Situace dnešního rodiče je nelehká. Pokud si s počítačem zrovna netyká, může se snadno stát, že se ve virtuálním světě, kde je jeho dítě jako doma, docela ztratí. Ani to jej však nezbavuje zodpovědnosti za to, jak a s čím nebo kým jeho potomek tráví většinu svého volného času.
"On hraje něco s autama," mávneme rukou nad synem přilepeným k monitoru počítače a jsme vlastně rádi, že sedí doma, nezlobí a netoulá se nikde s partou. Jenže možná nás v tu chvíli ani nenapadne, že i v relativním bezpečí domova se naše dítě může dostat do nepříjemných či nebezpečných situací, které je mohou negativně ovlivnit nebo dokonce ohrozit.
Realita vs. magický dětský svět
"Schválně, zkuste si zadat do vyhledávače název hry, kterou vaše dítě hraje, a něco si o ní zjistěte. Možná se budete divit nebo vám dokonce bude špatně od žaludku," upozorňuje psycholog Jiří Štěpo, který se svou kolegyní Pavlou Blatnou prostřednictvím semináře Virtuální světy našich dětí otvírá rodičům oči. "Myslím, že to hodně podceňují. Kdyby věděli, s čím jejich děti tráví čas, tak by určitě zasáhli."
Co na tom, že jsou hry označené jako do 18 let nevhodné, když dneska si člověk může všechno stáhnout na internetu nebo přepálit od kamarádů? Takže není výjimkou, že i desetileté a mladší děti hrají hry plné násilí, vulgarity a sexu a to nejen sólo, ale také v on-line komunitě dospělých pařanů.
"Ty děti pak mají problémy s usínáním, trápí je noční můry, špatně se soustředí nebo reagují agresivně," vyjmenovává psycholog možné důsledky vysedávání u počítačových her. Když si jdete ven zahrát fotbal nebo brnkáte na kytaru, tak přitom relaxujete. Ale hodiny strávené hraním věkově nepřiměřených strategických her nebo stříleček malého hráče stresu nezbaví a navíc podporují nevhodné vzorce chování.
"Děti na rozdíl od nás dospělých nedovedou odlišovat realitu od dětského magického světa," říká Jiří Štěpo. "A to riziko je tím větší, čím je hra podobnější skutečnosti. Když někoho zabíjíte vesmírnou zbraní, tak i dítě dokáže docela dobře rozlišit, že je to hra. Ale když hráč řeší situaci tím, že někoho škrtí nebo bodne dýkou, tam už je hranice toho, že je to jen jako, méně zřetelná."
"Pokud je mi známo, žádná vědecká studie dosud neprokázala souvislosti mezi dětskou agresivitou a tím, na co se dané děti dívají v televizi nebo co hrají na počítači," říká k tomu viceprezident Asociace herního průmyslu ČR Martin Bach. "Stejně tak ale nebyl jasně prokázán opak. Takže je patrné, že odborníci se na této otázce nejsou schopni zatím shodnout. Můžeme mít tedy jenom názor. Podle toho mého není v běžně přístupných (tedy ne označených jako "pro dospělé") televizních programech nebo hrách více násilí než v běžném životě nebo třeba ve zpravodajství."
Víte, co hraje vaše dítě?
Jak tedy mohou rodiče zabránit tomu, aby byly jejich děti při hraní počítačových her vystaveny negativnímu, násilnému či sexuálnímu obsahu? Stejně jako dětský psycholog, i Martin Bach z herní asociace doporučuje, aby se aktivně zajímali o to, co jejich děti hrají. "Stejně jako nenechají dívat své dítě na televizi po desáté hodině nebo jít do kina na jakýkoliv film, i v případě her je nutné stanovit hranice," upozorňuje.
"A to jak v době, kterou mohou děti u her trávit, tak ve výběru titulů. Rozhodně doporučuji přístup, který podle průzkumů asociace ESA provozuje takřka polovina rodičů v USA. Ti uvádějí, že alespoň jednou týdně hrají společně se svými dětmi. Dívají se, jak jejich děti hrají, nechají si vysvětlovat věci kolem dané hry a podobně. Přiblíží se tak zájmům dítěte a zároveň získávají větší přehled o tom, co dítě hraje."
