"Nepomáhá ani nijak nepřispívá na domácnost, to, že občas vyklidí myčku, se snad ani nepočítá," vypráví Petra, matka dvaadvacetiletého Davida, jejíž manžel je roky v invalidním důchodu, a tak táhne domácnost víceméně sama. David skutečně studuje, jenže dálkově a do školy jezdí jednou za čas, zatímco mezi tím se poflakuje doma nebo chodí na různé brigády. Příjmy z nich mu stačí na docela pohodlný život. "Když s ním na to zavedu řeč, bere si na pomoc zákony a tvrdí, že pokud bude studovat, musím ho živit do šestadvaceti," dodává Petra.
Každého studenta neplatí rodiče
Petřin syn neví, že ve skutečnosti žádné podobné věkové omezení v zákoně není. "Neexistuje striktní věková hranice, po jakou jsou rodiče povinni dítě živit, a to ani minimální, ani maximální," upozorňuje právnička Markéta Tillerová. Neustále omílaná hranice šestadvaceti let se týká zejména studentských výhod, například na vstupném.
Jelikož má David své příjmy, měl by z nich rodičům přispívat, studium nestudium. Podle právničky je sice pravda, že rodiče musí dítě krmit a šatit, pokud to nedokáže samo, a že se tím obvykle míní dítě studující, ale ve skutečnosti je třeba přihlédnout k tomu, o jaký typ studia jde. "A zda se vedle něj dokáže dítě samo živit či co mu rodiče poskytují za komfort, pokud jde o bydlení," poukazuje Tillerová.
Někdo se živí sám, jiný dostane byt
Jinými slovy, rozhodně neplatí, že dokud někdo studuje, rodiče za něj všechno platí. "Většinou se to vykládá tak, že rodiče by měli živit dítě za souvislé studium první školy určitého stupně - maturita, bakalář, magistr a doktorand ano, ale už nikoli maturita z jiné školy, další bakalář a tak dále," vysvětluje právnička.
Pokud jde o věčné studenty, v zásadě má člověk na výživné právo tehdy, pokud to není v rozporu s dobrými mravy i celkovou rodinnou situací. Ta je v každé domácnosti jiná, studenti si musí zvykat na prohlubující se sociální rozdíly.
"Já jsem počítala s tím, že se na vysoké škole budu víceméně živit sama, i když zatím bydlím u rodičů. Starší bratr to měl stejné. Ale některým spolužákům rodiče platí samostatný byt a ještě jim dávají kapesné," popisuje dvaadvacetiletá vysokoškolačka Marika.
Drsný rodič dokonce může dítě starší osmnácti let z bytu vykázat. Povinnosti živit ho se však nezbaví, pokud potomek studuje a nemá kvůli tomu možnost si vydělávat. Peníze mu tak posílá dál. Už od doby dospívání by však rodiče měli své potomky vést k tomu, aby si přivydělávali, třeba na notebook nebo špičkový telefon.
I medik může pomáhat
A co když dítě chodí na školu, jako je třeba medicína, která zabere skoro všechen čas? "I takový student má prázdniny, jen mu musíte říct, že chcete, aby část z nich strávil prací," radí nekompromisně psycholožka Lenka Čadová.
Během akademického roku by se takový student měl o to více zapojit do práce v domácnosti. "To by měl také každý, kdo už nestuduje a zatím ani nepracuje. Pokud navíc pracovat nechce, měli by mu rodiče dát jasné hranice a například snížit kapesné," říká psycholožka.
Na druhou stranu, zákon samozřejmě chrání i děti, které by chtěly studovat a rodiče je v tom odmítají podpořit. Podobný případ se loni dostal až k Ústavnímu soudu - jistý muž tam vyhrál soud se svým otcem, který na něj odmítal platit alimenty poté, co se po střední škole rozhodl pokračovat ve studiu na konzervatoři.
Může se stát, že se dítě nějaký čas živí samo, ale pak se zase stane závislým na peněžence rodičů - pokud například odmaturuje a vrhne se do práce, ale po dvou letech se rozhodne pro studia na vysoké škole. V tom případě ho rodiče nemůžou odmítnout a měli by se postarat.
Jedna důležitá věc - existuje i vyživovací povinnost dětí vůči rodičům, byť v menším rozsahu. "Týká se to zejména věčných studentů, kteří vydělávají desetitisíce korun měsíčně, ale maminkám nijak nepřispívají," uvádí příklad právnička Tillerová. Podle zákona musí dítě v takovém případě poskytnout rodičům takzvanou slušnou výživu, pokud ji rodič potřebuje. Což se klidně může stát, stačí si představit, že jeden nebo dokonce oba rodiče těsně před důchodem ztratí práci, zatímco jejich třicetiletý svobodný syn, který s nimi ani nemusí žít, má příjmy několikrát vyšší než oni oba dohromady.
Když je dítě bohatší než rodiče
Máte majetné dítě, které ještě není dospělé? Když třeba něco zdědí nebo vydělá na reklamě, jeho peníze spravujete vy a případné výnosy používáte především na jeho výživu. Neplatí to, když je hrubý nepoměr mezi tím, kolik peněz má váš potomek, a jak žijete vy. Když například dítě zdědí po otci vilu s bazénem a drahým provozem, ale matka má sotva průměrný příjem, může dědictví prodat. Zrovna tak si z uložených peněz může koupit nové boty, když na ně ze svého platu nemá. Tohle se však týká dítěte nezletilého, dospělí potomci už o svých penězích rozhodují sami. Přesto mají chudší rodiče právo žádat po nich peníze na běžné výdaje.
Mimochodem to, že se problém v Petřině případě týká syna, je celkem příznačné, protože chlapci a mladí muži se doma drží déle než jejich vrstevnice. Psycholožka Lenka Čadová má za to, že jim chybí vojna. Dlouhá léta totiž sloužila jako jakýsi předěl - poté se mladí muži často stěhovali od rodičů pryč a živili se sami.
"Vojna vlastně nahrazovala iniciační rituály, které existují ve většině kultur a jasně oddělují dětství a dospělost," míní psycholožka. Podle ní se čeští mladí muži - a samozřejmě i dívky - nacházejí svým lpěním na domově někde uprostřed. Zatímco na západ a na sever od nás jsou stejně staří lidé mnohem samostatnější a i na studiích se živí sami, na jih a východ je tomu přesně naopak.
