Zatímco u nás je tento jev zatím ojedinělou záležitostí, na západ od našich hranic je import nevěst z chudších zemí poměrně rozšířený. Nejčastějšími iniciátory takových svazků jsou muži středních let, většinou otcové dospělých dětí, kteří se po rozvodu nehrnou do dalšího vztahu s krajankou, ale zamíří dál na východ: do Polska, Ruska nebo Thajska.
Osobně nebo přes agenturu tam pak navazují vztahy s výrazně mladšími ženami, které si často odvážejí domů, což může mít za následek mnohdy i tragikomické situace. Mnozí z těchto mužů si totiž exotickou partnerku vybírají pomocí katalogu: podle barvy vlasů, výšky, váhy a dalších vnějších čili povrchních znaků. Jako kus nábytku nebo přístroj, od něhož je očekáván perfektní chod a především jednoduchá údržba.
Problémy nastávají v momentě, kdy se cizinka rozkouká, osvojí si manýry kolegyň své nové vlasti, začne se manželovi prodražovat a klást požadavky. Zkrátka když přestane fungovat jako bezduchá hračka a stane se bytostí s vlastními názory a nároky (čtěte také: Leoš Středa o svých Asiatkách: Jsou oddané, ale bohužel jim to nevydrží).
Pánové v letech míří do Thajska
Co je pravdy na teorii, že si ženy z výrazně chudších zemí berou převážně neatraktivní muži, kteří doma nemají šanci? Asi méně, než tvrdí předsudky, ale něco přece jen ano, jak zjistil berlínský sociolog David Glowsky, autor knihy Globální volba partnera (Globale Partnerwahl).
Tento odborník podrobil zmíněný trend vlastnímu šetření a výsledek je zajímavý: na nejvyšším žebříčku popularity u německých singl mužů stojí Brazilky, příslušnice národa, jenž je "v kurzu" a symbolizuje ekonomický vzestup. Tyto ženy si vybírají muži vzdělaní a majetní. Jejich motivem bývá touha po exotice nebo kosmopolitní založení.
Předností Polek je pak podle ženitbychtivých Němců dostupnost z hlediska vzdálenosti, hotový "koncentrát předsudků" ovšem reprezentují Thajky. Právě ty si údajně vybírají muži, kteří se na domácím single trhu nechytají. Podle sociologa mívají nižší vzdělání, partnerku hledali nejdéle, jsou relativně staří, se sklonem k tloušťce a ještě k tomu sociálně nesnášenliví.
Láska na dálku
Také u nás jsou muži, kteří našli své štěstí na východ od hranic své vlasti. "Češky jsou namyšlené, každá chce minimálně inženýra. Mentalita Asiatek je ale úplně jiná. Nehrajou si na velké šéfky, jsou pořád milé a v posteli umějí divy. Kterému chlapovi by se to nelíbilo?" říká typický představitel průzkumu, frézař Jan, který má krátce před důchodem, a než se před před několika lety na dovolené seznámil se čtyřicetiletou thajskou masérkou, měl velké problémy s navázáním vztahu.
Pravým opakem je ovšem třicátník Michal, sportovec a novinář, který má slabost především pro Japonsko. "Na Japonkách se mi líbí uctivé chování a vystupování. Oblékají se vkusně, nikoliv vyzývavě, ale přesto mají vždy šmrnc. A samozřejmě jsou velmi roztomilé, takže člověk má tendenci o ně pečovat. S postelovými záležitostmi to ovšem vůbec nemá co dělat," oponuje výzkumu i Janovi mladý muž.
Michal by se do Japonska jednou rád natrvalo přestěhoval, Jan si zatím takovou možnost nepřipouští: "Je to problém. V Thajsku se mi líbí, ale odstěhovat bych se tam nechtěl. Ona má zase strach z Evropy, bojí se, že by si tu nezvykla. Takže celý rok tvrdě makám a šetřím, abych za ní mohl létat… a taky ji finančně podpořit. Nemá to lehké, živí několik dětí a staré rodiče."
I z tohoto důvodu Jan toleruje její masážní aktivity, přestože by ho nejvíc potěšilo, kdyby je pověsila na hřebík. Doufá, že nejsou přímo erotického rázu a snaží se nepřipouštět si myšlenku, že se jeho láska nechává "sponzorovat" i od dalších mužů.
V rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine sociolog Glowsky konstatuje obtížnost nebo dokonce nemožnost ruských a thajských žen dosáhnout společenského uplatnění vlastními silami. Vypracovat se nahoru pomocí sňatku se zajištěným partnerem se tedy jeví jako logický důsledek.
Přesto se odborník nedomnívá, že by v těchto vztazích chyběla láska.
