Organizátorka má ráda věci pod kontrolou
Během těhotenství si často nepřipouští žádná omezení, do poslední chvíle pracuje a je aktivní. Péče o novorozence ji příliš nenaplňuje, není pro ni snadné se naladit na vlnu dítěte a poznat jeho potřeby.
"Jakmile si uvědomíte, že děti jsou maximálně citlivé vůči typu péče a že jejich osobnost a schopnosti se utvářejí na základě vztahu s člověkem, který o ně pečuje (a že geny nehrají prakticky žádnou roli), nejspíše si uvědomíte, že nejsou zdaleka tak nudné, jak se vám na začátku mohlo zdát, radí organizátorkám psycholog Oliver James ve své knize Jak ho nezku…t.
Typická organizátorka se bude snažit co nejdříve vrátit do práce a vrátit svůj život do starých kolejí. Závislost dítěte na ní ji určitým způsobem děsí. Podvědomě se bojí, že by se na dítě mohla příliš upnout a trpět tím, jak poroste a bude samostatnější.
Rutina na prvním místě
Organizátorka se snaží co nejdřív zavést rutinu ve spaní a jídle, což může být značně vyčerpávající. Děsí ji ale představa, že pokud bude dítěti ustupovat, vychová malého tyrana, který bude ovládat celou rodinu. Organizátorka si přeje, aby všude panoval pořádek a život běžel podle daného plánu. Pokud dítě nejí nebo nespí podle plánu, cítí se provinile a má pocit, že selhává.
Často se uchyluje k chůvám a školkám, protože pak je za rutinu zodpovědný i někdo jiný než jen ona. Ve výchově se bojí hlavně nedostatečné důslednosti a efektivity. Organizátorka by si ani malé dítě nevzala do postele, není to doporučováno kvůli SIDS, a bojí se, aby si na to nezvyklo a nevyžadovalo to. Dítě vždycky spí ve své postýlce a brzy se stěhuje z ložnice rodičů do vlastního pokoje.
Některým organizátorkám je nepříjemné kojení, připadá jim, jako by je dítě okusovalo, vysávalo z nich život. Navíc na prsu není odměrka a žena neví, kolik přesně mléka dítě vypilo jako u krmení z lahve. Upřednostňují lahvičku s umělým mlékem také proto, že s ní může nakrmit dítě i někdo jiný a dítě není závislé výhradně na matce.
Objímačka myslí pouze na dítě
Oliver James (1953) vystudoval psychologii na Cambridge a řadu let se věnoval dětské klinické psychologii. Jeho knihy Affluenza, They F... You Up a Britain On a Couch se zařadily mezi britské bestsellery. Na základě mnoha let praxe, předchozích výzkumů a rozhovorů s matkami sepsal typologii žen podle jejich přístupu k mateřství. Českým čtenářům se kniha známého psychologa, představila v českém překladu pod názvem Jak ho nezku…t. |
Objímačka se naprosto oddává potřebám dítěte a vše podřizuje jejich uspokojení. Mnohé objímačky pociťují spojení s dítětem již od těhotenství. Snaží se dítě zahrnovat bezpodmínečnou láskou a odhadovat jeho touhy ještě předtím, než nastanou. První týdny až měsíce po porodu žijí v bublině, kterou sdílejí pouze se svým dítětem. Všechno venku se zdá nedůležité a je odsunováno na druhou kolej. Mají pocit zvláštního propojení se svým dítětem a nerady se od něj odlučují.
Objímačky kojí rády, chápou ho jako prohloubení pouta s dítětem, většinou vydrží dítě kojit do jednoho roku a déle. Nechávají dítě spát, když je unavené, klidně i ve své posteli. Objímačka reaguje na každé zakňourání miminka, s oblibou ho chová a hladí. Typická objímačka se se svým dítětem ztotožňuje, a když ho laská, laská vlastně sebe samou jako dítě. Její dětství přitom mohlo být buď idylické s matkou objímačkou, nebo si naopak vynahrazuje na svém dítěti lásku, která jí chyběla.
Vůdce a diktátor nejsou totéž
"Nemusíte se bát uvalit na dítě jistá pravidla. Vůdce a diktátor není totéž. Pokud mu vštípíte několik základních pravidel a budete je vyžadovat, dítě to pochopí," doporučuje autor objímačkám cestu ke šťastnému a vychovanému dítěti.
"Jak dítě roste, zkuste si tu a tam představit, co budete dělat, až dítě nastoupí do školky," pobízí objímačky Oliver James. Největší úskalí objímačského přístupu tkví právě v zanedbávání svých a partnerových potřeb, stejně jako chodu domácnosti. Muž se s takovou ženou může cítit odstrčený na druhou kolej, zejména, pokud sám není stejně naladěný. Pokud je ale také objímač, užívá si péči o dítě a rád s ním zůstane doma a poskytne mu láskyplnou péči.
Fleximáma se snaží najít rovnováhu
Poslední skupinou jsou fleximámy, do které patří podle Olivera Jamese asi polovina žen (objímačky a organizátorky představují shodně asi čtvrtinu matek). Oproti předchozím dvěma skupinám matek působí fleximámy klidnějším a vyrovnanějším dojmem. Jsou to pragmatické ženy, které berou svět takový, jaký je.
Fleximáma dokáže sledovat potřeby dítěte i svoje zároveň, k dítěti je empatická, ale neztotožňuje se s ním. Střídá organizátorské i objímačské přístupy ke kojení a spaní, které kombinuje podle momentální potřeby. Protože neupřednostňuje žádný způsob výchovy, necítí velkou potřebu kritizovat výchovu jiných. Málokdy také trpí pocity viny z toho, že by selhávala ve výchově svého dítěte.
Přílišná flexibilita škodí
Fleximámy vyhledávají práci z domova a na částečný úvazek, která by jim umožňovala trávit dostatek času s dítětem. Největším rizikem tohoto optimistického přístupu je, že si žena bude namlouvat, že dané řešení je nejlepším pro ni i pro dítě, i když to tak nebude. Druhým problémem může být přílišná flexibilita v přístupech k výchově. "Jestliže budete příliš často střídat rodinné uspořádání, můžete dítě nepříjemně mást. Chtě nechtě budete muset přijmout určité pevné zásady a těch se držet," doporučuje britský psycholog fleximámám.
Autor Oliver James zdůrazňuje, že ani jedna z typů matek není lepší nebo horší než ty ostatní. Každý z přístupů má své klady a svá úskalí a je na každé ženě (a samozřejmě i muži, na které tato typologie platí také), jak se k výchově postaví a jak moc se bude dítěti věnovat a jakou náhradní péči mu zajistí.
Který typ matky jste?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 25. července 2013. Anketa je uzavřena.
