Asi tušíte, že když se o víkendu nemůžou otec s matkou dohodnout, zda půjde dvanáctiletý syn spát v devět nebo zda může zůstat vzhůru do jedenácti, žádný výchovný průšvih to není. Ani když se o tom v klidu dohadují před ním.
3 věci, kde musíte být zajedno REŽIM DNE Nemusí být samozřejmě tak pevný jako ten školní. Ale ujasněte si, v kolik dítě chodí spát, u starších se dohodněte na době jejich samostatného návratu domů ze školy či od kamarádů, případně na tom, jak budou děti včetně dospívajících trávit víkendy. A také je samozřejmě nutné být zajedno v tom, jak se váš potomek zapojí do domácích prací. ŠKOLA A VOLNÝ ČAS Není zkrátka možné, aby jeden z rodičů shazoval školu, do které potomka přihlásil ten druhý, či aby se neshodli na tom, na jaké kroužky bude dítě chodit. Už proto, že je třeba podobné aktivity platit či na ně dítě vozit. PENÍZE Naučit dítě hospodařit s penězi je jedním z rodičovských úkolů, proto se pokud možno shodněte na výši kapesného i na tom, jakým způsobem budete finančně podporovat odrůstajícího potomka. Budete například chtít, aby si přivydělával, nebo mu po celou dobu studií budete všechno platit vy? Nesmí se stát, že jeden rodič trvá na tom, že dítě bude dostávat kapesné v určité výši, druhý to nerespektuje a dává dítěti tajně peníze bokem. |
Ale pokud ta samá matka stanoví kapesné na stovku týdně, zatímco otec bude synovi tajně podstrkávat další stovky a spiklenecky na něj mrkat, už je to špatně. Jenže kde je ta hranice, kdy už začíná vadit, že rodiče mají k výchově odlišný přístup?
Teoreticky je to jasné: podle psychologa Jaroslava Šturmy tehdy, když rozpory mezi rodiči vedou k hádkám mezi nimi, když jeden z nich potomkovi něco povoluje tajně, aby jeho partner nevěděl, shazuje názory druhého. A když je zjevné, že dítě mezi oběma rodiči kličkuje, aby využilo výhod z obou stran.
Proč ho proboha ani nenapomeneš?
V praxi je to pěkná dřina. Protože můžete mít sebelepší a dokonce společné zásady, jenže pak narazíte každý den na něco. Cože, on ho nechal, aby celou sobotu pařil hry na počítači? Proč ho ona nenapomene, když je tak strašně drzý? Tak bezva, syn nosí čtyřky a tatínkovi je to jedno, protože je míval taky. Pokračovat by se dalo do nekonečna.
Podle Šturmy by se rodiče zkrátka měli shodnout na zásadních věcech týkajících se celkového směřování výchovy a sporné drobnosti řešit v průběhu času, pokud možno ne přímo před potomky. Na druhou stranu, dítě by mělo vědět, že rodiče nemají na všechno úplně stejný názor - pokud dokážou najít řešení, které vyhovuje oběma, je to pro dítě také dobrá škola.
Ale tatínek nevěděl, že...
Eva Watson-Jones je doma za tu přísnější. "Někdy je pro mě těžké být za tu zlou, ale vidím to tak, že investuju do toho, aby z dětí nevyrostli nesnesitelní fakani," komentuje výchovu matka čtyř synů. A co doporučuje? Nejednotu v otázce výchovy neřešit nikdy před dětmi, protože by to mohly využít ve svůj prospěch.
"Lepší je probrat to bez nich a vůči potomkům vystupovat jako spojená fronta," osvědčilo se jí. A co když u Evy doma nastane situace, kdy ona něco zakáže, načež dítě opáčí, že mu tatínek dovolil?
"Většinou řeknu, že dobře, když to tatínek dovolil, tak jo. A pokud s tím nesouhlasím, proberu to s manželem bez nich. Pokud si myslím, že to vyžaduje razantnější a okamžité řešení, řeknu jim rovnou: 'Ale tatínek nevěděl, že...' Protože kluci občas zneužívají toho, že jejich otec neví o něčem, co jsem jim zakázala.
Ani jeden rodič nemá patent na pravdu
Spory často pramení z toho, že oba rodiče jsou přesvědčení, že právě jejich výchovný model je ten nejlepší. A tak jeden v dobré víře tvrdí, že dítě by se mělo denně alespoň dvě hodiny učit, zatímco druhý bude hájit především jeho čas na odpočinek. Je dobré si uvědomit, že v podobných otázkách nemají jasno ani odborníci, a snažit se hledat kompromis.
