typ. Nikdy ho to netáhlo běžet za kamarády do hospody, utíkat od protivné ženy a ubrečených dětí. Trpělivosti a lásky měl na rozdávání. Sestra, která je už dvakrát rozvedená, mi ho odjakživa záviděla, stejně tak většina mých kamarádek. Brácha o mém muži ale říká, že je bačkora a podpantoflák.
Ale jak říkám, naše manželství bylo prakticky bez problémů, i děti se nám povedly. Syn je stále svobodný, ale už rok žije s přítelkyní v Dublinu, podařilo se jim tam najít práci a doma zatím byli jen jednou. Dcera je už vdaná, odešla od nás k příteli už před třemi roky, a když otěhotněla, vdala se. A my s mužem budeme brzy bába s dědkem. Docela se na to těším, i když si na babičku připadám ještě hodně mladá.
Sami, bez dětí
A to je právě to, co jsem si nedávno uvědomila. Brzy mi bude 44 let a vlastně jsem si nic neužila. V době, kdy si naši vrstevníci užívali bezstarostného života, my s manželem měli úplně jiné starosti a ty nám zůstaly prakticky stále. I když už děti povyrostly, pořád jsme museli brát na ně ohled. A také, když už jsem měla volnější ruce a mohla si občas někam vyrazit, tak najednou nebylo s kým, moje nejbližší kamarádky řešily problémy s malinkými dětmi, které já už měla za sebou.
Teď už jsme delší dobu sami, jsme sice spolu docela rádi, ale mě to hrozně nudí. Je to tak stejné, ráno do práce, po práci domů, občas si vyrazím po nákupech, co kde mají hezkého, nebo s kolegyní z práce na dvojku, pak domů, s manželem koukat na televizi, nebo si číst a ráno opět nanovo. Ano, s Mirkem máme hodně společného, nehádáme se, povídáme si, sem tam někam vyrazíme, do kina nebo divadla. Neshodneme se akorát v trávení dovolených, on je vášnivý rybář, miluje klid u vody, já bych zase cestovala po světě a poznávala cizí kraje. Vždycky jsme se domluvili na nějakém kompromisu, ale já mám čím dál větší pocit, že mi život utíká mezi prsty. Za chvíli mi bude padesát, pak šedesát, pak budu v důchodu.
Zachránit, nebo odejít?Jaké to je být nešťastná v manželství, popisují ženy na eMimino.cz. |
Jsem tak nespokojená se životem, který vedu, že bych někdy brečela vzteky. Peru se s myšlenkou, že bych od Mirka odešla, že bych žila sama nespoutaná manželstvím. Představuji si, jak sama vstávám, sama usínám, sama si jdu, kam chci, neberu na nikoho ohledy. Pak si vyčítám, že jsem sobec, že se rouhám, co by spousta ženských za to dala, mít takové manželství, fajn chlapa, život bez větších starostí.
Moje máma, kdyby byla naživu, by mi řekla, že si hraju s ohněm, a měla bych být ráda, že mám takového muže. Měla by pravdu, já to vím, ale nemůžu si pomoct.
Zuzka
Názor odborníka: Nuda do spokojeného vztahu nepatří
Nuda ve vztahu vždy svědčí o určité míře nespokojenosti. Nelze tedy mluvit o spokojeném manželství, pokud se v něm nudíte. Přiznat si svou nespokojenost, je prvním krokem k tomu najít správné řešení. Hned v druhé řadě je určitě dobrý nápad svěřit se se situací manželovi. Samozřejmě je důležité přemýšlet nad tím, jakým způsobem a při jaké příležitosti si spolu o tom promluvíte.
V diskuzi se zkuste řídit principy nenásilné komunikace - sdělte mu zřetelně své pocity a potřeby tak, abyste nezranila a pokusila se navrhnout konstruktivní řešení. V tomto ohledu to může být hledání společných zájmů s manželem, prohloubení vzájemné komunikace a tedy i vztahu, v dalším kroku případně párová psychoterapie. Průběh takové terapie může vést ke společnému sblížení, ale také k rozhodnutí, že vám bude lépe každému zvlášť.
Moc držím palce, aby se vám zápal do života a vztahu znovu povedlo najít.
Mgr. Hana Krejsová, psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 4. května 2015. Anketa je uzavřena.
