Deprese zahrnuje celou škálu pocitů a stavů, takže se jednak těžko diagnostikuje a za druhé snadno podcení. Jestli začínáte číst tenhle článek s pocitem, že ten, kdo bere antidepresiva na cokoliv slabšího, než jsou sebevražedné sklony, je slaboch a dámička, tak doufám, že vás aspoň trochu znejistím.
"Vždycky jsem si myslela, že ten, kdo má deprese, pořád brečí a je mu smutno. U mě to ale bylo jinak. Naprostý nedostatek energie, apatie, nechuť k sociálním kontaktům: kolik mailů se mi nahromadilo, kolik telefonátů jsem nebrala!" vypráví čtyřicetiletá Moravačka Olga. "Přepadaly mě neodůvodněné záchvaty paniky, vynechávala mi paměť, nemohla jsem se soustředit a kvůli špatné imunitě jsem byla prakticky pořád nemocná."
Psychoterapeutka, ke které se šla poradit, jí doporučila antidepresiva. Od kamarádek, které si v různých životních krizích také vypomohly práškem, měla jen samá pozitivní hlášení, tak souhlasila. Momentálně je dva týdny na citalopramu a od desátého dne užívání cítí znatelnou úlevu.
Co způsobilo sportovní, veselé a společenské Olze takové problémy? "Jsem čerstvě po čtyřicátých narozeninách, nemám děti ani rodinu, pracuju 16 hodin denně, z nedostatku pohybu jsem nabrala 15 kilo navíc a můj přítel je vážně nemocný. To je tak v kostce."
Poměrně velká kostka. Řeklo by se, že když necháte svůj život dojít tak daleko do slepé uličky, že se pak nemůžete divit. Jenže to je většinou vidět jen zvenčí. Špatné změny se nám dějí postupně a my samy je zpozorujeme až ve chvíli, kdy přerostou únosnou mez a organismus vyšle varovný signál. Třeba ve formě lehčí deprese.
Neviditelná nálož
Druhý případ je o rok starší Daniela, které se z pohledu rodiny nebo kamarádek nic dramatického nedělo. K užívání antidepresiv přispělo komplikované dětství, které ve své hlavě zametla až dozadu.
Před třemi lety se přestěhovala s manželem a dvěma zdravými a chytrými dětmi do nového domu, a protože její muž vydělával dost, zůstala doma, i když byly obě děti ve školce a posléze ve škole. Jenže, a to prostě zvenku vidět není, vinou porouchaného vztahu se svojí matkou trpěla pocitem, že sama jako máma selhává.
Přímý zásah
Třetí a poslední příběh zastupuje všechny ženy, které se pomocí prášků na deprese vyrovnávají s životními ranami.
"Antidepresiva jsem v životě brala dvakrát. Poprvé, když mi umírala máma, já měla roční dítě, táta se hroutil a manžel musel chodit do práce." Pětatřicetiletá Markéta v té době užívala neurol nebo diazepam: "Zobnete, zapijete, počkáte pět minut. Efekt je okamžitý. Když tohle trápení skončilo, už jsem prášky nepotřebovala a jela dál jako motorová myš. Pak mi doktoři sdělili, že moje druhé dítě je vážně nemocné. Brečela jsem tak dlouho, až mi kamarádka lékařka řekla, že se na mě nedá koukat a na co čekám."
Víte, co jíte?Když přijde řeč na antidepresiva, doslechnete se spoustu mýtů. K faktům se automaticky lepí i názory lidí, takže pro jedny jsou jed, pro druhé božská mana. Proto nám o nich základní informace podá psychiatrička MUDr. Petra Holanová. CO JSOU VLASTNĚ ANTIDEPRESIVA? JAKÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY U NICH HROZÍ? ZA JAK DLOUHO ZABEROU A JAK DLOUHO JE MUSÍME BRÁT? |
Chemie lopatou?
