Skutečnost, že se rozvádí téměř polovina uzavřených manželství, je alarmující. Ale jistotu, že budeme patřit do té lepší poloviny, nám může poskytnout leda až sám další život. Volba partnera, místo, kde žijeme, věk, sociální postavení, vzdělání, to vše jsou faktory, které do jisté míry naši budoucnost ovlivňují, ale ani v nejmenším se na ně nedá spolehnout.
Statistika rozvodovosti v ČR(počet rozvodů v daném roce) 1997 – 32 465 Poznámka: Rozvody sice opticky klesají, ale stejně klesá i počet sňatků, takže stále vychází smutný poměr jeden rozvod na necelá dvě manželství. Zdroj: ČSÚ |
Pokud naše zodpovědnost k životu a míra tolerance není obdobná s tou partnerovou, dříve či později se můžeme zamotat do spletitého soukolí, na jehož konci pak obvykle bývá síň místně příslušného soudu. Když se přidají finanční problémy, rozdílné názory na výchovu dětí, odlišnost povah a sociálních postojů nebo snad nedejbože hormony, na průšvih je úspěšně zaděláno.
Soužití s mimozemšťanem
Zvykly jsme si říkat, že muži pocházejí z jiné planety, podobně nahlížejí i oni na nás. Ale tahle odlišnost není jen legrační téma pro povídání mezi námi děvčaty, nýbrž i možná příčina mnoha zásadních (a nutno podotknout, že obvykle naprosto zbytečných) konfliktů.
Často také partnera získáme už v "pokažené" verzi. To tehdy, když se na něm podepsala nevhodná výchova jeho matky, nebo ho trvale poznamenaly vývojové excesy z postpubertálního období. S očima zastřenýma závojem nekritického zamilování (a později závojem svatebním) nedokážeme závady odhalit včas. A na pozdější reklamaci už může brát zřetel opět jen soud.
Hanebný nevěrník
Nejsmutnější a pravděpodobně nejvíce bolestná je zrada. Ano, to je ta situace, kdy náš věrný a milující manžel jednoho dne neukočíruje svoje hormonální pochody a rozhodne se vylepšit svoje partnerství. V počítačové terminologii zní "upgrade" celkem nevinně a možná je i pochopitelný a žádoucí... V našem případě se ale jedná o tvrdou a dost násilně podanou výměnu, kdy použitou a vyhozenou součástkou jsme my samotné.
Boj o záchranu vztahu je v dané situaci nejistým pokusem, jehož úspěšnost je přímo úměrná nastaveným pravidlům. Trojnásobná mamina s opuchlýma očima, deseti kily navíc a rozhledem, jenž končí na nejbližším pískovišti či v leporelu s kačenkami, má výrazně ztíženou pozici oproti úspěšné manažerce ve značkovém kostýmku velikosti 36 s vlastním vozem.
Nutno podotknout, že tu druhou pánové opouštějí obvykle méně často. Ovšem pokud už tak učiní, překvapivě zhusta právě pro opuchlou maminu, která sedí doma a vaří jim teplé večeře, místo aby honila kariéru po světě. Dá se najít optimální kompromis?
Marcela, 36 let, referentka"Manžel mě s dcerou poslal na drahou dovolenou a místo přivítání na mě po návratu čekala žádost o rozvod. Se skutečností, že má mladší přítelkyni, jsem se těžko srovnávala dalšího půl roku. Nejvíc smutná je ovšem skutečnost, že když byl manžel bez práce, já jsem živila rodinu. A tam, kde je dnes, se dostal také jen díky mně..." |
Velká láska se může změnit v nezájem nebo dokonce ve velkou nenávist...
