"Můj táta vždycky říkal, že brečet na veřejnosti je společensky nepřípustné," říká pětadvacetiletá Marta z Olomouce. "Já si ale myslím, že dnes už lidi přemýšlí jinak. Žijeme ostatně v takovém stresu, že se to stává skoro všem. I já jsem se už v práci rozbrečela kvůli hlouposti. A zjistila jsem, že se potom vlastně cítím líp. Ulevilo se mi."
Pozitivní účinky takové "úlevy" zdůrazňuje i Kanaďanka Mary Kurusová, která se specializuje na léčbu psychosomatických problémů. "Emoce, které si neprožijeme a neuvolníme je, mohou způsobit i vážné a chronické choroby," shrnuje základ svého přesvědčení.
Skrývat emoce je nezdravé
"V dnešní době je velmi důležité být takzvaně korektní, nebýt v rozporu s tím, jak myslí a jednají ostatní. V západním světě to znamená mimo jiné nedávat najevo negativní emoce, alespoň ne na veřejnosti," říká Mary Kurusová. Podle ní je takové chování považováno za neschopnost ovládat své emoce. Je to znamení slabosti.
"Společnost nás učí, abychom své emoce skrývali, styděli se za ně, báli se jich," tvrdí psycholožka. "Pravda je ale taková, že je všichni máme a musíme se s nimi naučit žít. To znamená také je uvolňovat - ale ne jen tím, že o nich budeme mluvit. Myslím, že trávíme zbytečně moc času tím, že své pocity popisujeme, místo abychom je prostě cítili."
Nebojte se plakat v práci
Možná teď říkáte, že to všechno vypadá na papíře moc hezky, ale realita tak jednoduše nefunguje. Nemůžete přece plakat před svými podřízenými. Nebo nechcete být jako ti lidé, co na sebe pokřikují v supermarketu.
Podle všeho neexistuje jednoznačná odpověď, Mary Kurusová ale radí: "Nebojte se ztratit na chvíli kontrolu a dát svým emocím průchod. Nebojte se plakat. Můžete tak předejít spoustě problémů nejen psychického, ale i tělesného rázu, které vznikají blokováním a potlačováním vlastních pocitů."
Nejlepším řešením pro naše místo a dobu by mohl být kompromis. Nemusíte být striktní, ale ani se nemusíte chovat jako úplní šílenci. Ideální bude chovat se přirozeně, své emoce nepotlačovat, ale ani nepropadat hysterii.
Třeba přijde i happy end
Kurusová dokonce svým pacientům doporučuje, aby si šli čas od času zakřičet do parku, aby se zbavili frustrace. Ještě nikdy jste si nepoplakali na veřejnosti? Příště to zkuste.
Třeba se stanete účastníky scény jako z romantické komedie a váš život nabere nový směr. Tak jako se to stalo mojí kamarádce, která jednou jela v tramvaji z nepovedené zkoušky, zmoklá a uplakaná. Z mladíka, který jí nabídl kapesník, se vyklubalo rande a z něj dnes už čtyřletý vztah.
