Linda Lindová z Plzně nám poslala vánoční příběh, který se v její rodině vypráví každý rok už pěkně dlouho...
1. místo: Vánoční úklid se nemá přehánět
Tento příběh se odehrál ještě dlouho před revolucí, když žila moje prababička. Celá rodina žila v západočeském Tachově v bytovce a o vánočním čase se všichni chtě nechtě museli zapojit do prababičkou dirigované detailní debordelizace bytu.
Při této akci se špendlíkem vyškrabávaly dírky po špendlících a olizovaly trámy, dokud nebyl čas usednout ke štědrovečerní tabuli. Všichni si s usednutím oddychli, že mají letošní úklid za sebou.
Rodina se s úlevou sešla u stolu, aby si popřála dobrou chuť, avšak prababička ulpěla pohledem na skleněném lustru, který visel hned nad tabulí. Všimla si totiž, že není utřený. Po pár minutách přemlouvání, aby nechala lustr být a najedla se, se jala šplhat na židli s mokrým hadrem, aby zkázu napravila.
Jakmile se ale dotkla rozpáleného lustru mokrou utěrkou, ozvala se rána a... tma! Téměř okamžitě se pak na chodbě začaly ozývat hlasy pobouřených nájemníků, kteří byli šokováni nastalou tmou, jež zahalila celý dům.
Rodina tedy vyšla ven, a aby zabránila spolubydlícím ve zjištění, že za karambolem je naše prababička, jala se rozpoutávat divokou diskuzi s ostatními nájemníky na téma kritika komunistického vládního systému, který je tak necitelný, že vypne proud i na Štědrý den.
Nikdo z rodiny včetně prababičky se před ostatními obyvateli domu o skutečné příčině už nikdy nezmínili.
Další příběhy zveřejníme v sobotu a v neděli.
