Už jsem měla pár kilo navíc, miminko se pravidelně hýbalo, ale pořád zaostávalo ve vývoji, což byl pro mého lékaře podmět k přesunutí do péče podolské porodnice, kde jsem se zaregistrovala k porodu. Spolu s umístěním koncem pánevním se to hned ukázalo jako jasná diagnóza k císařskému řezu, navíc v předtermínu.
Než padlo definitivní rozhodnutí, že naše holčička nepřijde na svět přirozenou cestou, sešla jsem se s porodní asistentkou, abych s ní probrala řadu maličkostí, které jsem nechtěla lovit v internetových debatách nebo od kamarádek.
Jak vzbudit miminko ještě v břiše?
Do Podolí jsem tak začala docházet s železnou pravidelností na monitory. Každý třetí den jsem poslouchala téměř hodinu tlukot srdce a pohyby miminka a radovala se, když křivka měřící intenzitu pohybů pěkně létala. Některé maminky to štěstí neměly, a tak do nich sestřičky hučely, aby si dopřály ještě další čokoládovou tyčinku, bagetu a hodně vody.
Já radši do Podolí šla pěšky. Pohyb miminko uspal, a když jsem dosedla na křeslo, kde mi zdravotnice připnula speciální pás určený k tomuto měření, potomek se během chviličky probudil. A pěkně mě pokopal do žeber.
Probdělé noci
Jestli celý třetí trimestr bylo jako čekání na hlavní chod, každá noc znamenala mučení hlady. Když pominu zásadní problém, jak si lehnout. Pomohl mi kojící polštář, který jde šikovně obtočit kolem těla a vytvarovat podle potřeb jako několik malých podpěrných polštářků. Trpěla jsem i tím, že jsem nemohla usnout, v noci se často budila a spěchala na toaletu. Pak jsem zase nemohla usnout, přemýšlela nad životem a v konečné fázi trpěla sebelítostí a pláčem, což znamenalo další hodinku bez spánku. Nejlepším řešením se ukázalo vzít si knížku, která mě spolehlivě uspala. Aspoň dokud se nevzbudí miminko.
Těhotným pomůžou bylinkyNemusíte trpět nespavostí a zácpou, stačí jen sáhnout po vhodných přírodních pomocnících. Více si přečtěte zde.  |
Myslím, že jsem měla celkem bezproblémové těhotenství a navíc nejsem z cukru, ale i tak je výčet poměrně obsáhlý: pálení žáhy, ztvrdlé břicho (sem tam pro zpestření křeče), únava. Děkuji svému tělu, že si odpustilo otoky, které trápí nemálo těhotných.
Bylinky i homeopatika
Osvědčily se mi bylinky. Na večerní zklidnění heřmánek, můj věrný společník, meduňka pro lepší spánek. Měla jsem připravené listí maliníků, které pomáhá při porodu, ale kvůli plánovanému císařskému řezu jsem si popíjení odpustila. Vsadila jsem naopak na homeopatika.
Jak říkala moje porodní asistentka (a později se stejně vyjádřil lékárník, který mi ampulky se sladkými kuličkami objednával): Na homeopatika nevěřím, ale v porodnictví dovedou zázraky. Podle příručky České homeopatické společnosti jsem užívala několik dní před porodem dva druhy, na den porodu jsem měla nachystanou silnější dávku a poté přípravky na přípravky pro lepší rekonvalescenci.
Placky nejsou špatný nápad
Všichni se vás ptají: Tak co, už? A oslovují familiárním mamino. Přibývají dotazy na pohlaví, definitivní výběr jména a způsob porodu. S náhodným ohmatáváním břicha jsem se nesetkala, stejně tak mě minulo galantní vyskakování z důvodu uvolnění sedačky v tramvaji.
Že by to bylo tím, že moje břicho i pár dní před porodem připomínalo spíše sedmý měsíc? Když jsem si hrála na hrdinku, odmítala požádat o uvolnění sedačky, přemýšlela jsem, že nápad Pražského dopravního podniku s odznáčkem Budoucí maminka není zase tak úplně špatný.
Dokolébáte se do tramvaje nebo přeplněného metra a rázem všichni sklopí zrak. Proč já, přemýšlejí, vždyť přece ten pán sedí delší dobu, ta puberťačka je mladší, já jedu až na konečnou, místa pro zdravotně hendikepované jsou vpředu…Tak nějak se všichni tváří. Většinou to nakonec nevydrží rozšafná padesátnice s igelitovou taškou, která to náležitě okomentuje.
Velký nákup a čekání
Aby si pochutnalo i miminkoJaké potraviny se nejvíce hodí pro nastávající maminky? Přečtěte si více zde.  |
Oblečení pro miminko se kupilo, ale prát se mi ho dva měsíce předem nechtělo. Zvládla jsem to za pomoci sušičky během jedné soboty. Dávala jsem si dohromady seznam, co ještě zařídit a nakoupit, ale když se začal blížit termín porodu, zjišťovala jsem, kterak nestíhám, a pořád doufala v dalších pár dní navíc, které mi umožní odškrtnout další položky ze seznamu.
Na postýlku jsme čekali osm týdnů, zatímco kočárek už parkoval pár měsíců ve sklepě a na přebalovací pult sedal prach. Ostatní nezbytnosti (asi 80 řádků v tabulce v excelu doplněných o poznámky: musím mít, půjčí Alena, partner protestuje) jsme zvládli nakoupit během tří hodin v jediném obchodě. Přítel si dal kávu ve vedlejším podniku, já udělala předvýběr a on pak přišel k definitivnímu rozhodování: Potřebujeme dvě zavinovačky, nebo stačí jedna? Nočník asi nemá cenu kupovat teď, viď? Zaplnili jsme nejen kufr, ale i zadní sedačky auta.
Čas se krátil. Bylo zvláštní vědět, že už za dva týdny, už za týden, už za tři dny to propukne… Poslední týden jsem už dokonce znala přesný termín porodu, a tak se slovo poslední stalo mým nejoblíbenějším. Poslední kafe s Luckou, poslední večeře v řecké restauraci, poslední návštěva pošty, poslední víkend bez miminka a nakonec poslední čaj doma.
