Sotva rodině a přátelům oznámíte, že se vám narodí potomek, už musíte začít vybírat, kde ho přivedete na svět. Možná je v Šumperku nebo v Aši poměrně bezproblémová situace, v Praze je ovšem registrace do porodnice úkol nanejvýš náročný na organizaci.
Krok č. 1: porovnání porodnic
Nejprve si musíte vybrat jednu ze šesti porodnic a důkladně je porovnat. Pak změřit vzdálenost od bydliště nebo míst, kde se budete před porodem pohybovat a odhadnout dojezd i v případě ranní špičky.
Co zvážit při výběru porodnice
|
Na diskuzních webech najdete ženy, které hledají nemocnici prosazující co nejpřirozenější porod, jiné zase požadují vymoženosti moderní doby od epidurálu ulevujícího od bolesti až po císařský řez na přání. To je sice akce v Česku „nezákonná“, ale sehnat se určitě dá. Některé maminky preferují soukromí, další chtějí rodit mimo Prahu, v malé „rodinné“ porodnici, některé volí porod doma, protože nenajdou takovou kliniku, která by jim umožnila porod dle jejich představ…
Mým největším přáním je co nejkvalitnější neonatologická péče a dostupnost u bydliště. Nedovedu si představit, že budu pro jistotu 14 dní před termínem bydlet ve Vrchlabí v penzionu, abych to na oblíbenou kliniku měla blízko. Dále chci oddělené porodní místnosti, protože vedle sebe nechci vidět jinou rodící ženu, ať už chudinku úpící šílenou bolestí, nebo naopak usměvavou zasloužilou rodičku, co mezi kontrakcemi žertuje.
Na to, jaký bude můj porod, zatím příliš myslet nechci. Vím, že nemám přání nechat si dobrovolně rozříznout břicho, netoužím rodit doma, nechci se trápit bolestí, takže si s klidným svědomím nechám píchnout „uklidňovadla“. Proto musí mít nemocnice anesteziologa pro případný epidurál k dispozici. Volím Ústav péče pro matku a dítě v Podolí, protože porodnice je známá kvalitní neonatologickou péčí a můj gynekolog tam pracuje jako porodník.
Dřív maminky vstávaly v pět ráno, aby si vyčkaly ve správný den frontu, případně do ní posílaly štrikující babičky, které tam za celou noc zvládly uplést svetřík pro budoucí miminko a rodičky je jen krátce před začátkem registrace v osm nula nula vystřídaly. Doba jde ale kupředu a tak registraci do Podolí ovládla technika. Na internetu čtu diskuze, kterak maminky váhají, zda uplatit ajťáky nebo hackery, kteří jim zajistí registraci bez problémů, taky se mazaně registrují den předem, aby jim ve formuláři, který vyplňují, zůstaly uložené údaje a ony jen změnily datum… Přihlásit se totiž žena může právě ve 14. týdnu a nultém dni, ve 14. týdnu a třeba druhém dni už to nejde.
Krok č. 2: nažhavte klávesnice
Nejmírnější stadium řešení je podle mě pouhé zapojení několika přátel, kteří co nejrychleji naťukají potřebné údaje a zkusí štěstí spolu se mnou. Do tomboly zapojuji šest známých a říkám si, že to bude tutovka. Vyřizuji si volno z práce, abych mohla jméno a bydliště naťukat v klidu. V den D to zvládnu přesně za 14 vteřin (byla jsem v první desítce na Mistrovství republiky v psaní na klávesnici).
Jak maminky hodnotí porodnice v ČRSvé zkušenosti s porodnicemi sdílejí ženy na portálu eMimino, podívejte se na hodnocení porodnic a zapojte se do diskuze o porodnicích. |
„Litujeme, počet registrovaných pro tento den byl vyčerpán,“ objeví se mi na obrazovce. Volám všem zúčastněným a zoufale se ptám: „Povedlo se? Byl jsi rychlejší?“ Jenže většinou jsou tak někde u vyplňování data narození.
Rychle odesílám registrační e-mail do záložní Vinohradské nemocnice, ačkoliv se tam rodí jen za plentou. Mimochodem ani po několika týdnech mi odsud nepřišlo potvrzení o registraci.
Fňukám a na vině ani nejsou rozbouřené těhotenské hormony. Ale po dvaceti minutách telefonát. Jedna zúčastněná posila zkusila odeslat formulář znovu a místo se mezitím uvolnilo. Asi se některé mamince podařilo během deseti sekund zaregistrovat víckrát. Já jsem každopádně šťastná a představuji si, jak se s rozbouřenými emocemi asi vyrovnává ten nebo ta uvnitř.
V radosti si pořizuji první dudlík a taky těhotenský pás do auta, normální mi začíná být nepohodlný, ačkoliv bříško zatím ještě nedosáhlo ani varianty „přejedla jsem se v noci pizzou“.
Zatím se mi úspěšně vyhýbají těhotenské obtíže, ulehnu jen na pár dní s nízkým tlakem, který z mého těla udělal loutku. Nejvíc se tak peru s hormony, které z žen během pěti minut udělají snad všechny lidské podoby - přes necitlivé obhroublé strojníky přes plačky na pohřbu až po vysmáté milovníky marihuany.
Péče, která zase příliš nadstandardní nebyla
Ještě před registrací se ale loučím se svým porodníkem, který mi ve své soukromé ordinaci nabídl za částku v řádech desetitisíců nadstandardní péči, ale schopný zajistit ji nebyl. Ne, nežádal úplatek, šlo o částku, kterou měl zapsanou ve svém vyvěšeném ceníku.
„Když přijdeme na prohlídku, půjdeme do ordinace přednostně a nebudeme muset čekat?“ „Ne.“ A stejné ne, sice podané s úsměvem a vysvětlením, že by to nebylo fér vůči dalších pacientkám, padne i na další podobné otázky. Chápu, jenže za co si poté připlácím, a to férově? Nedokázal mi na to uspokojivě odpovědět. Mezitím si můj partner přečetl Knihu přání a stížností v jeho ordinaci a začal mi můj úmysl vymlouvat. Našel snad jedinou pozitivní reakci.
Hledám tedy jiného, a naštěstí ho nacházím ve vilce pět minut autem od mého bydliště. Gynekolog s výbornými referencemi, který za zlomek částky garantuje péči až do porodu (jinak se běžně dochází do porodnice 4 týdny před plánovaným termínem porodu), 3D ultrazvuk, pravidelné zaplňování fotoalba snímky z ultrazvuku, ale i další drobnosti jako je wi-fi, nebo čaj a džus kdykoliv, když přijdu na prohlídku. A hlavně milé sestřičky a prima prostředí, které musím „opustit“ na jediné vyšetření – prvotrimestrální screening.
A protože vím, že se o porod budu muset chtě nechtě začít zajímat víc, nechala jsem si od kamarádky doporučit porodní asistentku. Na schůzku s ní mám ale přeci jenom ještě chvilku čas.
