Vaření je erotický zážitek, říká šéfkuchař Filip Kavka Smiggels

Pochází z Nizozemí, ale láska ho přivedla až do Prahy, kde je doma už pět let. Založil tu nejen prosperující cateringovou firmu, ale také rodinu. Šéfkuchař Filip Kavka Smiggels je vegetarián, podnikatel a zároveň emancipovaný muž, který ví, co to znamená starat se o mimino od rána do večera. Jeho nejmladším dítkem je ale vegetariánská restaurace Mlsná kavka, kde můžete mimo jiné ochutnat taky sexy jídlo.

Proč zrovna vegetariánská restaurace?
Já sám jsem vegetarián. Myslím, že zvířata v tomhle světě nemají respekt. Nemají dobrý jídlo ani podmínky a kvůli tomu nechci mít nic společnýho s masem. Není to z principu. Kdyby byla situace jiná, tak bych si maso dal.

Takže jednou možná budete z masa i vařit?
Když se svět hodně změní, tak jo.

I vaše rodina je vegetariánská?
Moje manželka a můj syn ano.

Ve své restauraci nabízíte také Sexy Slow Food. Co to je?
Je to speciální pětichodový meníčko za tři stovky pro lidi, který nemůžou dát pět tisíc za večeři. Přitom je to degustační zážitek na celý večer. Je to taky vtipný, že je to slow a ne fast. Ne že bych byl proti fast foodu. Já sám nabízím taky v menu vždycky jednu variantu fast foodu – teď třeba je to pita falafel. A možná příště tam dám taky nějaký burger, ale bude to vegetariánský burger, z kvalitního zboží a kečup bude samozřejmě domácí z čerstvých rajčat. Tím pádem je to fast food, ale nemusí to být takový sajrajt, co znáte.

A může vůbec jídlo být sexy?
Určitě může být sexy. Ale nevím, jak to mám vysvětlit...

Je to spíš pocit?
Určitě. Má to něco společnýho s erotikou. Prostě ty jemný city, který v sobě máme, když děláme ty mňamky. Vídám se s kolegou z Anglie a většinou spolu něco vaříme. Když mě vidí u sporáku, jak to jídlo ochutnávám a ladím, tak říká: "Hahaha, zase sexuješ, viď?"

Takže vaření je vlastně erotický prožitek?
Je. I když máme veliký hrnce a tak.

Ve vaší restauraci je dětský koutek. Není vám jako podnikateli líto, že nemalou část prostoru věnujete na takovou "zbytečnost"?
Já jsem podnikatel v tom smyslu, že mám v hlavě, kolik co stojí a za kolik to prodávat. A samozřejmě chci být v plusu. Ale nejsem typ byznysmena, který má zisk uplně na prvním místě. Nejdůležitější je, když se cítím dobře v práci a jsem hrdý na svůj podnik. To je ten zisk, kterej je pro mě nejdůležitější. Ale myslím si, že si můžu dovolit kus tý restaurace mít pro děti. Protože je škoda, když hospoda je jen pro muže, který kouřej a pijou alkohol. Chtěl bych, aby tohle bylo teplý místečko pro ženy, i ty těhotný, a pro děti. Proto se tu nekouří a proto ten dětský koutek.

mlsná kavka

Je nekuřácká vegetariánská restaurace, která pod jednou střechou a v jedné kuchyni spojuje kvalitní bezmasá jídla a pracovní uplatnění lidí znevýhodněných na trhu práce.

Mlsná kavka vznikla jako společný projekt Občanského sdružení Green Doors a Filipa Kavky Smiggelse.

A měl byste tenhle přístup, i kdybyste nebyl otec?
Určitě.

Vy jste prý byl na rodičovské dovolené...
Ne tak úplně. Střídali jsme se. Moje žena chodila do práce už půl roku po porodu a já jsem taky dělal na půl úvazku. Když to čas dovolí, tak to můžu jen doporučit. Je to skvělá věc. Vždyť ty první roky se dítě tolik mění a je fajn to zažít! Navíc rodičovská není žádná legrace. Takže kombinace s prací je výborná, protože v práci je to taky náročný, ale jinak. Takže si z tý rodičovský odpočinete v práci a na tý rodičovský zase od práce.

