Manžel je totiž typický chlap s typickými mužskými vlastnostmi. Pracuje jako automechanik, po práci zaskočí za kamarády do hospody nebo na fotbal. Úplně vidím, až se chlapi z hospody dozvědí, jak to s naším synem je, jak si ho budou dobírat. To on nesnese, to vím jistě.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Když jsme se před 25 lety seznámili, imponovalo mi, že to byl kluk do nepohody. Měl ty pravé ochranitelské rysy, na rukou by mě nosil. Navíc je to chlap jak hora a já byla vždycky poloviční než on. Byli jsme krásný pár. Mohla jsem se na něj ve všem spolehnout. I když jsme spolu strávili už hodně let, stále se máme moc rádi. Jenže teď jsem v situaci, kdy se bojím jeho reakce, až se vše o synovi dozví.
Syn je naše jediné dítě
Franta se nám narodil před 22 lety. I když jsem otěhotněla bez nějakých větších problémů a těhotenství jsem také prožila bez komplikací, tak porod jsem si opravdu užila. Málem jsme nepřežili ani já, ani syn. Komplikovaný porod měl za následek to, že mi lékaři nedoporučili mít další dítě.
S manželem jsme chtěli mít aspoň dvě, ale co se dalo dělat. Smířili jsme se s tím. O to víc jsme se Frantovi věnovali. Manžel je velký fotbalista a doufal, že kluk půjde v jeho stopách. Mladého to bavilo tak do 12 let, pak řekl tátovi, že končí a chce se věnovat nějakému individuálnímu sportu. Pro manžela to byla rána, ale naštěstí to vzal celkem klidně. Franta už ale byl velký na to, aby začínal třeba s tenisem, takže se, co se týče sportu, jen tak poflakoval.
Na střední škole jsme mu koupili počítač a ten ho chytil. Začal se věnovat programování a věcem kolem počítačů, kterým jsme s manželem nikdy nerozuměli. Měl hodně kamarádů, se kterými na síti řešil různé problémy.
Kamarádů plno, dívka žádná
Z Franty vyrostl moc hezký kluk. Je vysoký a má vypracované svaly. Chodí pravidelně do posilovny. Po maturitě se Franta nedostal na vysokou a rozhodl se, že půjde rovnou do práce. Díky svým znalostem počítačů si našel práci jako správce sítě v jedné soukromé firmě.
Kolem Franty se stále motalo hodně kamarádů. Do 18 let se spíš držel doma, ale pak začal postupně vyrážet "do světa". Jenže nikdy o žádné dívce nemluvil. Vždycky řekl, že jde s kluky. Zpočátku jsem byla ráda, že žádná dívka na obzoru není. Bála jsem se chvíle, až mi nějakou představí, jak na ni budu reagovat.
Jenže když to trvalo rok, dva, začala jsem se Franty vyptávat, také manžel ho hecoval, že je pořád někde venku, tak ať nám přestane kecat a radši nám tu svou slečnu představí. Franta se z toho vždycky nějak vykroutil.
Před rokem a půl si Franta našel práci v jiném městě, asi tak 60 kilometrů od nás. Protože dojíždění by bylo hodně náročné, pronajal si tam malý byt. Trochu jsme mu do začátků pomohli. Časem si koupil i ojeté auto. Domů zpočátku jezdil každý víkend. Pak se ale návštěvy začaly tenčit.
Manžel si ničeho pořádně nevšiml, jemu to připadalo naprosto normální, klukovi je přes dvacet, tak co by trávil víkendy s maminkou a tatínkem. Stejně má nějakou holku, se kterou chce být ve svém volnu.
Udělala jsem přepadovku
S Frantou si docela pravidelně telefonujeme, takže jsem nebyla od něj úplně odtržená. Jenže když nepřijel už čtvrtý víkend za sebou, rozhodla jsem se, že ho překvapím a pojedu bez ohlášení za ním. Vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že se to nedělá. Manželovi bych to asi neudělala, ale u syna mi to přišlo naprosto v pohodě. Určitě bude rád, že mámu vidí, navíc když mu přivezu navařená jeho oblíbená jídla.
Tak jsem jednu neděli brzo ráno vyjela. Je zbytečné popisovat všechny podrobnosti mé přepadovky, zkrátka až v tu neděli jsem zjistila pravdu o svém synovi. Je gay. Více než půl roku s ním bydlí jeho přítel. Byla jsem v šoku, toto by mě ani ve snu nenapadlo. Řekl mi, že s Martinem jsou spolu skoro dva roky a hlavně kvůli němu se přestěhoval od nás. Bál se, co bychom tomu řekli.
Synovu orientaci jsem rozdýchala docela brzy. Navíc i Martin je milý kluk. Akorát těch vnoučat se asi nedočkám… Jenže teď nás čeká to nejhorší, říct vše manželovi. Pořád nevím, jak do toho. Slíbila jsem Frantovi, že ho na to připravím. On sám se toho bojí. A já vlastně taky. Bojím se, že syna zavrhne, že jím bude opovrhovat. Dokonce si pohrávám i s myšlenkou nic mu neříct.
Dana
Názor odborníka:
Milá Dano, z vašeho dopisu je patrné, že na sebe berete velkou odpovědnost při zvládnutí této situace. Věřím, že byste ráda udělala maximum, ale je nyní především na vašem synovi a manželovi, jak se vše bude dále vyvíjet.
Rozumím vašim obavám, aby toto sdělení neskončilo konfliktem mezi manželem a synem. Váš syn je ale již dospělý, je na něm, jak se rozhodne situaci dále řešit, nebo i neřešit. Vy, Dano, pro syna děláte hodně již tím, že ho milujete a přijímáte takového, jaký je.
Doporučila bych vám, abyste synovi nabídla pomoc a pochopení, zdůraznila, že za ním stojíte, ale to, jestli a kdy to bude chtít říci otci, je na něm samotném. Tímto mu dáváte kompetenci, respekt k jeho pocitům, soukromí a berete ho jako dospělého člověka, kterému v jeho rozhodnutích plně důvěřujete.
Váš syn zažil velmi cennou pozitivní zkušenost s vámi, neodsoudila jste ho, naopak jste vyjádřila podporu a pochopení, což mu nejspíš přineslo značnou úlevu a může posílit jeho sebedůvěru.
Píšete, že se máte s manželem moc rádi. Věřím tedy, že máte váš vztah i rodinu vystavěnou na pevných základech, které unesou tuto životní situaci. Je možné, že až se vše manžel dozví, bude překvapen a v šoku. Někteří z nás někdy mohou potřebovat více času na to, aby přijali a strávili nové "nepříjemné" skutečnosti, zrevidovali své stávající hodnoty a ujasnili si priority. Mluvte o tom, že vám jde o to, aby byl syn šťastný a spokojený. Připomeňte mu, že i když je gay, je Franta stále především jeho synem.
Pokud bude manžel souhlasit, doporučte mu odbornou pomoc psychologa či psychoterapeuta. Nabídněte mu, že půjdete s ním. Kromě párové terapie je možná i rodinná terapie, kde byste na vzájemné komunikaci mohli pracovat i společně s Frantou.
Co se týče chlapů z hospody, kteří by si mohli manžela dobírat, napadá mě, zda je nezbytné se jim s vašimi soukromými rodinnými záležitostmi svěřovat? Syn žije daleko od vašeho bydliště, je tedy na vás, komu budete chtít informace sdělovat.
Mgr. Martina Frintová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 11. června 2012. Anketa je uzavřena.
