Kdyby se někdo pokusil publikovat zákony přitažlivosti, jakou by asi měly podobu? Byl by to román s kýčovitou zápletkou, oficiální dokument plný paragrafů nebo jen občasník s návody podobný magazínu o vaření?
Vzhledem k tomu, co již o těchto zásadních pravidlech víme, jejich žánr by se nejspíš zařadil mezi komiksy, kterým se všichni smějí, ale nikdo jim nerozumí. Vždyť právě v poslední době se například zjistilo, že nás přitahují muži, kteří obdivují své otce, mají široký obličej nebo "voňavý" pot.
Studie, která vzešla z německé univerzity v Saarlandu, připisuje k zákonům přitažlivosti novou kapitolu. Tentokrát však poněkud v jiném duchu. Zveřejněné výsledky totiž potvrdily, že s pravidly při výběru partnerů dokáže výrazně zamíchat stres.
Stres mění výběr partnera
Vědci na zmíněné univerzitě sledovali reakce padesáti mužů, kteří si prohlíželi erotické fotografie asi třiceti žen. Do výzkumu však vědci zapojili zajímavou metodu. Muži měli určit, které ženy je přitahují, a to za dvou odlišných podmínek. Při prvním výběru muži své ruce ponořili do příjemně teplé vody, při tom dalším však teplou vodu nahradila voda až bolestivě ledová. Měření jasně prokázalo, že studená voda zvýšila krevní tlak i hladinu stresového hormonu kortizolu.
Když byli testovaní muži "v pohodě", vybírali si z fotografií ženy, které se jim nejvíce podobaly. Takové počínání respondentů vědce rozhodně nepřekvapilo. Již dřívější studie totiž prokázaly, že si tradičně vybíráme sobě geneticky blízké partnery. Jakmile však muže rozhodila nepříjemná ledová tekutina, jejich výběr se změnil. Za stresových podmínek se staly hlavním lákadlem ženy, které se od nich výrazně odlišovaly.
Pokřivený úsudek?
Je otázkou, do jaké míry bychom zjištění celého výzkumu měli brát vážně. V podstatě si padesát kluků v jedné místnosti prohlíželo hanbaté časopisy a přitom si střídavě namáčelo ruce v podivných tekutinách. Navíc je obecně známo, že studená voda mužům příliš nevyhovuje a že v důsledku ochromení některých části těla se jim mohl výrazně pokřivit úsudek.
Vedoucí projektu, doktorka Johanna Lass-Hennemannová, komentuje výsledky výzkumu střízlivě: "Když je jedinec ve stresu či v jinak nepříjemné situaci, vyhledává partnery, kteří by k řešení problému přispěli odlišným přístupem, kteří by prostě byli jiní. Výběrem protikladů stresaři rovněž usilují o novou dávku genů, která by jejich budoucí potomky dokázala na podobné situace lépe připravit."
Nevěra jako genetická příležitost
Zajímavé je také zjištění, že muži, kteří jsou ve stresu, zaznamenávají více krátkodobých vztahů než ti odpočatí. Důvodem jsou údajně opět genetické instinkty. Vynervovaný mozek posílá tělu signály, že je v ohrožení - a to se okamžitě snaží postarat o navázání genetické linie. A samozřejmě, čím více takových příležitostí se muži naskytne, tím větší je jistota v zachování rodu.
Skvělé. Mužská nevěra tímto dostala status "genetické příležitosti" a všichni vystresovaní muži (což je dnes v podstatě každý) budou mít nyní v ruce geniální argument: "Já za to nemůžu, byl jsem v nebezpečí života, tak jsem se pokoušel zachránit alespoň své budoucí děti."
Stres a studená voda
Z lehké nadsázky nás však může snadno vyvést zkušenost osmadvacetileté Heleny. "Chodili jsme s Milanem pět let. Vše fungovalo skvěle, než Milan dostal novou práci. Byla to pozice jeho snů, ale měl toho tolik, že musel pracovat v noci i během víkendů. Byl často nervózní a podrážděný a já ho nakonec přemluvila, ať dá výpověď. Dnes Milan pracuje jinde, ale se mnou také nechodí. Přiznal se mi totiž, že během své adrenalinové pracovní zkušenosti vystřídal hned tři milenky."
Můžeme se nyní jen dohadovat, jestli hlavní příčinou Milanova chování byla snaha o zachování genetické linie. Také nevíme, zda jeho milenky byly zásadně odlišné, jestli se řadily mezi jeho absolutní protiklady. Z uvedeného výzkumu však vyplývá jedno zásadní zjištění, které lze snadno aplikovat v praxi: stres a studená voda mužům jednoznačně nesvědčí.
