Není to tak dávno, co se o mužích tvrdilo, že jsou omnipotentní, tedy stále při chuti. Ženám se naopak přisuzovala role pasivní, výjimku tvořily leda profesionálky. Vlivem ekonomických, společenských a sociálních změn však došlo k převratné změně. Dnešní ženy otevřeně definují své požadavky v intimní oblasti a často také přiznávají, že je to partner, kdo se v posteli otáčí zády nebo se vymlouvá na únavu. Ale v konečném efektu je jedno, kdo tento problém otevře.
Sex? Už si ani nevzpomínám
Někdo zjistí tuto disproporci hned na začátku, většina párů je s ní konfrontována až po několika měsících nebo letech soužití. Jako dvaatřicetiletá Helena: "Než jsme spolu začali bydlet, spali jsme spolu asi tak jednou týdně. Byla bych to klidně uvítala i častěji, ale nebyl čas nebo příležitost. Doufala jsem, že se to změní, až spolu budeme každý den, ale opak je pravdou," říká.
"Po třech letech manželství je náš sex rarita. Zdá se mi, že manžel by mohl žít bez něj, jsem to vždycky já, kdo převezme iniciativu. Nevím, jak to řešit, jinak si rozumíme, máme malé dítě, rozvádět se kvůli tomu nechci, poradna taky nepřipadá v úvahu, tam bych ho nedostala," stýská si.
Milenec jako záskok
Originální řešení manželova nezájmu o sex, které ovšem vyžaduje obrovskou míru tolerance z jeho strany, našla čtyřicátnice Irena. "Dlouho jsem se snažila manželův malý zájem o sex tolerovat. Hledala jsem způsob, jak probudit jeho touhu, ale marně. Do postele chodil radši s knihou a vždycky našel nějakou výmluvu, proč to nejde," říká.
"Ono to šlo, impotentní nebyl, jen ho prostě nebavilo dělat ty pohyby. Nakonec jsem si našla milence a manžel se to asi po půl roce dozvěděl. Rozumně jsme se dohodli, že budu s milencem trávit každý druhý víkend, ale nerozvedeme se, to nechtěl ani jeden z nás. Dnes, po dvou letech, to bezvadně funguje. Oba muži se znají, naše děti taky, a manžel se přiznal, že se mu ulevilo: už nemusí vymýšlet žádné důvody."
Můj muž je erotoman
Někde je to ale opačně: nechuť vznikne z přemrštěné touhy partnera, z toho, že jeden druhého k sexu nutí častěji, než si přeje. Dokonce nevybíravě či agresivně. Tak, že už to hraničí se znásilněním.
"Sex jsem vždycky měla ráda, ale manžel mi ho znechutil," vypráví čtyřiačtyřicetiletá Sára. "Že je sexuální maniak, to jsem věděla, ze začátku se mi to dokonce líbilo. Tehdy jsem nemohla tušit, že i po deseti letech to bude chtít denně a o víkendu několikrát."
Milostné návrhy Sáru doslova obtěžují. "Sápe se po mně v koupelně, u sporáku, stačí, abych se ohnula při vytahování nádobí z myčky, hned ke mně přiskočí a rozepíná mi džíny," vypráví.
"Neumím si představit, co by se stalo, kdybych byla po operaci nebo nemohla z jiného důvodu. Znásilnil by kolegyni nebo by si počíhal na nějakou neznámou ženu v parku? Dělá mi to starosti, podle mého by se měl léčit, ale bojím se mu to navrhnout," dodává.
Chce to diplomacii
Paušální řešení rozdílnosti sexuální touhy navrhnout nelze, každý pár musí volit takové, které je nejbližší právě jemu. Obecně snad lze doporučit jen "diplomatickou otevřenost". Na nic si nehrát, nic nepotlačovat, zároveň být ale vnímavý, vstřícný a schopný kompromisu.
Dnešní doba sice nabízí pestrou paletu různých zpestřovadel sexu (prádlo, hračky, masážní prostředky, porno, afrodisiaka, kluby atd.), žádné z nich ovšem není na míru šité každému z nás. Někomu stačí tu a tam změnit kulisy a vytvořit správnou atmosféru, jiný vyrazí na tantru, další vyžaduje silnější kalibr, například návštěvu swingers klubu či pořízení milence.
Problém je o to komplikovanější, že potřebu změny cítí intenzivně většinou jen jeden z partnerů. Záleží tedy v první řadě na jeho komunikační zdatnosti, jak a zda vůbec se mu podaří motivovat i toho druhého. I kdyby to mělo znamenat, že společně vyhledají odbornou pomoc.
Ale nepropadejme skepsi. Po prostudování mnoha internetových diskusí na tohle téma jsem zjistila, že mezi námi žije i spousta spokojených párů, jejichž sexuální aktivity se po několikaletém manželství ustálily na rozumném jedenkrát týdně. "Členství" v této skupině šťastných přitom není dáno žádným privilegiem, nýbrž jen a pouze schopností domluvy a kompromisu.