Zadrhnuté soukolí
Někde uprostřed se nachází vzájemné vyhoření vztahu. V ideálním případě se na nesouladu oba partneři shodnou a rozumně se domluví, co s tím dál. Pro vaše uklidnění: ideální případy nejsou. Když manželé v běhu doby zjistí, že jim to zkrátka někde drhne, obvykle začne boj o pozice. Ten mírnější, rozumnější a tolerantnější partner v takové situaci těžce ztrácí, protože vítězí právě ten druhý.
pojďte si povídat do kavárničkyProžíváte právě krizi vztahu? Rozvádíte se, rozcházíte se, zjistila jste, že má jinou? I na toto téma se právě teď diskutuje v naší virtuální kavárničce. Připojte se do debaty ZDE.  Kavárnička U Oněnky |
"Ponecháme-li své chování v manželství přirozeným a samovolným postupům, pak se na prvním rozcestí v lese pohádáme, na dalších se postupně rozhádáme do takového stupně vzájemného nepřátelství, že nastane rozvrat soužití a zánik vztahu," upozorňuje nestor manželského poradenství Miroslav Plzák v knize Gordické uzly rovnoprávného párového dorozumívání. "Za přirozených podmínek, kdy do organizace manželství nezasáhneme zdravým a poučeným rozumem, je manželství neřešitelné."
Pokud se přidá navíc ještě agresivita (a to bohužel obvykle na straně fyzicky silnějšího muže), jediným řešením je bič a pryč, protože z této situace nic dobrého nekouká.
Michaela, 43 let, manažerka"Že nám to doma neklape, jsem cítila delší dobu. Nevracela jsem se tam s radostí. Když mi manžel navrhnul, abychom se rozešli, byla to skoro úleva. Odstěhoval se a dohodli jsme se na střídavé výchově. Pak jsem u soudu zjistila, že manžel podal žádost o svěření syna výhradně do svojí péče. Boj trval dva roky, byl poměrně nechutný a dost mě psychicky vysílil..." |
Nový princ
Nejpříjemnější (dá-li se to tak nazvat) příčinou k rozvodu je skutečnost, že se samy znovu zamilujeme. Ať už objevíme vášnivého milovníka (když náš manžel doma usíná u večerních zpráv a za předehru považuje odložení spodního prádla), zručného domácího kutila (kdy ten náš doma se umí leda praštit kladivem do prstu u nohy), udatného sportovce (který hravě přeplave La Manche i sjede Hahnenkamm, zatímco právoplatný manžel nedohoní ani autobus) nebo vzorného vychovatele (v kontrastu s hospodským povalečem, ze kterého sotva vyrazíme po výplatě pár korun na složenky), vždy je třeba pomýšlet na důsledky našeho kroku. A také zvážit, zda růžové brýle nezakrývají skutečnou realitu, díky čemuž se za pár týdnů, měsíců či let můžeme ocitnout přesně tam, kde už jsme dnes.
Petra, 34 let, na mateřské"Můj muž byl líný a neustále mi zahýbal, na což jsem přišla bohužel až po narození syna. Po návratu do práce jsem potkala kolegu, který byl pozorný, pracovitý, milý, zkrátka jeho pravý opak. Požádala jsem o rozvod a lakovala si lepší budoucnost. Chvíli to tak opravdu vypadalo. Ale teď jsem znovu doma s miminkem, musím dělat úplně všechno a navíc jsem zjistila, že i můj přítel mi byl nevěrný. Tak nevím, jestli jsem si vlastně pomohla..." |
Když už tedy jakákoliv výše zmíněná situace nastane a za naším manželstvím je opravdu nezbytné udělat velký kříž, čeká nás běh na dlouhou trať. I sebelépe psychicky odolnou a odhodlanou Amazonku toto nelehké období bude stát spoustu nervů a jen zcela výjimečně z něj odejde bez šrámu na duši.
Už se tolik nepotřebujeme?
"Hlavním měřítkem, podle kterého si vybíráme partnera, jsou city a zamilovanost. Líbí se nám, je nám s ním dobře. Jenže vztah i partner se mění, vyvíjí se, nemůže nikdy zůstat stále stejný. Pokud na změny nejsme připraveni, neumíme realitu přijmout," říká psycholožka Marta Boučková. "Takže jakmile nám přestane být dobře, ztrácíme pocit zamilovanosti, ztrácíme možnost vztah dál řešit."
Dnešní doba nám podle ní navíc dává větší možnost vlastního rozhodování, nemáme tak vysoké ekonomické a společenské vazby, jako tomu bylo v minulosti. To se týká i vztahů. Je potom mnohem jednodušší vztah ukončit. A to na obou stranách.
