Jaký byl pro vás návrat k tréninku?
Návrat byl kupodivu hrozně jednoduchý. Do stejné fyzické kondice jako před otěhotněním jsem se dostala hrozně rychle. Jen je člověk trošku víc ospalý, ale jinak super. Naštěstí žádný problém.
Zvládáte to v pohodě, i přes tu ospalost?
Ano, díky tomu, že Janeček je hodný a hlavně zdravý. Nedovedu si moc představit, že bych šla na trénink a on by byl třeba nemocný. To by bylo horší.
Janka vám hlídá maminka nebo přítel Lukáš. Už se vám ale někdy stalo, že vám "vybouchlo" hlídání a musela jste si ho vzít na trénink?
Tak ze začátku, když byl malý, tak to šlo, když byl v kočáře. Ale teď už ho opravdu musí člověk pořád hlídat. Párkrát se mnou ale byl. On si docela vyhraje sám. A když jsem začínala na podzim, tak s tím kočárkem popojel třeba i trenér (Jan Železný – pozn. red.). Bylo to takové komické. My jsme běhali úseky a on vždycky, když zakňoural, tak s ním popojel. Janek má totiž rád, když se jezdí.
Takže to trenérovi nevadí, že bylo trochu rozptýlení od tréninku?
To mu nevadilo. Bylo to na podzim, kdy nejsou tréninky tak důležité, aby bylo přesně všechno naplánované. Když tam byla o minutu delší pauza, tak se z toho nestřílelo. Teď už by to bylo horší. Jak se blíží sezona, tak už jsou všichni nervóznější, a když bych se rozptylovala třeba při tréninku techniky, tak by to už trenéra štvalo.
Tím, že musíte trénovat, tak nemáte tolik času jako ostatní matky na mateřské. Plánujete s Jankem chodit i na různé aktivity, jako je třeba plavání s dětmi a podobně?
Nejdřív jsem to plánovala, ale teď mi to nějak časově nevychází. Ale je docela výhoda, že když jsme třeba v Nymburku na soustředění, tak tam jsou vířivky a bazény. A on má rád vodu, takže už jsme s ním byli. Je dobré, že nemá žádné kožní problémy. Netahám ho tam často. Ale to plavání s kojenci mě láká. Zatím jsem to ovšem nestihla.
Jaký je rozdíl mezi matkou sportovkyní a matkou na mateřské?
Já nemám ráda tohle porovnávání, ale dělají to všichni. A i v tom smyslu, jestli je to dítě chytřejší nebo pohyblivější... To je nesmysl. Ale jinak mám hodně spolužaček z gymplu, které dítě mají. Zrovna nedávno jsem jednu potkala na masopustu v Černošicích. Má o týden starší holčičku, což bylo fajn. Samozřejmě to mám trochu jiné. Přece jenom ten můj režim byl vždycky jiný, než když někdo chodí do práce. Ale je to docela fajn se stýkat s lidma, kteří mají stejně staré děti. Naštěstí se nám povedlo, že hodně známých má přibližně stejně staré děti, i brácha teď bude mít, tak už úplně vidím ty zahradní akce, kde ty děti budou pobíhat. Na to se moc těším.
Rozhovors Barborou Špotákovou vyšel v novinách Metro v pondělí 31.3. 2014. |
Spousta svobodných nebo bezdětných lidí nemá moc rádo, když se sejdou matky a mluví se jen o tom, co dělají jejich děti. Bavili jste se na tom setkání jen o dětech?
To jsem měla předtím taky. Ono to jinak asi nebude. Ale já se aspoň snažím, že jdu někam mimo a tam se bavím s tou kamarádkou. Tím, že má stejně starou holčičku, tak je dobré se trochu poptat, jak to u nich chodí. Ale snažím se, aby to neobtěžovalo ostatní. Taková jsem byla vždycky, neobtěžovat druhé svými problémy. To je i o taktu. Navíc pro mě dřív ani atletika nebyla jediné téma ke konverzaci, takže stejně to mám i teď.
Dřív jste občas zašla na koncert Tří sester. Plánujete do budoucna, že byste na ně zase vyrazila?
Já se ani tomu nebráním. Myslím, že se mi ten život zase tolik nezměnil, že jsem se úplně neoddala jen dítěti. Takže dá se toho zvládat hodně. Už jsem jednou i na Třech sestrách večer byla, a když přijdu o půlnoci domů, on se ani nebudí, takže je to úplně v pohodě. Myslím, že jeho to nepoznamená a já jsem spokojenější, že si někam můžu vyjít.
Jakou činnost spolu nejraději děláte?
Já bych řekla, že koupání. Málokdy ho koupe někdo jiný. To si nechávám, to mě fakt baví a jeho taky. Myslím, že zatím snad jenom třikrát ho koupal někdo jiný.
24. května 2013 |