"Já sama vždycky měla tendenci dětem čas hodně organizovat a malým vymýšlet kreativní činnosti, starší posílat na spoustu kroužků, zatímco manžel je zastáncem toho, že jejich volný čas bychom měli nechat na nich. Trvalo mi několik let, než jsem skousla, že může mít pravdu, a i když bych dítěti našla lepší zábavu, nechala jsem ho občas jen se poflakovat," vypráví o nutných kompromisech jednačtyřicetiletá Kamila.
Samozřejmě, že podobný kompromis není možný v případě, kdy jeden z rodičů bude péči o děti zanedbávat či přivírat oči nad zjevnými průšvihy typu záškoláctví a podobě.
Radši brzo než pozdě
"Nevadí, že je jeden z rodičů přísnější, to je normální, ale jejich názory nesmí jít proti sobě," říká psycholog Jaroslav Šturma. Právě o přísnost výchovy se ovšem vedou mezi rodiči často debaty.
U Karolíny to byl dokonce tenhle rozpor, který nakonec vyústil v rozvod. "Bývalý muž se dětem moc nevěnoval, razil názor, že si mají někam zalézt a neotravovat. Nehrál si s nimi, nechodil s nimi ven, výlety s dětmi či rodinou považoval za ztrátu času. A když mu ruply nervy, strašně je seřezal," líčí hlavní důvod, který ji přiměl podat návrh na rozvod.
Karolína by dneska každé dvojici doporučovala, aby si o přístupu k výchově promluvila ještě před početím potomků. Podle ní nestačí si říct, že oba chtějí děti. Sama se s expartnerem do doby jejich narození shodla prakticky na všem a nikdy by ji nenapadlo, jak strašné hádky spolu časem povedou o výchovu.
Rozpory často souvisí s modely, které si rodiče přinesli ze svých původních rodin. Pokud jsou skutečně velké a je například zjevné, že za problematickým chováním rodiče je frustrace z vlastního dětství, mohla by pomoci psychoterapie.
Návštěva odborníka je podle psycholožky Drahomíry Jansové, vedoucí Pedagogicko-psychologické poradny v Šumperku, na místě také tehdy, když má potomek třeba problémy ve škole, ať už se známkami či chováním, a rodiče se nemohou dohodnout na způsobu, jak vše řešit.
"Důležitá je spolupráce obou rodičů. Zvláště když mají odlišné názory na výchovu, tak je potřeba, aby se přišli poradit oba," uvedla nedávno v tisku.
Rozdělení rolí
O čem by však měli mluvit budoucí rodiče nebo ti rodiče, jejichž přístupy k výchově začínají narážet? Podle německého rodinného terapeuta Hanse Jellouschka by se měli shodnout třeba na tom, jak moc přísnými rodiči budou a v jakých bodech budou oba důslední.
"Má se dítě ocitnout v emocionálním středu rodiny, nebo by nejdůležitějšími osobami i nadále měli zůstat rodiče?" cituje terapeuta na svých webových stránkách rodinná poradkyně Eva Labusová. Předem je dobré domluvit si to, zda bude dítě vedeno k pořádkumilovnosti a čistotě, či na tom, do jaké míry rodičům záleží na výkonu a například na dobrých známkách ve škole.
Důležité je, aby potomek věděl, že ho mají oba rodiče navzdory rozporům mezi sebou rádi. A také aby rozpory nenarůstaly do takové míry, že by se dítě muselo více přiklánět k jednomu či druhému rodiči, protože podobná pozice je pro něj příliš těžká a uvádí ho do nejistoty.
Nesnědli mrkev? Nevadí
Ale nebojte, potomka rozhodně neohrozí, když mu tatínek na výletě koupí tatranku, ačkoli jste mu do krabičky připravila mrkev. Vadilo by, kdyby mrkev ostentativně vyhodil s tím, že ta vaše zdravá výživa je úplně pitomá, a kdyby pomáhal dítěti konzumaci zeleniny bojkotovat trvale. Takhle jim oběma jen s úsměvem doporučte, aby si mrkev dali po návratu domů po večeři místo obvyklého malého pamlsku.
A vůbec, využijte rozdílů ve svých dovednostech. Pokud je matka důslednější a má trpělivost sedět nad dítětem píšícím si slovíčka, ať se to stane - samozřejmě po dohodě - jejím úkolem, zatímco tatínek může sekundovat dětem při jejich divokých hrách, které by jeho žena nejradši zatrhla.
Nebo naopak, matka může brát děti na výlety, zatímco otec jim bude vysvětlovat fyziku a matematiku, protože mu více záleží na dobrých známkách. Není to takhle pro všechny jednodušší?
