Prásknutí dveří vám ještě teď zvoní v uších. Hřbetem ruky si setřete slzy z tváře, aby vám černé stopy od údajně voděodolné řasenky nespojily rty s lítostivýma očima. Konejšivě si vložíte hlavu do dlaní a pozorně nasloucháte, co se děje ve vedlejším pokoji.
Proč se začal hádat? Chtěl mi ublížit? Nezáleží na tom, co řekl, ale jak! Chvíli přešlapujete před zavřenými dveřmi a sledujete stíny, které vás dohání stejně rychle jako vaše svědomí. Byla to moje chyba, nakonec usoudíte a se zatajeným dechem přemýšlíte, jaké bude mít tento příběh pokračování. Jedno je jasné: kdo chce happy end, musí se omluvit.
Omlouváme se častěji
Zoufalé esemesky, uplakané vzkazy na ledničce, důkladně vyžehlené košile. Je mnoho způsobů, jakými se omlouváme. Prosíme, žadoníme, pláčeme a škemráme. Hlavně aby vše zase bylo v pořádku. Omluva je pro nás prostředkem, jak ve vztahu udržet stálou harmonii a zajistit, aby v něm oba byli spokojeni. Otázkou však zůstává, jestli k tomu (naši) muži přistupují stejně…
Podle nedávné studie, která byla provedena na Univerzitě Waterloo v kanadském Ontariu, se totiž omlouváme mnohem častěji než naše silnější polovičky. V čem to vězí? Nemají snad muži slovo "promiň" ve svém rejstříku? Nebo prostě jen neradi přiznávají chyby?
Muži se umí omluvit
Navzdory očekávání a snad i obecné představě se muži opravdu zvládnou omluvit. "Muži se nevyhýbají omluvě proto, že by nechtěli přijmout odpovědnost za své nepříjemné chování, nebo že se obávají, aby tím neodkryli svou slabší stránku," míní doktorka sociální psychologie Karina Schumanová.
Proč nám tedy připadá, že repliku: "Mrzí mě to, to jsem přehnal" můžeme slyšet z mužských úst pouze v argentinských telenovelách?
Výsledky zmiňované studie mají zdánlivě jednoduché vysvětlení: muži ve svém (pro nás urážlivém) chování často chyby vůbec nevidí. "Když si muž myslí, že opravdu udělal něco špatně, omluví se. Potíž je v tom, že k takovému zjištění dochází méně často než jeho slabší polovička," vysvětluje doktorka Schumanová.
Navštivte Kavárničku u OněnkyPojďte se svěřit, poradit nebo si jen tak popovídat s ostatními čtenářkami.  Oněnka |
Mars a Venuše
O odlišných perspektivách muže a ženy by mohla přednášet jednatřicetiletá Sandra: "Jednou jsem se rozhodla manžela mile překvapit. Odešla jsem z práce dřív, abych doma pořádně uklidila a připravila teplou večeři. Vášnivým polibkem jsem muže uvítala mezi dveřmi a pozvala ho dál do provoněného domova. Jeho nadšení však nebylo ani z poloviny takové, v jaké jsem doufala. Pohodil kabát na křeslo a ani si nevšiml, co všechno se v bytě změnilo. Tolik úsilí a všechno nadarmo. Ošklivě jsme se pohádali. Copak nechápe, proč se trápím? Vždyť mu musí být jasné, co udělal špatně! Namísto toho, abychom dospěli k vzájemnému pochopení, mi to při pohledu na jeho nechápavý výraz konečně došlo: jasné mu není vůbec nic."
Rozhovor místo výčitek
Jestli se Sandra nakonec omluvila, už nevíme. Její příběh však podtrhují slova doktorky Schumanové: "Velmi často se může stát, že muž a žena vnímají konfliktní situaci odlišně. Před tím, než se partneři začnou vzájemně obviňovat, měli by především znát pohled toho druhého. Nikdo neumí číst myšlenky a ani se konkrétně vcítit do emocí svého partnera. Zapracováním na partnerské komunikaci a způsobu sdělování svých pocitů se můžete vyhnout jak hádce, tak omluvám."
Řekněte to!
Zapomeňte na argentinské telenovely a místo omluv si s partnerem naservírujte pořádnou porci upřímnosti. Nepřemýšlejte o tom, jak správně říct "promiň", ale spíš se snažte takovým situacím předcházet. A když už dojde na pořádnou hádku, neomlouvejte se. Existuje přece mnohem příjemnější způsob, jak se udobřit.
