Hana LasicováNarodila se jako starší dcera Magdy Vášáryové a Milana Lasici. Vystudovala personalistiku na vysoké škole ekonomické ve Vídni a komparativní literaturu na pařížské Sorbonně. Jako personalistka pracovala v Paříži, na Slovensku pak pro francouzskou automobilku. Je autorkou knih Sedím si v Manchestri na kameni a je mi...?, Pravdivý příběh lži, Diagnóza: rodina, O dcerách a milenkách. V listopadu 2011 se jí a jejímu příteli Andrejovi narodila dcera Ester. Žije v Bratislavě. |
Byl by život bez slavného příjmení snazší?
Jsem na své příjmení hrdá. Když mi bylo devět, odstěhovali jsme se do Vídně, kde byla maminka velvyslankyní, a všichni mi tam příjmení komolili. To bylo Lásiková a Lásikofá… Opravovala jsem je, dokud se ho nenaučili vyslovovat správně, a od té doby si ho vážím. I moje patnáctiměsíční dcera se jmenuje Lasicová, nemá příjmení po mém partnerovi.
To je neobvyklé rozhodnutí. Setkala jste se kvůli tomu s negativními reakcemi?
Myslíte ty názory, že jsem mu tím zadupala mužství do země? To mi přijde úsměvné a říkají to většinou lidé, kteří jsou svázaní předsudky a stereotypy a žijí kvůli tomu těžší život. Můj partner to respektoval a nemá s tím problém.
Oba vaši rodiče jsou velmi charizmatičtí a chytří. Jak vás vychovávali? Byli pedanti na známky?
Mě hlídat nemuseli, já byla snaživá, pečlivá a zodpovědná sama od sebe.
Byla jste šprtka?
Vlastně ano. Vždycky jsem měla vyznamenání, nechyběly mi úkoly, dokonce jsem si četla a učila se látku dopředu. Měla jsem štěstí, že jsem se dostala do třídy, kde byli takhle zarputilí i ostatní. Všichni jsme se hecovali a soutěžili jsme, to mám strašně ráda. Odpoledne po škole jsme si kontrolně volali, kdo už vyřešil kolik příkladů.
Dokázala jste jako hodná holka rodiče něčím naštvat?
Jednou, když jsem si ve čtrnácti propíchla nos. Zašla jsem do obchodu, kde visela trička s marihuanovými listy, a prodavač, který vypadal jak rastaman, mi nos procvaknul. Bydlela jsem v internátu ve Vídni, a když se to máma dozvěděla, přijela pro mě, naložila do auta a jely jsme do nemocnice. Tvrdila, že když mám alergii, piercing si nemohu dovolit, a musel ven. Přitom mám alergii na koně a ne na kovy.
