Dva roky spolu jen kamarádily, než si připustily, že je to k sobě táhne ještě jinak.
Když se seznámily, žila Bára v rozpadajícím se manželství, jejímu synovi bylo deset let. Řídila firmu, do které o osm let mladší Gabriela nastoupila.
"Za dva roky intenzivního přátelství jsme o sobě věděly úplně všechno a došlo nám, že něco je jinak... Pak najednou byly naše životy vzhůru nohama. To si nevíte rady, situace vám připadá neřešitelná. Máte pocit, že se utrápíte," vzpomíná na začátky vztahu osmačtyřicetiletá Bára. Je to hezká žena s dlouhým černým copem, vystudovaná herečka.
Nakonec nemohly jinak, musely to řešit. Bára se rozvedla a začaly bydlet spolu. Je tomu právě deset let. Nechtěla ztratit syna, ale nemínila mu ani lhát.
"Přiznala jsem se mu, že miluju jednoho člověka. Háček je v tom, že je to žena. Překvapil mě. Řekl, že už to ví. Že je to na nás strašně poznat. Nikdy mě neviděl tak spokojenou." Dnes je mu dvaadvacet, studuje psychologii, donedávna spolu bydleli všichni tři.
Gábina je štíhlá vysoká blondýna, absolventka dvou vysokých škol a od pohledu sportovkyně. Do svých sedmadvaceti reprezentovala Česko v házené jako brankářka.
"Moc jsem toužila po dítěti, ale máme to přeci jenom o trochu složitější," usmívá se Gábina. S kamarádem, který si dítě také přál, navštěvovali kliniky asistované reprodukce. Ale nepodařilo se.
Obě ženy se rozjely i do Dánska, kde legálně pomáhají lesbickým párům nebo ženám, které nemají partnery. Opět to nedopadlo.
Nakonec Gabriela otěhotněla s kamarádem díky umělému oplodnění. "Je to skvělý člověk, ale má svůj život, takže do Danyho rodného listu jsme ho zapsat nedaly. A jak to bude dál? To necháváme otevřené, čas ukáže," míní Bára.
Blonďatý klouček jako by matce z oka vypadl, mami ovšem říká i Báře. "Časem nás bude muset nějak rozlišit a já se vůbec nebudu zlobit, když mi bude říkat křestním jménem, nebo si vymyslí vlastní oslovení. Maminku má totiž jenom jednu," říká Bára.
Okolí netypickou rodinu akceptuje, ještě se prý nestalo, aby je někdo odsoudil. Mají dobrou práci, zázemí, jednu hlídací babičku a dobré přátele.
"Jsem nejradši, když se kamarádi sejdou u nás na chalupě a chovají se tady jako doma. A vůbec nejhezčí to bylo, když jsme tady slavili naši svatbu. Hned jak to bylo možné, jsme se totiž registrovaly," líčí Gabriela. Jejich zahrada je jako ze škatulky. Když před lety chalupu koupily, s ženským citem pro krásu z ní vytvořily požehnané místo.
Vypadá to, že těm třem momentálně už nic nechybí.
