Také máte pocit, že jsou vaše děti po dvou dnech strávených s babičkou jak utržené ze řetězu? Než začnete významně povzdychávat, protáčet oči, případně maminku nebo tchyni hned poučovat o výchově, uvědomte si, že už sama přece jen nějaké ty zkušenosti má. Že děti jsou spokojené a že bez babičky byste často byla úplně v háji.
Zajistit reciprocitu
"Péče o děti je nesmírně náročná, přitom podceňovaná činnost," upozorňuje uznávaná gerontoložka Iva Holmerová. "A zvlášť pro staršího člověka. Byť mnohé babičky pohlídají vnuky rády, určitě je vhodné zajistit nějakou reciprocitu." Tím doktorka Holmerová myslí, že za svou pomoc by si babičky zasloužily přinejmenším vlídné jednání a přivření oka nad tím, že v jejich společnosti neběží vždy všechno úplně přesně jako doma.
Výhody babiček ve výchově dětí
|
"Vím, že bez mámy bych vůbec nemohla chodit do práce," nedá na babičkovskou péči dopustit Jana Nesvačilová, matka sedmileté Kateřiny a devítiletého Jana. "Družina je do pěti, já končím v půl šesté. Kdybych měla být doma pokaždé, když jsou děti nemocné, určitě bych už měla výpověď. Prázdniny bez babičky si představit ani nedokážu," říká.
"Samozřejmě, že se občas poštěkáme kvůli výchově," připouští. "Máma dětem nedá žádnou volnost, všude je vodí za ruku. Nutí je zašít si třeba ponožky, což nedělám ani já. Češe je jinak, než se mi líbí, a oblečení, které jim občas koupí, je příšerné. Ale na druhé straně vím, že nic z toho dětem neublíží a já mám obrovskou pomoc."
Babičkou proti xenofobii
Přínos babiček spočívá nejen v tom, že rodičům "odlehčí", ale byť se to občas někomu nezdá, babiččin vliv se pozitivně projeví i ve vývoji dítěte. A vůbec nezáleží na tom, zda jde o babičku (dnes mnohdy i prababičku) tradiční, podstrojující, starostlivou, s bolavými koleny či krasavici cvičící zumbu a zálibně pokukující po vnuččině příteli.
"Moderní babičky dokážou obohatit život vnuků o spoustu informací. Jezdí autem, stihnou hodně věcí. Na druhé straně jsou přece jen jiná generace než rodiče, takže vnesou do života dětí jiný názor a náhled," tvrdí Iva Holmerová.
Stejný přínos však mají i babičky či prababičky konzervativnější, jejichž "jedinou" zálibou už jsou pouze vnoučci. "Děti tak od útlého věku poznají, že ve společnosti jsou staří lidé, kteří mají své problémy, že lidský život je dlouhý a že končí," soudí odbornice.
V souvislosti s tím poukazuje i na fakt, že důkladným poznáním stáří se všemi jeho podobami získává dítě nejlepší prevenci proti xenofobním pocitům. "Pozná, že ve společnosti jsou různí lidé s různým pohledem na svět a různými problémy a naučí se to respektovat."
Celospolečenský nesmysl
Byť se přítomnost babičky v životě dětí může mnohým jevit jako naprostá samozřejmost, skutečnost je dnes často jiná. Hodně babiček do vysokého věku pracuje a na vnuky nemá čas. Nebo bydlí daleko, takže se s nimi vídají jen o Vánocích. V "hlídacích" agenturách vám většinou potvrdí, že hledají-li rodiče chůvu, žádají spíš než důchodkyně mladé studentky.
Zajímavou zkušenost popisuje Marie Bouchalová, třiasedmdesátiletá babička dvou vnuků: "Mladí podnikají, já jsem v důchodu a o kluky bych se mohla celý den starat. Jenže snacha prohlásila, že děti musí mít i nějaký mladý vzor. A na hlídání najala dvacetiletou dívčinu. Já jsem na to, abych uklidila, uvařila, upekla, případně hlídala děti, když chůvička nemá čas. Obvykle, když jsou nemocné, protože to se stejně u nich jen sedí, což podle mladých zvládnu," stýská si.
Posedlost mládím stále společnost neopustila. Jsou děti, které vidí staré lidi jen zběžně, tak jak je potkávají na ulici. Ve škole mají mladé učitelky, doma mladé rodiče a mladé chůvy. "K tomu sedí před televizí a sledují dokonalé nesmrtelné hrdiny," tvrdí docentka Holmerová. "Je to celospolečenský nesmysl, kam svoboda generací dospěla."
