Dceři Anetě je 19 let. Studuje na hotelové škole v posledním ročníku a čeká ji maturita. Aneta s učením nikdy neměla žádné problémy. S manželem jsme chtěli, aby studovala gymnázium a potom vysokou školu. Ona si ale prosadila hotelovku. Na vysokou prý může jít i z ní a aspoň nebude mít jen všeobecné vzdělání.
Začalo to prvním přespáním
Dcera je bezproblémové dítě. Až na pár hádek, kdy měla pocit, že ji příliš omezujeme, proběhlo její pubertální období celkem v pohodě.
Před zhruba tři čtvrtě rokem se Aneta seznámila s Jirkou. Asi dva měsíce nám ho tajila a pak zničehonic prohlásila, že o víkendu přespí u svého přítele. Tušila jsem, že někoho má. Každý večer dlouho telefonovala a když jsem se jí zeptala s kým, odpověděla, že s Jirkou. Kdykoliv někam šla s kamarády, byl tam i Jirka. Takže mě její přiznání, že s někým chodí, nepřekvapilo, ale že k němu jde na noc, to mě přeci jen zaskočilo. Také jsem jí to řekla, ale ona odpověděla, že spolu chodí už několik týdnů, je jí 18 a já jí vlastně nemohu nic zakazovat.
Zakázat jsem jí to nechtěla, ale o Jirkovi jsem se chtěla dozvědět víc. Je o dva roky starší, má maturitu a už si vydělává. Na vysokou se mu nechtělo. A protože ho práce baví (pracuje jako správce sítě v menším podniku) a vydělává si docela slušné peníze, studia nemá v plánu ani nadále. Bydlí sice stále s rodiči, přispívá jim na byt a stravu, ale má svou svobodu a kromě práce žádné další povinnosti.
Dcera už tráví s přítelem každý víkend
Jirku jsme s manželem zhruba po dalším měsíci poznali, dcera ho přivedla na návštěvu. A nemůžeme o něm říct žádné špatné slovo, je to milý a slušný kluk. Pochopitelně mi to nedalo a vyzpovídala jsem ho, proč svá studia skončil maturitou, proč nepokračoval na vysoké. Svou odpovědí potvrdil to, co mi už řekla dcera. Nechtělo se mu dál učit, vydělávat peníze je lepší.
Od našeho vzájemného seznámení jsou Aneta s Jirkou spolu prakticky každou volnou chvíli. Dcera u něj doma tráví téměř každý víkend. Občas přespí Jirka u nás, ale většinou jsou u nich. Jirkovi rodiče bývají na rozdíl od nás přes víkend častěji pryč. Ovšem nemají nic proti tomu, když jsou doma a mladí jsou tam také spolu.
Vysoká je ohrožená
Dcera se chystá na maturitu a mohu říci, že celkem svědomitě. Sice je až za dlouhou dobu, ale ve škole je docela pérují, aby byli připraveni. Nedávno jsem se jí zeptala, jestli si už promyslela, co bude po maturitě. Jinou odpověď, než že by šla na vysokou, jsem ani nečekala. Byla jsem připravena jí říci své návrhy a s výběrem vysoké jí pomoct. Její odpověď mi ale nasadila brouka do hlavy. Prý uvažuje o tom, že na vysokou nepůjde. V první chvíli jsem nebyla schopná slova, ve druhé jsem na ni uhodila, že se zbláznila.
Aneta se pochopitelně urazila. Spustila na mě, ať to nechám na ní, je dospělá a svůj život si chce zařídit po svém. Raději jsem odešla, jinak by mohla padat slova, kterých bychom obě později litovaly.
Ovšem od té doby o tom neustále přemýšlím. Dochází mi spousta věcí. Třeba to, jak mi Aneta už párkrát na mé žertem míněné narážky, jestli se nechce k Jirkovi odstěhovat, několikrát odpověděla, že klidně, jeho rodiče jí to už prý nabídli. Na to jsme jí s manželem vždy řekli, že do maturity bude s námi doma a potom už to bude na ní. I kdyby se odstěhovala, tak bychom přesto byli velmi rádi, aby pokračovala ve studiu.
Ani na minutu jsme nikdy nepochybovali o tom, že by se rozhodla na vysokou nejít. Máme podezření, že v tom "má prsty" Jirka. Ne snad, že by ji přesvědčoval, aby skončila maturitou, ale Aneta chce být s ním, žít společně a pravděpodobně mu nechce být na krku. Kdykoliv se snažím s ní na téma vysoká zavést hovor, vždy odmítá a já nevím, co se jí honí v hlavě.
Před týdnem jsem se naprostou náhodou od její kamarádky dozvěděla, že se jí Aneta svěřila, že se s Jirkou chtějí vzít. Zatím tomu nepřikládám váhu. Těhotná není, bere antikoncepci, ale co když chce se svým přítelem začít společný život a vysoká tam nemá místo.
Nevím, co mám dělat. Manžel to nechává na mně, myslí si, že bude lepší, když s ní všechno proberu já. Pochopitelně dceři nic nařizovat nechceme, je to její život, ale mrzelo by nás, kdyby si ho zbytečně zkomplikovala.
Je mi jasné, že někomu se budou mé starosti zdát naprosto malicherné, ale pro mě je budoucnost mé dcery zásadní a nerada bych, aby si ji nějakým zbrklým rozhodnutím zkazila. Prosím, poraďte mi.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 1. listopadu 2010. Anketa je uzavřena.
Názor psychologaMilá Martino, většina rodičů si přeje štěstí svého potomka a ani vy v tom nejste výjimka. Pro ty, co milujeme, si přejeme to nejlepší. A většinou o tom, co je pro naše blízké nejlepší, máme i svou naprosto konkrétní představu. Promítáme do jejich života svá přání a své potřeby a chceme je ochránit před tím, co nám v životě způsobilo bolest. To samo o sobě není nic špatného. Potíž je v tom, že to nejlepší pro nás nemusí být to nejlepší pro kohokoliv dalšího. Dokud toto nepřijmete, budete svou dceru tlačit do toho, aby žila svůj život podle vašich představ a ne podle těch svých. Jestliže pak vaše dcera tomuto tlaku podlehne, zradí tím sama sebe, bude se svým životem nespokojená, bude nešťastná a vy v konečném důsledku také. Pokud se naopak vaší snaze vzepře a vy to nepřijmete, skončí to podobně - ublíží to vám oběma. Jestliže si přejete, aby vaše dcera byla šťastná, mějte v ní důvěru a podpořte ji v tom, pro co se rozhodne. Štěstí znamená žít svůj život, někdy i chybovat, zkoušet, učit se, neustále se měnit - růst a zrát. Motorem toho všeho je vlastní zkušenost. Vše se mění a to, že vaše dcera nechce na vysokou, neznamená, že to tak bude navždy. Ale i kdyby tomu tak bylo, co je pro vás důležitější - štěstí Anety, nebo její vysokoškolský titul? |