Jestliže rodič sám není aktivním hráčem a v nabídce her se neorientuje, může podle viceprezidenta Asociace herního průmyslu najít všechny důležité informace přímo na obalu. "Prvním vodítkem toho, zda je hra vhodná pro vaše dítě, by měl být údaj na krabici hry, takzvaný PEGI rating," vysvětluje.
"Jde o číslo, označující doporučený minimální věk dítěte pro hraní označené hry. PEGI rating používá pět základních a obecně srozumitelných členění: 3+, 7+, 12+, 16+ a 18+. Další podrobnosti týkající se samotného obsahu hry najdete na zadní části krabice, kde je ikonami vyznačena například přítomnost násilí, vulgarit a podobně." Pokud nemáte k dispozici originální balení hry, můžete informace o všech dostupných titulech najít na oficiálních stránkách PEGI. K dispozici je i aplikace pro iPhone, která obsahuje kompletní databázi hodnocení.
České děti v síti
Virtuální svět našich dětí se však zdaleka neomezuje na prostředí počítačových her. Většina z nich je na internetu jako doma. Podle posledního evropského výzkumu zaměřeného na rizika číhající na nezletilé uživatele internetu patří české děti a dospívající v Evropě k těm digitálně nejvzdělanějším. Překonali je jen vrstevníci z Finska, Slovinska, Holandska a Estonska. Pro ilustraci jen několik čísel: tři čtvrtiny českých dětí ve věku od 9 do 16 let používají internet denně nebo skoro každý den, 72% má profil na některé ze sociálních sítí, 29% se na webu setkalo s pornografií a 42% mělo kontakt s člověkem, se kterým se seznámily ve virtuálním prostředí.
"Celkově se ukazuje, že české děti a dospívající vykazují podobně jako jejich vrstevníci ze Švédska a Estonska poměrně liberální a intenzivní přístup k internetu, který je vystavuje potenciálně vyšším rizikům. Na druhou stranu jsou také nadprůměrní ve schopnostech internet užívat a rizikům tak i čelit," konstatuje zpráva EU Kids Online.
Na druhou stranu: děti jsou děti a mnohá rizika si neuvědomují nebo ignorují. Jsou to tedy právě rodiče, kdo mají jejich bezpečí ve svých rukou a dobrá zpráva je, že svým přístupem mohou hodně ovlivnit. Chce to jen zajímat se o to, jak moje dítě tráví čas a vnímat, jak se chová. Nemůžeme mu celý den stát za zadkem a hlídat, co dělá, ale můžeme mu poskytnout všechny důležité informace.
co jako rodič můžete udělat?Komunikujte – od malička si o všem s dítětem povídejte (přiměřeně jeho věku), žádné téma by nemělo být tabu. Rozebírejte spolu i rizika internetu a diskutujte o obsahu počítačových her.
Prožijte to také – zahrajte si počítačovou hru, kterou chce hrát nebo hraje vaše dítě. Navštivte stránky, kam chodí. Staňte se jeho přítelem na Facebooku.
Nastavte pravidla a dbejte na jejich dodržování – dítě potřebuje hranice, přehnaně liberální výchova není zdrojem jeho sebevědomí, ale naopak nejistoty a úzkosti. Co se týče her a internetu, dbejte na to, aby se nestaly pro dítě jedinou nebo převažující náplní volného času.
Umístěte počítat na místě přístupném celé rodině - neposkytujte dítěti možnost porušovat pravidla tím, že mu dáte počítač k neomezenému užívání.
Naučte dítě, jak se ve virtuálním světě bezpečně chovat – nesdělovat osobní data, informace, adresy, nesdílet fotky, nescházet se sám s lidmi, které zná pouze on-line.
Vzdělávejte se – snažte se mít přehled, jak vaše dítě tráví čas na počítači, sledujte, co je v této oblasti nového. Užitečné rady a informace najdete mj. na speciálních webech, které se zabývají bezpečností virtuálního světa.
Buďte o krok napřed – možná je vaše dítě počítačově zdatnější než vy, ale vy můžete využít různé technické nástroje. Sledujte historii navštívených stránek, omezte přístup k určitým datům, nedovolte instalovat software bez vašeho vědomí, blokujte nedovolený obsah, používejte rodičovský zámek... Pokud si nevíte rady, poraďte se s odborníky. |
Kde hledat informace?
www.pegionline.cz
