I když v nové rodině je pětadvacetiletá Jana Strnadová z nepořádku celá nesvá, přesto na rodinu Koktových ráda vzpomíná i půl roku po natáčení.
"Sice jsem zažila pár chvil, které pro mě byly dost náročné, třeba zabijačka nebo dojení kozy, ale s náhradním manželem jsme si sedli, dodnes si voláme a jsme v kontaktu s celou rodinou. Dokonce jsme za nimi byli i na návštěvě," vypráví Jana, která žije v pražském třípokojovém bytě s manželem Zdeňkem a dcerami Veronikou (3,5 roku) a Nikolou (2 roky).
Osmi dětí se napřed Jana bála, ale když zjistila, že děti jsou samostatné, uběhlo deset dní jako nic. Do Výměny manželek se přihlásila, aby poznala také něco jiného než kolotoč, který se už čtyři roky točí kolem malých dcer.
Jana Strnadová v Kašině Hoře u Písku.
"Potvrdila jsem si, že nedokážu žít na venkově. Jsem městský typ, mám tu spoustu známých, vše je blízko. Už vůbec si neumím představit pravidelné zabijačky. Při pohledu na kuchání prasete se mi dělá zle," uzavírá Jana pět měsíců po natáčení.
Janino místo v pražském bytě naopak čekalo na dvaačtyřicetiletou Lenku Koktovou, "zasloužilou matku" z Kašiny Hory nedaleko Písku. Ta se televizi přihlásila proto, aby se dočkala od vlastní rodiny ocenění za starosti a práci, kterou v tak početné rodině dnes a denně zastane. A to se povedlo.
Lenka se nudila
"Celá rodina si uvědomila, že se starám o spoustu věcí, které nejsou vidět a které si ani neuvědomují. Více teď oceňují moji práci. I manžel," usmívá se Lenka. V náhradní rodině si odpočinula, dokonce se prý i nudila.
"U nás na vesnici to pořád žije, stále je co dělat. V tom pražském bytě jsem byla jako ve vězení. Uklízela jsem nebo se dívala na televizi," říká.
Janiny obavy o značkové oblečení, které Verunka s Nikolkou nosí i doma, vyřešila Lenka elegantně. Nakoupila jim levná trička a kalhoty v second handu. Teprve pak je směle nechala rukama nabarvit létajícího draka, kterého na její přání Zdeněk postavil.
Ani jedna by nic neměnila
V příštím díle uvidíte:V šestém díle uvidíte, jak se vyměněná maminka Jitka pokusí zařadit do domácnosti dvou lesbických partnerek s pěti dětmi a velmi omezeným finančním rozpočtem. Na druhé straně se dozvíme, jak křehká Sylva zvládne vést domácnost ve které je denně přítomen muž, který se jen těžko dokáže přenést přes své předsudky. |
Ani v jedné z rodin se nic dramatického neřešilo. Jana se poprvé v životě zapojila při zabijačce a náhradní rodina brala její posedlost úklidem s nadhledem a humorem. Konflikty se nekonaly ani ve dnech, kdy měly novým rodinám šéfovat. Jana i Lenka si potvrdily, že jejich volba partnerů i životního stylu byla správná a že by neměnily.
"Oblečení a úklid, to jsou takové moje úchylky," připouští Jana s tím, že by se občas měla místo úklidu víc věnovat manželovi.
Zdeňka lituje i náhradní manželka Lenka: "Má dvě zaměstnání, aby si paní Jana mohla holky oblékat jako panenky," nechápe. "Asi by je měla zabalit do igelitu," říká s nadsázkou Lenka.
Závěrečné setkání
Zeptali jsme se psycholožky: Jana může svůj život změnit
I tento díl přináší konfrontaci, ale díky toleranci a vstřícnosti všech zúčastněných se rozdíly v životních stylech a výchovných metodách neprojeví agresí. Velký podíl na tom mají hlavně obě ženy.
Zajímavá je motivace obou rodin k účasti v pořadu: Jana touží po rozbití stereotypu a jede si svých deset dní v jiné rodině prožít, Lence jde o uznání toho, co jakožto matka osmi dětí zvládne, a svůj čas jede do Prahy přežít.
Ačkoli je každá z nich jiná, obě jsou adaptabilní a jsou schopny respektovat zavedené domácí pořádky. Náhled do jiných životních stylů je pro ně obohacením a inspirací k tomu, že jde věci v životě dělat i jinak.
Lenka je dynamická, temperamentnější a vedle jejího přístupu k životu víc vyniká Zdeňkova pasivita. Jana si vedle manželovy pasivity utváří "dynamiku" sama svým způsobem: úklid s projevy obsese (rozlišování barev hadříků na úklid, komínky oblečení dcer pro různé účely použití jsou rovněž neseny v duchu barevných rozlišení...)
V barvách Jana skrývá vlastní tvořivost a fantazii, která se dosud neprojevila v jiné adrenalinovější podobě. To na ni teprve čeká a určitě se v budoucnu rozvine, bude-li chtít a pracovat na sobě.
Přestože by mohla Jana na první pohled působit se svým smyslem pro systém nudně, má v sobě šmrnc a velký potenciál do budoucna. Snad se jí podaří rozbít konzumní stereotyp.
PhDr. Jitka Douchová