Monstrózní množství u nás zkonzumovaných anitdepresiv ale signalizuje problém. Přestože život není peříčko a moderní doba je na psychiku náročná, není těch prášků nějak moc? Nepředepisují je doktoři příliš snadno a na požádání? Neříkáme si o ně ve chvíli, kdy bychom to ještě zvládly, ale protože 'zobe' celý Hollywood a navrch půlka kamarádek, tak proč ne i já?
Je plně na lékaři nebo lékařce, aby poznal nebo poznala, kdo je zralý na léky proti depresím. "Pacienti, kterým antidepresiva předepíšu, jsou nervově labilnější než ostatní lidé, jsou slabší povahy s malým sebevědomím a introverti."
Pražská lékařka Kristina nechce házet všechny do jednoho pytle, ale v její ordinaci tomu tak prý je. "Nepozná se to hned, navenek jsou to silné osobnosti, ale nakonec vždycky objevíme problém, který trvá dlouho a roste jako kynuté těsto. Utlačuje racionální myšlení, až je nakonec ten člověk neschopný věcného řešení problému."
A co říká na hypotézu, že lékaři předepisují antidepresiva příliš snadno? "Samozřejmě nejdřív nabídnu pacientce pomoc psychologa, ale většinou chtějí rychlé řešení. Takže to dobře zvážím, a pokud je to adekvátní, prášky předepíšu." Což by znamenalo, že důvod vysokého prodeje antidepresiv je u nás, pacientek. My si o ně aktivně říkáme.
Zobu, no a?
Přestože spotřeba antidepresiv roste, ještě pořád je nepřijímáme jako třeba léky na bolesti. Jsou pořád zahalená částečně do pohrdání (Kdybys radši naštípala fůru dříví, bylo by po špatný náladě.) nebo odstupu (Jsi blázen? Nejsi nebezpečná?).
"Patřím mezi lidi, kteří otevřeně a bez skrupulí přiznávají, že berou prášky na deprese. Uvědomuju si, jak strašně mi bylo před tím a jak dobře mi je teď. Nechápu, proč bych měla tutlat, co mi pomohlo," říká Daniela, o které už byla řeč. "Reakce jsou různé. Někdo je překvapený, protože já jsem nevypadala ani nevypadám na oběť životních nejistot. Tělo klame. Někdo je rád, že je mi lépe, a někdo to bere s despektem, že jsem měla svoje problémy zvládnout silou vůle."
Rychlá pomoc
Postoj těch, které nezobou, je jasný: Je to zbytečné, stačí si život lépe zorganizovat zvládnout se dá všechno. Argument z druhé strany zní: Když vím, že už nemůžu, tak nač se mám dál trápit?
Proč se tyhle dvě skupiny nikdy nepochopí? Protože, přesně v duchu přísloví, sytý hladovému nevěří. My, které nezobeme, jsme nikdy nebyly v takovém stavu, aby nás to dohnalo k psychiatrovi.
Pojďte si povídat do KavárničkyJak bojovat se stresem a problémy? Máte lepší návod než pilule? Přidejte se k diskusi zde.  |
Což může být způsobeno faktem, že náš život je snadný (jak argumentují 'zobačky'), může to být i tím, že jsme psychicky odolnější (což si o sobě myslíme my samy), ale já si dovolím ještě jednu hypotézu.
Je bez debat, že musíme zvládnout hodně. Ale je taky pravda, že většinu svého nákladu si na záda vážeme samy. Tudíž stačí něco odhodit. To si ale uvědomíme jen tehdy, pokud nejsme ve svých problémech ponořené až po bradu.
Pointa? Důležitá je prevence. Postavte se k hrozící epidemii depresí podobně jako k chřipce a braňte se předem. Nenechte se nikým a ničím dusit ani okrádat o radost ze života. Když pak přijde opravdu velká rána, můžete se na antidepresiva obrátit jako na přítele v nouzi, nechat si pomoct a pak jít zase sama dál. Tak by se ke všem těm 'veselým pilulkám' asi mělo přistupovat, abychom je brzy nejedli jako chleba.
"Zobete" antidepresiva?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 13. dubna 2011. Anketa je uzavřena.
