Všechno by bylo ideální, kdyby se přítel neupnul k tomu mít rodinu. Já si myslím, že na to máme ještě několik let času, ale on to vidí jinak. Je o šest let starší než já a kdysi se mi svěřil, že si vždycky přál mít do čtyřicítky aspoň dvě děti. On by se velké rodině nebránil. Navíc jeho sestra, se kterou si výborně rozumí, má už taky dvě děti a on je nade vše zbožňuje. Také prakticky všichni jeho kamarádi i kolegové mají už děti a on si prý mnohdy připadá méněcenně, když se nich začnou bavit a on jen tak poslouchá a nemá, co by řekl, čím by se pochlubil.
Byla jsem na interrupci
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Když jsme byli s přítelem spolu zhruba rok a půl, otěhotněla jsem. Kvůli zdravotním problémům jsem musela na čas vysadit antikoncepci. A i když jsme si dávali pozor, stalo se. Tenkrát jsme si zrovna pořídili náš nový byt, mně se v práci hodně dařilo, dostala jsem na starost skvělý projekt s úžasnou provizí. Dítě by to prostě všechno zničilo. Já vím, že to zní cynicky, ale já to tenkrát viděla takhle. Nerozmýšlela jsem se ani minutu a hned, jak jsem zjistila, že čekám dítě, objednala jsem se na interrupci.
Příteli jsem to neřekla. Bylo mi jasné, jak by se k tomu postavil. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Neznamená to, že když jsem se tenkrát rozhodla tak, jak jsem se rozhodla, že bych nikdy mít děti nechtěla. Pochopitelně, že chci - jedno, maximálně dvě, ale teď je ještě moc brzy. Nemohu vypadnout z práce pomalu ani na týdenní dovolenou, natož na několik měsíců. Rozhodně si tedy neplánuji zůstat s dítětem doma víc než po dobu mateřské. Jak to budeme řešit po ní, se uvidí.
Přítel zjistil, co jsem udělala
Jenže asi tak před měsícem se všechno zvrtlo. Přítel přišel na to, že jsem byla na interrupci. Můžu si za to sama. Odjížděla jsem na rychlo na Slovensko a potřebovala jsem, aby mi do práce přivezl pas, zjistila jsem totiž, že mi propadla občanka. On byl tenkrát doma, měl volno, takže mi mohl pomoci. Jenže pas jsem měla ve svém soukromém šuplíku, kam si dávám všechny osobní věci. Byla tam i zpráva z nemocnice o přerušení těhotenství. Ihned jsem poznala, když se objevil u mě ve firmě, že ví všechno. Nemusel ani promluvit. Měl výraz raněného zvířete, zdál se o několik centimetrů menší, byl celý schoulený do sebe. Bylo mi hrozně, když jsem ho viděla. Jenže na řeči nebyl čas, musela jsem zrovna odjet. Řekla jsem mu jen, že si tom druhý den všechno povíme.
Vůbec se mi do toho rozhovoru nechtělo. Vymýšlela jsem jednu výmluvu za druhou, nakonec jsem se rozhodla, že mu řeknu pravdu, proč jsem to udělala. Byl to jeden z nejhorších rozhovorů, jaké jsem kdy s kým měla. Přítel mi nic nevyčítal, jen pořád mluvil o tom, že jsem ho hrozně zklamala, že neví, jestli mi vůbec někdy bude moci věřit. Dotklo se ho nejen to, že jsem se zbavila našeho dítěte, ale především to, že jsem mu to udělala za zády, že jsem mu prostě nedala šanci se k tomu vyjádřit. Řekl mi, že můj důvod chápe, i když se s ním neztotožňuje, ale uznává, že mám právo na svá vlastní rozhodnutí.
Mám nůž na krku
Tenkrát jsme se ani nepohádali, ani nepřijali žádný závěr. Přítel mi řekl, že je nešťastný a že ho mám chápat, když se teď s tím bude muset srovnat po svém. Ať mu dám čas. Jeho chování mě dost překvapilo. Myslela jsem, že mi bude dělat scény, ale on to prostě vzal. Jenže jsem se mýlila. Před týdnem mě pozval na večeři, že si chce o něčem promluvit.
A tam mi řekl, k čemu se rozhodl. Jak to bude s naším vztahem dál, je teď prý jen na mně. Buď budeme mít spolu co nejdříve dítě, nebo je mezi námi konec. Jinou alternativu on nepřipouští. Pokud na to přistoupím a otěhotním, on mi bude maximálně pomáhat. Nevidí problém ani v tom, abychom se vystřídali v péči o dítě. Klidně nastoupí na nějakou dobu i na rodičovskou dovolenou, abych se po mateřské mohla vrátit do práce.
Takže mě přitiskl ke zdi. Nevím, jak se mám rozhodnout. Moc ho miluji, je to ideální muž (tedy pro mě), rozumíme si, máme hodně společného. Jenže o dítě pořád ještě nestojím, i když možná by se to dalo zvládnout tak, jak on navrhuje.
Naďa
Názor odborníka: Nešlo by práci a lásku skloubit?
Milá Naďo, nemohu vám říci, co byste měla dělat, toto důležité rozhodnutí je jen a jen na vás. Pokusím se však nadhodit pár otázek a úvah, které by vám v tom procesu mohly pomoci.
Píšete, že se nyní musíte rozhodnout, zda budete mít dítě a zůstanete s přítelem, nebo se s ním budete muset rozejít. Jedinou překážkou, kterou jsem z vašeho příběhu vypozorovala, je práce. Co je pro vás důležitější?
Kariéra, láska? Nedalo by se to skloubit? Píšete, že vám přítel řekl, že ve všem pomůže, dokonce by byl ochoten jít na rodičovskou dovolenou. Nemohla by právě toto být ta cesta, která by vedla k oboustranné spokojenosti? Zkusila jste se zeptat zaměstnavatele, zda by nebylo možné pracovat z domu? Zkusila jste se s ním pobavit o tom, že byste z pracovního koloběhu na chvíli vypadla?
Další možností by mohla být rozmluva s vaším přítelem, ve které byste se mu ještě jednou a citlivě snažila vysvětlit váš postoj s tím, že děti chcete, jak píšete, ale že na ně ještě není ta správná chvíle, že byste ještě chtěla budovat kariéru, nicméně že je pro vás přítel důležitý a nechcete jej ztratit. Ať se rozhodnete jakkoli, věřím, že se rozhodnete správně a budete spokojená. Přeji hodně štěstí.
Dominika Večerková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. ledna 2013. Anketa je uzavřena.