Shodnete se doma na výchově? Nehádáte se?
Ne. To je právě fajn, že jsme se starali půl na půl, tak nemáme velký problémy jako u jiných párů. Tam ten chlap přijde domů a řekne: "Proč to neděláš tak a tak?" Protože on si neumí představit, co to všechno obnáší. Myslím, že jsme si v tom lépe rozuměli, protože jsme na tom byli stejně.

A když jste byl se synem doma, tak jste dělal všechno kolem domácnosti, nebo jste si jen hráli?
Samozřejmě k tomu patřila i domácnost - vařit, prát, luxovat, všechno... Ale my to máme trochu jinak, protože já třeba doma vždycky vařím. A i když jsem byl v práci, tak už jsem měl nachystaný pro Janu jídlo. A ona zase spíš prala.

V jednom rozhovoru jste řekl, že jste romantický. Bylo to v souvislosti s tím, že jste si nejdřív vyřídil papíry a pak se ženil, protože jste nechtěl mít svatbu kvůli nim. Projevuje se vaše romantičnost ještě nějak jinak?
Teď jsem měl hodně práce a měli jsme právě pátý výročí svatby. Tak jsem udělal párty, kolega mi donesl jídlo a měli jsme to v hospůdce, kde se starali o pití. A pak jsme byli na romantickém víkendu v lázních. Tchyně byla tak hodná, že se starala o Adámka. A bylo to fajn.

Takže vaše žena si nestěžuje...
Tak občas i jo. Tohle jsou jenom ty dobrý historky...

Máte manželku Češku. V čem jsou Holanďanky jiné než Češky a v čem jsou Holanďani jiní než Češi?
V Holandsku mají taky muži a ženy rozdělené role, ale je to méně ostrý než tady. To je velkej rozdíl. Chlap tady často vůbec nic nedělá v domácnosti, i když má třeba víc času a klidně by mohl. A Češky zase hrozně nadávaj na své muže.

Holanďanky ne?
No, jinak. Myslím, že je lepší spíš se dohodnout, než to doma dělat tak, jak se to dělá už sto let.

Co říkáte české kuchyni? Jako vegetarián ji asi moc nemusíte... Chutná vám?
Jo. Třeba bramboračka je výborná. A houby. My je v Holandsku vůbec nesbíráme.

Vy jste v Čechách taky trochu proto, že vaše žena nebyla v Holandsku spokojená... Co se jí tam nelíbilo?
Kultura. Vy si myslíte, že tady je všechno o penězích, ale když bydlíte půl roku v Holandsku, tak zjistíte, že to v Čechách až tak hrozný není. Tady si lidi myslej, že je v Holandsku velká tolerance, ale to tak úplně není. Třeba marihuana. Není tak legální, jak to vypadá. Ale projde to, protože to přinese hodně peněz do státního rozpočtu. Tady v Čechách to možná neni tak jednoduchý, ale když už vám někdo něco dovolí, tak opravdu chápe proč. A pak je to v Holandsku hrozně ošklivý.

Co přesně?
Je tam hrozně moc obyvatel a málo místa. Nejsou tam lesy ani hory.

A vám se tady něco nelíbí?
Já jsem tady spokojený.

O ničem byste neřekl: To mě teda štve?
No, ta korupce je docela nepříjemná. Já si myslím, že je ve větší míře než jinde.

A zažil jste to na vlastní kůži?
Ne, to ne. Ale lítaj v tom velký peníze a to jsou naše peníze. Takže je to moje kůže, protože já platím daně a někdo to pak dá do kapsy. Jsou to i moje peníze.

Poslední otázka. Říkáte o sobě, že klidně necháte ostatní nakouknout pod pokličku. Prozradíte našim čtenářkám, jak vaříte třeba dýňovou polévku?
Určitě. Ale ta je hodně jednoduchá. Není to žádná věda.

dýňová polévka

podle Filipa Kavky Smiggelse

Nakrájíte dýni na kostky. Teď v sezoně ji ještě nemusíte loupat, ale později už to bude nutné.
Kostky osmažíte na olivovém oleji a k tomu přidáte pár kousků rajčat. Pak přilijete zeleninový vývar a vaříte do změknutí.
Polévku můžete i rozmixovat, ale není to nezbytné. Já do ní dávám ještě rozmarýn a trošku česneku.
Smetana jako doplněk je fajn, když chcete mít bohatší chuť, ale hodně záleží na jídelníčku. Když si pak dáte něco těžšího, tak bych ji radši vynechal.